Přednášky šly trochu stranou. Nový Václavák zaujal především hudebními vystoupeními

REPORTÁŽ: Ve čtvrtek 10. října ve 14:00 odstartovala v dolní polovině Václavského náměstí akce nazvaná NOVÝ VÁCLAVÁK. Jejím cílem bylo informovat širokou veřejnost o pokračující rekonstrukci horní poloviny náměstí, kam se již brzy vrátí tramvaje. Program byl doplněn diskusní zónou nebo výstavou. Návštěvníky však nejvíce zaujala hudební vystoupení.

Dlouho očekávaná rekonstrukce horní poloviny Václavského náměstí odstartovala letos v létě. Celková obnova s sebou po více než 40 letech přinese také návrat tramvají na část Václavského náměstí. Názory na návrat tramvají jsou však mezi Pražany od začátku velice kontroverzní, proto se hlavní město rozhodlo uspořádat velkolepou akci, která měla rozptýlit řadu polopravd, nepřesností a dohadů, které prý mezi Pražany kolují.

Na místo jsme dorazili krátce před druhou hodinou odpolední, kdy měl program akce oficiálně začít. Před pódiem postávaly desítky lidí, někteří také k posezení využili Pražské židle. Prvními řečníky dne byli zástupci architektonického studia Jakub Cigler Architekti Jan Hofman a Vladimír Vacek, kteří všem přítomným podrobně představili architektonický návrh nového Václavského náměstí.

Na Václavské náměstí se vrátí tramvaje, chodci i zeleň

„Základním principem návrhu, ve všech jeho variantách bylo, že jsme chtěli rozšířit chodníky na zhruba dvojnásobek, dát mnohem více prostoru pěším chodcům a dopravu se pokusit zminimalizovat a koncentrovat kolem středu náměstí,“ uvedli v úvodu autoři vítězného návrhu.

K ruce jim byla velkoplošná obrazovka, na které byl návrh detailně promítán. Hlavními zásadami projektu je podle obou architektů znovuzavedení tramvajové tratě, rozšíření chodníků či doplnění druhé řady podélných alejí, což má znamenat asi 68 nových stromů. V prostoru náměstí mají dále vzniknout čtyři nové tramvajové zastávky nebo retenční nádrž pro zavlažování stromů.

Zástupci architektonického studia Jakub Cigler Architekti při představení projektu. Foto: redakce PrahaIN.cz

Cizince akce neoslovila

Středový pás má nést další dva vodní prvky, podobné tomu, který se nachází ve spodní části náměstí. Samozřejmostí je pak nový mobiliář, nové povrchy nebo osvětlení. Ve stávající situaci prý bylo chodcům vyčleněno zhruba 47 procent plochy horní poloviny Václavského náměstí. Po dokončení rekonstrukce má pěším nebo cyklistům patřit až 73 procent této plochy.

Po celou dobu povídání architektů se z publika potichu ozývaly reakce. Ať už souhlasné, tak i nesouhlasné. „Nojo, to by totiž nedávalo smysl,“ šeptal svým kolegům jeden z přítomných posluchačů. „Jé, tohle je ale hezké,“ ozvalo se pak od jedné z dam, když architekti ukazovali budoucí vodní prvky. Zahraniční turisté pódium pouze nechápavě obcházeli. „Aha, tak to asi není koncert, tomu nerozumím,“ zahlásil například anglicky mladík směrem ke skupině vrstevníků. Všichni po chvíli od pódia otráveně odešli, podobně jako další skupiny cizinců.

Hudební vystoupení lákalo k tanci

Po zhruba patnáctiminutovém bloku s architekty následovala krátká pauza. Pak už na pódium vtrhla Blanická kapela, která přítomným hrála především známé české rádiové hity. Jak bylo z množství diváků patrné, hudba zaujala podstatně více lidí než předchozí přednáška. Našli se i odvážlivci, kteří si šli zatančit. Hudbu si užívali jak Češi, tak zahraniční návštěvníci. Radost udělala očividně i lidem bez domova, kteří do rytmu také tančili. Několik jich dokonce vstoupilo přímo na „parket“.

My jsme koncert využili k prohlídce doprovodného programu. Tím byla například panelová výstava s názvem Václavák, tramvaje?! historika a architekta Ondřeje Šefců. Ta nabízí ohlédnutí do minulosti prostřednictvím dobových fotografií, ale i vizualizace budoucnosti Václavského náměstí. Na místě bude k vidění ještě následujících 14 dní.

Další součástí doprovodného programu byl stánek Pražské integrované dopravy (PID), kde byla možnost si detailně prohlédnout trasy tramvají, které budou po Václavském náměstí jezdit. K ruce byl také zástupce organizace, který odpovídal na všechny případné dotazy veřejnosti.

Lidé se prý nejčastěji ptají, proč to tak dlouho trvá

Odpovědi na své dotazy mohla veřejnost získat také díky diskuzní zóně, kam po svém vystoupení zamířili i oba zástupci architektonického studia. Většina účastníků následné debaty byla v důchodovém věku, ve stanu jich sedělo zhruba deset a zajímali se především o praktické otázky z dopravy. Například kde bude umístěn výstup z metra, zda bude možné po náměstí jezdit autem nebo kudy konkrétně tramvaje pojedou a jak budou napojeny na Vinohradskou třídu.

Na otázku, jaká je nejčastější otázka, odpověděli Jan Hofman a Vladimír Vacek bez zaváhání: Proč to trvá tak dlouho. Jak následně vysvětlili, většina pauz v rámci plánované rekonstrukce byla způsobena politickými událostmi, především volbami. Stejně jako v každém pražském projektu prý politika hrála poměrně velkou roli.

Pamětníci se už na tramvaje těší

To už se ale pomalu chýlil čas dalšího vystoupení na hlavním pódiu. Tentokrát patřil mikrofon dvěma pamětníkům. Řidičům tramvají, kteří měli tu čest vozit cestující po Václavském náměstí před více než čtyřiceti lety. Jeden z nich dokonce na vlastní kůži z pozice řidiče zažil úplně poslední jízdu tramvají na Václavském náměstí. Pánové Vladislav Borek a Tomáš Dvořák se shodli, že se na návrat tramvají těší.

„Já jsem osobně rád, protože byť je tady metro, tak tramvaj obslouží část toho náměstí. Metro je daleko, ty stanice. Čili dneska, když chci třeba od Muzea k Prašné bráně, tak jdu radši pěšky. Když tady jezdila tramvaj, tak jsem si vlezl na jedenáctku, na devatenáctku, a byl jsem za pět minut u Prašné brány,“ uvedl pamětník k otázce, co si o návratu tramvají myslí.

Poslední jízda byla na objednávku

Úplně poslední jízda tramvají po Václavském náměstí pak byla dle slov staršího z mužů na objednávku. „Objednal jsem si tu poslední tramvaj linky 10, která jela v 0 hodin 10 minut od Svatého Václava směrem do Hostivaře. Cestující si samozřejmě všimli, měl jsem na čele vozu „poslední tramvaj přes Václaváček“ a datum. Lidi si samozřejmě všímali. A někdy pozdě večer přistoupila u Muzea starší paní a říkala: „No pane řidič, když jste ten poslední..“ a dala mi dva pomeranče na řídící panel,“ vyprávěl o poslední jízdě tehdejší řidič.

Počet lidí před pódiem v době jejich povídání trochu opadl, přesto si oba pamětníci vysloužili velký potlesk. Akce následně pokračovala dalšími debatními i hudebními panely, v průběhu odpoledne diváků a posluchačů přibývalo.