„Pražské údolí smrti, sebevražda za sebevraždou,“ vyprávěl. Pak jsme to viděli na vlastní oči

15. 04. 202312:15

foto: Jiří Zemen, PrahaIN.cz/Kolejiště v části Hloubětína, kterou muž nazval údolím smrti

Že některé situace píše sám život, je známá věc. I ty nepříjemné. Potvrdilo se nám to, když jsme jednou v podvečer vyrazili na nepříliš známou, ale krásnou geografickou lokalitu v Hloubětíně. Během vycházky jsme potkali člověka, který zde tráví každý den. Z jeho vyprávění doslova mrazilo.

O Cihelně v Bažantnici v pražském Hloubětíně informovala PrahaIN.cz už v lednu tohoto roku. Toto místo svými úkazy připomíná Yellowstonský národní park a chvílemi tady můžete mít dokonce pocit, jako byste na Prahu koukali z povrchu měsíce.

Nicméně při poslední návštěvě jsme na onen kopec ani nedošli. Po cestě nás totiž oslovil mladší muž a zabředli jsme do rozhovoru. Celé to začalo tím, že se nás zeptal, jestli jdeme zapálit svíčku na jeden z hrobečků, který se v blízkosti Bažantnice nachází.

Pak začal vyprávět a mrazilo z toho.

Původně jsme se domnívali, že se jedná o jednoho z pracovníků Metrostavu, kteří zde už několik let staví tunel, o jejich práci toho věděl opravdu hodně. Později ale vyšlo najevo, že pracuje u koní v bezprostřední blízkosti „Já jsem takový přírodní člověk,“ říkal v trochu špinavém, ale značkovém oblečení. V ruce měl Ikea tašku, ve které prý nesl stan pro kamaráda, jenž nemá nocleh. A trochu z něj byl cítit alkohol.

Sám nám řekl, abychom si celé jeho povídaní nahrávali a kdykoli si vše fotili. Pověděl toho hodně. Například to, že voda z místního jezírka je údajně pitná, protože je prý čištěná ze skal. „Piju ji dva roky. Bez problému,“ řekl.

Údolí smrti...

Pozornost ale upoutalo jeho další vyprávění. Zmiňované oblasti v bezprostřední vzdálenosti Cihelny v Bažantnici, prý neřeknou místní jinak než „údolí smrti“. Může za to několik neštěstí, která se tu stala.

„Hlavně kvůli těm vlakům, údolí smrti,“ začal.

Nachází se tu totiž kolejiště a vlaky se tady pohybují poměrně rychle. V minulosti už si ho prý vybralo několik sebevrahů. Na silniční komunikaci o pár metrů dál je také zapáleno nespočet svíček. „Autonehoda, auto to strhlo do chodců,“ popsal.

„Údolí smrti, je to tak, tady se paní oběsila, nechcete ani vědět kdo, ale zkrátka to nešlo. Negativní síly? To bych neřekl, právě naopak. Pro mladého mohou být pozitivní, pro starého je tady takový klid, takže to tady třeba chce ukončit...,“ dále řekl.

Ovšem s tímto tvrzením už nekorespondoval další příběh, kdy vyprávěl o velmi mladém muži, který si na kolejišti vzal život. A nelhal. Posléze jsme došli přímo k jeho památníku plného čerstvých květin a svíček. Při vyprávění všech okolností nám běhal mráz po zádech. Příjemné to rozhodně nebylo.

Další smrt

I kdyby byla některá jeho slova o údajných sebevraždách, vyjma těch, u kterých jsme viděli památník se svíčkami, nepravdivá, stejně se nám absolutně změnil pohled na celou lokalitu. Už jen název „údolí smrti“ evokuje nepříjemné pocity.

Podrobnosti dalších údajných úmrtí proto nebudeme publikovat. Byla to síla.

Po zhruba patnáctiminutovém vyprávění jsme chtěli odejít. Ale přesně v tu chvíli projel další vlak a muž, který se nám představil jako Péťa, zvolal: „Ten vlak něco srazil! Údolí smrti...“

Zdálky jsme viděli, že se jedná o zvíře. Jednalo se o psa a muž nám povolil, abychom celou věc zdokumentovali. Prazvláštní moment celého tragického vyprávění. Zvlášť po příbězích o velkém neštěstí v tomto místě.