Rudá jména pro pomalé zaměstnance. Nina Špitálníková zveřejnila poměry v Knihobotu

„Otevřela se Pandořina skříňka,“ sdělila redakci koreanistka a autorka knih o životě v Korejské lidově demokratické republice Nina Špitálníková. Vše odstartoval příspěvek na sociálních sítích, ve kterém zkritizovala oblíbený internetový antikvariát Knihobot. Po jeho zveřejnění však začala dostávat desítky zpráv od bývalých i současných zaměstnanců, kteří začali popisovat praktiky uvnitř společnosti.

Bojkot internetového antikvariátu Knihobot vyhlásila Nina Špitálníková svými příspěvky na Facebooku a Instagramu, ve kterých popsala situaci kolem prodeje sešitu Deníky ze Severní Koreje. Ten napsala jako doprovodný materiál ke sbírce na Donio a není vybaven takzvaným ISBN (International Standard Book Number), tedy mezinárodním standardním číslem knihy. Je tedy v podstatě neprodejný. V nabídce Knihobotu se však objevil za 4.250 korun, což autorku naštvalo.

Příspěvek, ve kterém Knihobot označila za lichvu, vyvolal obrovskou vlnu zájmu a už za prvních několik hodin nasbíral desítky komentářů. Někteří lidé s názorem autorky zcela souhlasili, jiní poukazovali na fakt, že pokud po sešitu existuje poptávka, vysoká cena není ničím zvláštním. To ale není vše. V návaznosti na příspěvek totiž Špitálníkové začaly chodit další desítky zpráv ohledně samotného fungování společnosti.

„Původně mě rozčílila především cenotvorba Knihobotu, právě toho se týkal můj první příspěvek na Instagramu. V návaznosti na něj mi ale začaly přicházet desítky zpráv od bývalých i současných zaměstnanců, kteří popisovali praktiky fungující uvnitř firmy. Tím se, pro mě naprosto nečekaně, otevřela Pandořina skříňka, v níž je cenotvorba vlastně tím nejmenším problémem,“ uvedla Nina Špitálníková pro PrahaIN.cz a dodala, že nechce vystupovat jako mluvčí celé kauzy. Svým čtenářům každopádně doporučila, aby podporovali jiné antikvariáty, případně si knihy měnili mezi sebou.

Bývalí i současní zaměstnanci začali mluvit

Střípky z došlé korespondence zveřejnila opět na sociálních sítích, například na Facebooku. Zaměstnanci ve zprávách popisují pracovní podmínky, kdy brigádníci musí splňovat hodinové normy, a pokud se jim to nedaří, je jim vyhrožováno vyhazovem či jsou skutečně okamžitě vyhozeni. Vedení skladu prý zastává názor, že je s brigádníky potřeba zacházet „armádním přístupem“.

„V hale, kde nafocujete knihy na web, vám nad hlavou promítají jména všech zaměstnanců na směně a pořadí toho, jak rychle knihy fotíte a ukládáte do systému. Pokud jste moc pomalí, máte jméno červené a jste v tabulce dole a všichni to vidí,“ stojí v jednom z vyjádření bývalých zaměstnanců. Shodují se také na tom, že mzda pro brigádníky se pohybuje jen kolem 150 korun za hodinu. Zároveň prý knihy vyřazené z prodeje neputují na dobré účely (například do divadel jako rekvizity), jak Knihobot často hlásá, nýbrž rovnou do spaloven.

Cenu určuje systém

Redakce o vyjádření k celé situaci požádala Knihobot. Ptali jsme se jak na cenotvorbu, tak i na další informace, které se na internetu objevily. Na naše dotazy odpověděla marketingová manažerka Knihobotu Žaneta Kratochvílová, která uvedla, že cenu knih určuje trh, tedy nabídka a poptávka. „Máme svůj vlastní sofistikovaný systém, který bere v potaz tržní cenu knihy a podle toho každou knihu naceňujeme. Máme závazek nejen k lidem, kteří u nás knihy nakupují, ale i k těm, kteří je přes Knihobot prodávají, a proto jsou ceny vždy nastavované tak, aby dávaly smysl oběma stranám,“ uvedla.

Občas se prý stává, že zákazníci upozorňují na nesmyslné ceny. Jejich správnost je pak vždy prověřena. „Stejný model jsme aplikovali i v případě publikace paní Špitálníkové. U její ceny jsme vycházeli z předchozích prodejů na jiných platformách,“ přiblížila pro PrahaIN.cz Kratochvílová a dodala, že knihy bez ISBN prodávají v případě, že je o ně zájem. Původním majitelům knih, kteří se rozhodnou přes Knihobot prodávat, je mimochodem vyplaceno 60 procent z prodejní ceny knihy mínus 29 korun.

Likvidace knih je pravda, armádní přístup prý také

Co se týče vyjádření k ostatním skutečnostem, byli jsme odkázáni na příspěvek Dominika Gazdoše, zakladatele a CEO antikvariátu Knihobot, na platforně LinkedIn. Ten uznal, že mnoho věcí je pravda, například likvidace neprodejných knih. Jde podle něj o kusy poškozené, případně takové, které dnes nikoho nezajímají. „Většina těchto knih se prostě musí recyklovat. Tím udělají více užitku,“ napsal Gazdoš. Nejde prý ale o pálení, nýbrž o recyklaci. Například výrobu obalů na vajíčka.

Co se týče pracovních norem, ne každý se prý na pečlivou, monotónní práci rukama ve skladu hodí. Většina se prý ale na normu dostane v průběhu prvních 10 směn a ti nejlepší skutečně dostávají odměny. Nejnižší nástupní sazba je prý 140 korun čistého na hodinu, což považuje za férové peníze.

„Armádní přístup k brigádníkům. Něco takového ode mě mohlo zaznít, takhle se vyjadřuju. Nicméně je potřeba si vysvětlit, jak moc je to vytrženo z kontextu. Možná si někdo představí prostředí klasického skladu nebo uřvané kuchyně. Nemohli bychom od toho být dál. Ve skutečnosti nabízíme flexibilní práci v přátelském a respektujícím prostředí, kde každý prostě v tichosti dělá svoji pečlivou monotónní práci a u toho poslouchá podcast nebo hudbu. Ale ano, koukání na seriály při práci jsme před měsícem zakázali. Náš sklad proto spíš připomíná silent disco,“ hájí svá slova zakladatel online antikvariátu.

Uznal ale, že některé věci v pořádku nejsou. „To, o čem víme a je to dostatečně konkrétní, aktivně dlouhodobě řešíme. Není to o tom, že bychom se teď probudili. Pravidelně každé 2 měsíce anonymně měříme spokojenost brigádníků, sbíráme podněty a vše velmi důkladně zpracováváme a na základě toho pracovní prostředí systematicky zlepšujeme. Výzva nakonec, kdokoli to myslí upřímně, tak je zvaný, do kteréhokoli z našich skladů, klidně hned, klidně s kamerou a může se ptát, koho chce, na co chce,“ uzavřel Dominik Gazdoš.