foto: Anka Kovačič, se svolením/Jitka Ševčíková
ROZHOVOR: Když si partneři konečně zabalí kufry a vyrazí na společnou dovolenou, mají často jen jediné přání – odpočinout si, zažít něco hezkého a strávit čas spolu. Jenže realita bývá někdy jiná: místo pohody nastoupí hádky, místo romantiky frustrace a místo „dobití baterek“ se vracejí domů s pocitem, že by potřebovali nervové lázně, každý zvlášť.
Terapeutické poradny a koučové přitom potvrzují, že právě období po letních dovolených patří k těm, kdy vyhledává pomoc nejvíce párů. Proč je právě dovolená tak častým katalyzátorem vztahových krizí? Odpovědi nabízí Jitka Ševčíková, lektorka, koučka a mentorka s dlouholetou praxí, autorka knihy Emoce jako životní kompas. Ve svých textech i individuální práci pomáhá lidem zorientovat se v emocích, lépe komunikovat, chápat sebe i druhé, ale také, jak přežít dovolenou s partnerem tak, aby na ni rádi vzpomínali. V následujícím rozhovoru přináší cenné postřehy i konkrétní rady, jak si společný čas skutečně užít, a ne jen přežít.
Co se během společné dovolené může stát spouštěčem napětí ve vztahu?
Terapeutické poradny, naše koučovací a mentoringová praxe zažívá „žně“ zpravidla dvakrát ročně: po Vánocích a s koncem léta. Přicházejí klienti, jejichž vztah se ocitl v krizi díky nějakému eskalovanému konfliktu, který se udál na společné dovolené. Bývá to většinou poslední pověstná kapka, takže bych se tady ohradila, že na společné dovolené se něco může stát spouštěčem napětí ve vztahu, ale pravděpodobně tam to napětí bylo už před dovolenou.
Když ne ve vztahu, tak u jednoho z účastníků určitě. Vybírám témata, která bývají často onou poslední pověstnou kapkou:
Nereálná očekávání: na reakce, přeladění do dovolenkového módu hned, nesladění potřeb na čas, prostor, způsob.
Rozdílný cirkadiání rytmus: vstávání, polehávání, aktivita, usínání. Ranní ptáčata s nočními sovami dost často narážejí.
Nervozita: doma máme zázemí, kde před takovými pocity máme spoustu možností uniknout, vyventilovat to bokem.
Omezení osobního prostoru: není zdánlivě úniku: z auta, z letadla, z autobusu, z apartmánu, z hotelového komplexu.
Mezigenerační střety: každá generace má své emoční potřeby, a pokud nejsou naplňovány, nebo se střetávají s jinými.
Finance: odlišné očekávání a hospodaření s dovolenkovým rozpočtem, případně očekávání „dovolit si bez rozpočtu“
Dovolenkový románek: jezdíme poznávat cizí kultury i památky, někdy i „slečnu z vedlejšího stanu či pokoje“ nebo fešného číšníka
Utužení na dovolené: pokud jedete na dovolenou zachraňovat vztah, bývá to zpravidla poslední „hřebíček do rakve“.
Rozdílná očekávání, která nebyla vyřčena: jeden se chce plesknout na pláž a zevlovat, druhý vymetat památky a bary.
V čem podle vás nejčastěji naráží partneři, když spolu tráví čas bez přestávky?
Takzvané emočně závislostní vztahy, které nedávají druhému z partnerů možnost trávení času o samotě, jsou komplikací i bez dovolené. Neustálá přítomnost druhého je zahlcující, můžete si připadat jako pod neustálým drobnohledem. Příliš mnoho společného času může otupit erotické napětí nebo odhalit rozdílné potřeby. Vzpomeňte si na krásnou hlášku Zdeňka Svěráka z Vratných lahví: „Já jsem spíš vítací typ“. Říká to ve chvíli, kdy má jet s manželkou na dovolenou, ale raději by zůstal doma a jen ji pak slavnostně přivítal. I to je způsob, jak si zachovat vlastní prostor a vztahu prospět.
Mít možnost se na druhého těšit vám neustálý čas trávený spolu nepřinese. Co vám naopak přinese je zpravidla frustrace, rozčarování, averzi, odtažitost nebo tlak. Při dlouhodobém neodděleném fungování může člověk ztratit pocit, že je samostatnou bytostí. Všimněte si používání množného čísla (my, my, my…), i u maminek na mateřské dovolené bez možnosti odpočinout si od dítěte slyšíte perly typu: „My jsme se krásně vykakali.” A u dospělých partnerů to může být paralela, že mluvíte, rozhodujete a někdy i konáte za toho druhého. Potom to mohou být všechny důvody, které jsou zmíněny u otázky první.
Jak důležitou roli hraje sladění představ o tom, jak má dovolená vypadat?
Rozdílné představy o trávení volného času bez komunikace může vést doslova k „otrávení“. Sladění, nebo naopak ujištění se o rozdílnosti dovolenkových potřeb je klíčové, aby dovolená nebyla vyhozením peněz, špatnou citovou, energetickou a časovou investicí. Ve své knížce Emoce jako životní kompas jsem tomuto tématu věnovala celou jednu kapitolu Dovolte si dovolenou. Tak, jak to bývá časté komunikační téma, také to bývá konfliktní rozbuška. Začněte o slaďování představ trávení volného času, to vás přirozeně dovede k slaďování představ společné dovolené.
