„Řeknu, jak to bylo.“ Roman Tlustý, zakladatel brašnářství, vzpomíná na černé dny svého života

ROZHOVOR: Roman Tlustý v roce 1981 nastoupil na učiliště, kde se o tři roky později vyučil jako obuvník. O několik let později přišel do Prahy, kde pracoval v Národním divadle jako kulisák, spolupracoval také s Barrandovskými ateliéry. Spoluzaložil úspěšnou společnost Brašnářství Tlustý a spol., po třech letech ale z firmy, která stále nese jeho jméno, odešel. Nyní sídlí v útulné dílně v pražských Nuslích, kde atmosféru dotváří vůně kůží, několik retro šicích strojů na zpracování kůže a nejrůznější kožené výrobky visící na stěnách.

V roce 1992 začal pracovat v Národním divadle, kde hrál třeba Rudolf Hrušinský. Pro něj šil přímo na jevišti, když se mu při hře rozbila bota. Svoji první dílnu měl na Rašínově nábřeží ve sklepě domu bývalého prezidenta Václava Havla. „S Havlem jsme byli párkrát na pivu, nemůžu říct, že jsme byli kamarádi, já byl mladý kluk, obuvník, takže jsme se spíš setkali,“ vypráví Roman Tlustý.

Jeho sklepní dílnu navštěvovali známí hudebníci. „Chodil ke mně třeba Fanánek ze Tří sester, potřeboval kvalitní botu na zdravou nohu, protože ta jedna je mnohem víc namáhaná. Když jezdil na motorce, tak na každé křižovatce musel používat tu zdravou nohu, měl italské boty a při dešti se mu bota rozlepila a prsty mu lezly ven. Od té doby ke mně chodí, to už bude třicet let,“ popisuje.

Následovalo další stěhování a Roman Tlustý dál pracoval s kůží. „Ve školách se rušily těžké žíněnky, tak jsem je zpracovával a dělal z toho první výrobky. Celá Praha nosila opasky z žíněnek,“ vypráví Tlustý s tím, že ze žíněnek tehdy vyrobil přes dva tisíce opasků.

Opasek od Romana Tlustého. Autor: PrahaIN.cz

Třicet tisíc opasků

Odhaduje, že za svou kariéru vyrobil tak třicet tisíc opasků. „Opasek lze udělat z různých surovin a každý výrobce má svoji cestu, jak je vyrábí. Já jsem začal dělat opasky z těch žíněnek, což je hovězina. Tu používám nejraději, aby kůže byla tak čtyři milimetry silná,“ říká Tlustý.

Některé opasky sešívá ze dvou kusů kůže, některé z jedné. Rozdíl je zejména v ceně. „Ta je jednou tolik vysoká, když je materiál dvojitý, ale je tak pevnější, masivnější. Je to výrobek, který toho vydrží dvakrát tolik. Jednovrstvý pásek se kroutí a když máte nevhodnou surovinu, tak pásek i po krátkém čase není tak hezký, jak by mohl být. Dvojitý opasek vydrží roky, teď ke mně někdo přijde po 25 letech, že třeba spona ze špatné slitiny praskla, tak jim dávám nové spony a pásek funguje dál,“ říká Tlustý.

Doba výroby jednoho opasku je individuální, záleží na materiálu. Některé zaberou hodiny, jiné i dny.

Zlom nastal v roce 2013, kdy se Roman Tlustý spojil s Ivanem Petrůvem a založili Brašnářství Tlustý a spol. „V průběhu života musíte najít nějakého společníka, abyste práci rozšířil a zanechal nějaký odkaz pro mladší generaci,“ říká nyní Tlustý.

Otevřela se nová dílna ve Vršovicích, firma se rozjela a společnost odbavila stovky zakázek měsíčně.

Roman Tlustý ale po třech letech z firmy, která nese jeho jméno v názvu, odešel.

