Rodiče zaskočily zářijové požadavky některých učitelů

Návrat do školy je náročný nejen pro děti, ale mnohdy i pro rodiče. Stěžují si zejména na nepřiměřené požadavky některých učitelů, kteří prý po dětech hned na druhý den chtějí veškeré vybavení, včetně speciálních výtvarných potřeb nebo učebnic.

Školní rok letos začal v pondělí 2. září. Pro děti to znamenalo návrat do školních lavic a pro rodiče nutnost zakoupit všechny potřebné pomůcky. O to horší v takovém případě je, kdy někteří učitelé dětem první školní den rozdali dlouhý seznam požadavků, který měl být hned do druhého dne splněn.

Takovou zkušenost popsala na sociální síti X matka čerstvého páťáka. Jak v příspěvku uvedla, o části seznamu sice věděla předem, ale některé uvedené pomůcky si prý nová třídní učitelka na seznam ještě přidala. Vše navíc mělo být ve škole do druhého dne. „Ani ve 3 různých papírnictvích jsem nesehnala všechny předepsané velikosti v požadovaném množství. O jejich vyšší ceně nemluvě,“ napsala v komentářích ohledně požadovaných sešitů.

Šestnáct sešitů s narýsovanými okraji nebo kružítko se šikmým hrotem

Zveřejněný seznam obsahuje konkrétní linkované i nelinkované sešity různých velikostí a tlouštěk, celkem 16 kusů. Všechny měly být do druhého dne obalené a s narýsovaným centimetrovým okrajem. Dále 10 kusů euro složek, fólii na psaní tužkou do učebnice, linkovanou podložku, pravítko, kružítko s tuhou se šikmým hrotem, plně vybavený penál se třemi druhy tužek a dvěma negumovacími pery nebo vybavený kufřík na výtvarné potřeby včetně složky barevných papírů a výkresů o velikosti A3 a A4.

„No jéžiš, obalit nějakých 10 učebnic a 20 sešitů a pak je ještě nalinkovat, to nemůže zabrat víc než 8-9 hodin. Nákup slabé 2 hodinky, v čem je problém? Do rána s tím budete hotoví,“ objevilo se v dalších reakcích na tento status.

Nástup do druhé třídy byl jednodušší

Na požadavky učitelů se redakce zeptala dalších rodičů. Jak nám řekla maminka čerstvého druháka, oproti loňskému roku prý byl letošní nákup výrazně jednodušší: „Vloni to bylo hrozné. Syn šel do první třídy, takže jsme museli kupovat opravdu všechno. Ani jsme předem nevěděli, co konkrétně, takže jsme se to taky dozvěděli až první den. Některé věci musely být opravdu hned do druhého dne. Letos už to bylo lepší. Znali jsme třídní učitelku, věděli jsme, co zhruba bude potřeba, takže jsme mohli nakupovat předem. Přesto nás některé věci zaskočily, například nějaké speciální tužky,“ popsala nám maminka.

Seznam, který její syn v první třídě obdržel, prý vypadal velice podobně jako ten výše zmíněný. Ani v něm prý nechybělo hned několik druhů sešitů, tužek nebo per. Že by ale musela do sešitů rýsovat okraje, to si nevybavuje.

Barvy, které školačka za celý rok nevyužila

„My jsme takhle jednou celé odpoledne sháněli nějaké barvy na plátno. Ukázalo se, že je nikde nemají, jenom ve speciálních obchodech s uměleckými potřebami. Nakonec jsme je sehnali. Dcera je pak za celý rok na výtvarné výchově nepoužila ani jednou, i když si je paní učitelka výslovně přála,“ kroutil hlavou nad některými požadavky učitelů další z rodičů.

Zato pro středoškoláky je prý nejhorší sehnat učebnice. Některé školy své požadavky na jednotlivé předměty sice zveřejňují předem, ale ne vždy tyto seznamy odpovídají skutečnosti. Vyplývá to z vyprávění dívky, která letos začala chodit do prvního ročníku na čtyřletém gymnáziu.

„Na webu školy zveřejnili zhruba v půlce prázdnin, jaké učebnice máme mít. Některé sehnat byla fuška, obíhala jsem antikvariáty a hledala na internetu. Sehnala jsem, i když mi pak bylo třídní řečeno, že ten seznam je starý a některé učebnice se už v hodinách vlastně vůbec nepoužívají. U spousty předmětů navíc psali, že nám to sdělí teprve učitel. Ten hned třetího přišel, že máme mít tu a tu učebnici, a že s ní začneme hned zítra pracovat, tak ať si ji seženeme,“ přiblížila gymnazistka. Více než polovině třídy se to prý nepodařilo.

S výukou se stejně většinou začíná až druhý týden, tvrdí učitelka

A co na to učitelé? I těch jsme se na názor ohledně přísných seznamů potřeb zeptali. Jak nám sdělila učitelka prvního stupně základní školy, občas to prý jinak nejde. „Já předpokládám, že rodiče vědí, že jejich dítě ve škole potřebuje nějaké sešity a psací potřeby a že si je koupí předem. Také dětem rozdávám podobný seznam, aby ho doma předaly a věci si přinesly. Jinak by to neměly nikdy. Chtít to do druhého dne mi ale přijde jako blbost. Stejně se s pořádnou výukou dřív než druhý týden většinou nezačíná, než si všechno sedne, seznámíme se a tak. Takže já jim na to dávám zhruba ten týden. I když samozřejmě čím dřív, tím líp,“ řekla učitelka.

Svůj názor má i na předepsané druhy sešitů. To prý nedělá. Podle jejích slov záleží hlavně na tom, do čeho se nejlépe píše samotným žákům. Hlavní je pro ní také to, že si děti nějaké sešity vůbec vedou. „V první a druhé třídě je jasné, že učitelé chtějí konkrétní druhy sešitů. V páté a dál mi to ale přijde už trochu přehnané. Já většinou dětem doporučím, který sešit se podle mě hodí nejlépe, třeba jim řeknu, že bych si představovala malý linkovaný, ale nechávám to spíš na nich. A že bych jim dávala přesná čísla sešitů, to opravdu ne,“ dodala s tím, že někteří její kolegové to tak ale opravdu dělají, a to klidně i na druhém stupni.