Jak by měli partneři mluvit o svých očekáváních ještě před odjezdem?
Rozhodně včas, s dostatečným předstihem. Tedy ne před odjezdem, ale v období plánování, podle toho vybírat destinaci, termín, délku dovolené, aktivitu, možnosti v okolí, realizaci společných i odlišných zážitků. Je naprosto nesmyslné odjíždět na dovolenou vyčerpaný, zoufalý, smutný, s vybitými baterkami, ve stresu, frustraci a napětí a očekávat, že dovolená tohle všechno změní. Mnoho párů i rodin, dokonce i vícegeneračních rodin: prarodiče, rodiče, děti a jejich kamarádi mají (často nevyřčené) představy, jak to bude probíhat. Doporučuji společný brífink ještě cca dva týdny před odjezdem, zda je něco aktuálního. Později bývá už příliš stresu z balení a příprav. Pokud plánujete něco mimořádného (road trip v Grónsku, deset dní na jachtě, pár týdnů v horách bez tekoucí vody, přechod Jeseníků), tak klidně i měsíc předem. Proberte, co všichni od dovolené očekáváte, jaké bude tempo a režim, snídaně, plánování výletů nebo volný režim, mrkněte na počasí, v zahraničí na aktuální politickou situaci, rozpočet, role, kdo co bude za co odpovídat. Ptejte se bez obviňování, napadání, mluvte o svých potřebách, ne o tom, co druhý už udělal nebo dělá špatně, to se dohádáte, a to ještě dřív než odjedete. Zabraňte řetězení konfliktu do minulosti, nebo se dostanete do bodu „Kdybych já si bývala vzala Pištu Hufnágla.“ A: „Že já jsem se vůbec ženil“.
Jak poznat, že jde jen o momentální ponorku a kdy už to může být signál problému?
Krátkodobé klíčové ukazatele momentální ponorky se od varovných signálů dlouhodobé krize vztahu můžou opravdu lišit. Dočasné přetížení nebo podráždění, které souvisí se stresem a únavou z cestování: dlouhá jízda, obzvlášť bez přestávek, zpožděný let, dlouhé čekání na kufry, nepříjemný personál na letišti nebo benzince. Když silné emoce odezní po dočerpání energie a po chvíli, nebo druhý den si toho uděláte vtipnou historku, je to dobrý. Nejsou-li hádky o klíčových tématech jako bydlení, finance, fungování ve vztahu, výchova, politická nebo rodinná situace a jde o malichernosti typu: „Kdo vybral tuto blbou hospodu, kdo je furt pozadu a proč mi s tím tady nepomůžeš,“ a pokud nepadají obvinění: „Ty vždycky, ty nikdy,“ je to spíše ta ponorka. A jestli se doma třeba tolik jako na dovolené nehádáte. Pokud se konflikty točí kolem stále stejných témat (peníze, vztah, komunikace, rozdílné priority), ztrácíte touhu a chuť být spolu, chybí vám fyzická nebo emoční intimita a blízkost, přestože jste v jednom apartmánu, cítíte se nedoceněni, nevidění, neslyšení, nechtění a z dovolené se vracíte vynervovaní tak, že byste potřebovali 14denní lázně, bude to asi spíš ta krize.
Co pomáhá k tomu, aby společný čas neskončil hádkou, ale naopak vztah posílil?
Kromě toho, co už jsem zmiňovala výše, pozorujte svoje pocity. Mluvte spolu o nich. Umožňujte druhému se nejen vypovídat, ale hledejte spolu řešení. Nepodceňujte vzkaz a nosné téma, které se prolíná celým plánování společného času: potřebujete spíš klid a dobití baterek, nebo spíše akci, vzrušení, adrenalin, neustálé aktivity? Potřebujete respektovat i občasné oddělení, trávení času o samotě nebo s někým jiným, s plnou důvěrou, že se vám to vrátí? Mně se nejvíce osvědčilo dopřát samostatnou dovolenou nejen sobě. Ano, jezdím na dovolenou i sama se sebou, pak s každým rodinným příslušníkem zvlášť. Vím, že to není model pro každého a určitě jedeme párkrát za rok i celá rodina spolu, čas, který věnuji druhému jeden na jednoho, je však o vynikající investici a poznávání toho vztahu, i vztahu k sobě samému.
Cesta na Island s třicetiletým synem a náročné horské dobrodružné putování. S dospívající dcerou krásná příroda a spiritualita Indonésie nebo společný čas na chaloupce v jižních Čechách a večery u ohně. Cesta po galeriích v Benátkách nebo Londýně s manželem, uměleckým sochařem. To jsou tak odlišné způsoby trávení dovolené, že být s druhým člověkem šťastný a v plném souladu znamená nebýt tam všichni spolu, protože vím, že někdo by byl vždycky „na sílu a naštvaný“ a snažil by se to jen vydržet. Vřele doporučuji vyzkoušet tento model, u nás to funguje výborně už řadu let.