Současná dílna Romana Tlustého. Autor: PrahaIN.cz

„Roman Tlustý, švec každým coulem, se rozhodl jít dál svou vlastní cestou a věnovat se více svému původnímu obuvnickému řemeslu a individuální ateliérové tvorbě,“ uvedla tehdy společnost na sociálních sítích.

Okradl mě a připravil se na to

Reakce Romana Tlustého na tato slova je rozhořčená.

„To může napsat jenom člověk, který vás hodně dobře zná, který se na to, že vás okrade, připravil. Který k vám dost často chodil na návštěvu, protože byl v sousedství a viděl, jak to děláte a zdálo se mu to jednoduché, že by to dokázal sám,“ říká nyní Roman Tlustý.

Tlustý se tehdy ke konci fungování ve společné firmě vyjádřil na svém Facebooku. „Začali v noci beze mě likvidovat moje know-how,“ psal Tlustý a nyní popsal, jak to tehdy vypadalo. „Ráno jsem přišel do práce a chlapci už večer předtím začali připravovat a odvážet moje věci na kolečkách. O to to bylo jednodušší vytlačit před dveře, kde čekala dodávka s ještěrkou a nakládalo se,“ vypráví Tlustý.

„Byl jsem odejit někdy v roce 2016. Ráno jsem přišel do práce na osmou a můj vercajk se odvážel do garáže, vyřvávali na mě: Ty nedostaneš ani korunu,“ uvedl Tlustý.

„Jestli ten člověk neměl pocit, že já budu poskakovat, jak on píská,“ zamýšlí se dnes. Za to, že odešel z firmy, která si nechala jeho dobré jméno v názvu, ale žádné kompenzace nezískal. „Já jsem to všechno musel zainvestovat sám,“ říká Tlustý.

Romana Tlustého jsme se také zeptali na kauzu brašnářství, které jeden den hovořilo o obstavení účtů, insolvenci, konci a krachu, druhý den vše vzali zpět, že nejsou bankrotáři. Z miláčka národa se během jednoho dne stal veřejný nepřítel.

Dílna Romana Tlustého. Autor: PrahaIN.cz

Nepříjemné pocity

„Byly to nepříjemné pocity,“ přiznává Tlustý.

„Takový člověk musí umět kritiku unést, pokud neumí, tak holt bude muset z oboru odejít. Kožedělství je jedna z nejtvrdších branží, která tady na světě je. Takže ji musí unést, ale jestliže není z oboru a má studium na Univerzitě Karlově, tak mu nějaké informace k tomu, aby něco takového mohl vést, chybí,“ říká Tlustý.

A jaká je podle něj reálná situace v brašnářství?

„To já nevím, jakou má finanční situaci. Já jenom vím to, že pokud člověk pracuje, tak se v tomto oboru dají vydělat slušné peníze. Zda má nějaké dluhy, to já netuším, protože s nimi nejsem v kontaktu,“ říká Tlustý.

Nejvíce zakázek ale podle něj přichází na podzim a v zimě. Přes léto je to podstatně slabší. „Ale už jsem připravený na to, že v létě nebudou prachy a nepojedu na dovolenou,“ říká s úsměvem.

A zda si myslí, že lidé Ivanu Petrůvovi odpustí a brašnářství vezmou na milost?

„Stoprocentně,“ je přesvědčený. Podle reakcí na sociálních sítích to ale zatím tak nevypadá.

Jako poslední nás zajímalo, zda bude do budoucna pracovat na tom, aby jeho jméno zmizelo z loga a názvu firmy.

„Když si člověk na sebe uplete bič, tak se tím bičem bude muset mrskat až do konce života. A já už jsem svoji energii vydal a je na čase si tu energii vzít zpátky. Já jsem rád, když po někom něco zůstane. Po mém tatínkovi zůstává tady v Praze komín spalovny v Malešicích a jeden komín zůstává také v Pardubicích,“ uzavírá Tlustý.