foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Studenti mířící do školy
ROZHOVOR: České školy neřeší jen kázeň a stížnosti rodičů, stále častěji se hovoří o napětí mezi starší a mladší generací učitelů. Naše redakce hovořila s mladou učitelkou, která teprve několik let vyučuje angličtinu. Přebrala prý problémovou třídu po starší kolegyni a výsledky žáků se podle ní zlepšily právě díky odlišnému přístupu.
Učitelka angličtiny, se kterou redakce hovořila, učí na základní škole na okraji Prahy třetím rokem, nastoupila hned po škole a kromě anglického jazyka vyučuje také zeměpis. Kontaktovala nás poté, co si přečetla rozhovor, který jsme publikovali koncem ledna.
„Určitě jste hovořili se starší učitelkou. Narazili jste přesně na ten problém, kterého si sama ve své praxi všímám,“ zmínila.
Sama převzala výuku angličtiny ve třídě, kterou před ní vedla starší kolegyně blížící se odchodu do důchodu. Třída měla pověst problémové a její studijní výsledky nepatřily k nejlepším. Ke studentům proto nejprve přistupovala opatrně a při první hodině cítila mírnou nervozitu, co ji vlastně čeká.
Hodiny pojala zcela jinak
„Nejprve jsem zjišťovala, jak jejich hodiny probíhaly a na co jsou zvyklí. Byl kladen velký důraz na gramatiku a pravidla a vysvětlování z učebnice, děti se musely biflovat slovíčka. Pokud měly v hodině mluvit souvisleji, obvykle šlo o individuální zkoušení u tabule,“ popsala učitelka.
Oproti své předchůdkyni zvolila odlišný přístup. „Samozřejmě, na slovní zásobě a gramatice není nic špatného, ty v hodinách nesmí chybět. Já jsem ale zapojila více konverzace v angličtině, víc jsme četli a hráli různé jazykové hry. Jednou týdně jsme sledovali díl seriálu v originále. Dětem jsem také doporučila, aby si doma pouštěly filmy v angličtině. Klidně s titulky, hlavně aby jazyk co nejvíce poslouchaly,“ vysvětluje.
Výsledky se sice nedostavily okamžitě, ale během půl roku se známky žáků výrazně zlepšily. „Asi mi nešlo ani tolik o známky, ale spíše o to, že je hodiny baví a mají chuť se zlepšovat,“ vysvětluje učitelka.
Kamarádi nejsme, ale...
Když s ní redakce hovořila, zmínila také reakci své předchozí kolegyně. „Překvapilo ji, že v hodinách sledujeme televizi. Říkala, že si ke mně žáci moc dovolují, že přeci nejsme kamarádi. K ní by si to prý nedovolili. Jenže podle mě nejde o ztrátu respektu, ale o změnu stylu komunikace.“
Na posledních třídních schůzkách si od rodičů vyslechla celou řadu pochval. Děti ji mají rády a těší se na hodiny, ti mladší jí doma říkají křestním jménem.
„To si ke mně nedovolí. Sice máme trochu posunuté hranice, ale i náš vztah má své meze,“ říká s úsměvem. Občas se jí stává, že od svých žáků dostane žádost o sledování na Facebooku nebo Instagramu. „To ale nepřijímám, to se nehodí,“ zmiňuje.
Postupem času se změnila i atmosféra ve třídě. Žáci byli aktivnější, ochotněji se zapojovali do diskuzí a nebáli se vyjádřit své názory v angličtině. „Dříve vládlo ticho a obavy z chyby, teď se děti smějí, zkoušejí mluvit a často si navzájem pomáhají,“ popisuje učitelka. Podle ní právě tento posun v přístupu zvýšil jejich sebevědomí a chuť učit se, což se postupně odrazilo i na lepších známkách.
Podle učitelky ale školy potřebují obě generace. Starší učitelé přinášejí zkušenosti a jasný řád, mladší kolegové zase moderní metody a empatii. Společně mohou vytvořit prostředí, které podporuje nejen znalosti, ale i motivaci a chuť se učit.