Vzpomínáte si na nějaký příklad ze své praxe, kdy dovolená vykrystalizovala vztah?
Někdy je dobrým výsledkem i to, že se rozejdeme. Ne každý vztah má vydržet navždy, ale každý vztah může být v životě důležitý. Ráda vzpomínám na jeden pár, který se rozhodl vyřešit své potíže tak, že si vyjeli na společnou dovolenou kombinovanou s rozvojovým seminářem do exotiky. On byl rozhlasový moderátor, ona byla lektorka jógy. Dvě silné osobnosti a mezi nimi napětí, žárlivost a nejistota. Chtěli si ujasnit, jestli mají pokračovat spolu, nebo se v klidu rozejít. Zvolili nejintenzivnější variantu, týdenní pobyt bez úniku. Společné spaní, jízdy na zipline, offroady, sdílení svých témat v rámci skupiny i otevírání bolavých míst během workshopů. Vše, co doma jen doutnalo, najednou bouchlo. Jeden večírek, pár skleniček a žárlivá hádka přerostla ve scénu. Ona si sbalila kufry a odletěla, on si prodloužil pobyt, sedl na motorku a odjel poznávat Filipíny po vlastní ose. Zvenčí to vypadalo jako konec. Jenže to byl začátek. Oba si dopřáli čas. Nabrali novou energii, on na moři a na cestách, ona v jógovém studiu doma v Podkrkonoší. A když si nechali prostor, přestali na sebe křičet, začali si chybět. Znovu se potkali, pomalu a opatrně. Žili spolu pak ještě několik let, s větším pochopením a menšími očekáváními. A pak přišel ten okamžik, kdy si oba přiznali, že spolu být nemusí, aby se měli rádi. Dnes mají nové partnery, nové rodiny, ale pořád spolupracují. Dělají společné akce. A podporují se. Někdy je největší úspěch v tom, že se vztah uzdraví natolik, aby mohl v klidu skončit. Bez zloby, bez hořkosti, s úctou a uznáním.
Dá se dovolená zachránit, když první dny úplně nevyjdou?
Ano, věřím, že dá. Kde je vůle, je i cesta. Nějakou dobu trvá, než se partneři nebo dvojice vyladí, tak neočekávejte od prvních dnů dokonalou harmonii, je to nereálné. Naopak, mějte pár krizových scénářů, když jeden, nebo druhý bude ještě unavený, vystresovaný, ještě nepřeladěný. Reagujte včas, nenechte situaci vyhrotit. Zvyšování tlaku: „Tak jsme za to vyhodili hromadu peněz, tak si to tady musíme užít od první do poslední minuty,“ nefunguje. Někdy si ani neuvědomujeme, kolik různých ventilů nám pomáhá zbavit se vnitřního napětí. Doma máme zažité rituály, jak získat rovnováhu. Dovolená nám sice nabízí mnoho jiných cest, jak relaxovat a „upustit páru“, ale chvíli trvá, než si tu novou rovnováhu nastavíme, a tak jsme oslabení právě v těch nejkritičtějších prvních dnech dovolené.
Jak reagovat, když máme dojem, že nám partner „leze na nervy“, ale nechceme to vyhrotit?
Opusťte původní očekávání, zastavit se, zvolnit, dopřát si nicnedělání bez výčitek, pojmenujte, co nefunguje. Já se přimlouvám i za dopřání si času každý zvlášť. Usebrat se, uvědomit si, že start nebyl značka ideál. Dobře pomáhá i symbolický restart dovolené: klidná večeře v místní restauraci, jeden den od sebe a pak nový začátek dovolené, pomáhá i sepsat si klíčové věci jako takovou kotvu klidu, ke které se můžete vrátit.
Máte nějakou jednoduchou radu, co dělat, aby si pár užil společné léto v pohodě?
Jaká je vaše dovolená, takový je váš vztah. Abyste si užili společnou dovolenou naplno a bez krizí, konfliktů a hádek, měli byste s partnerem či partnerkou společně pečovat o váš vztah po celý rok, vyživovat ho, dopřát si i dovolenkové víkendy i dny všední. S trochou nadsázky se totiž dá říct: „Dovolená je zrcadlem vašeho soužití.“ Na dovolené vystoupí jen to, co už ve vašem vztahu je. Pokud je pohodový, bude pohodová i dovolená. A naopak, napětí, které mezi vámi vládne, si na dovolené spíš najde cestu, jak vám výlet opepřit. Za sebe zcela upřímně dodávám, abyste si hlídali svou energii. Na dovolenou byste měli odjíždět v dobré pohodě, fyzicky, psychicky i emočně. Ne vyčerpaní a na pokraji sil, ale spíš předem dobře naladění, s jasnou představou, co od společného času čekáte. Dovolená totiž jen zesílí to, co si s sebou přivezete. Pokud jste v pohodě, přinese vám ještě víc radosti a klidu. A pokud jedete ve stresu a napětí, může všechno jen vyhrotit. Užijte si ji.