Gabčík… Kubiš… Putin… mrtví Ukrajinci. Vzpomínky na atentát, rok 2022

REPORTÁŽ Přesně odmdesát let pro atentátu na Heydricha se v zatáčce pod Bulovkou odehrála přesná rekonstrukce tohoto hrdinského činu československého odboje. Přesně na minutu, což vyvolalo mezi přihlížejícími značný rozruch. Heydrichovo auto totiž absolvovalo reálnou poslední cestu z Panenských Břežan a bylo o několik minut rychlejší, takže muselo před místem atentátu chvíli čekat. Pak se ale stovkám diváků dostalo plnohodnotného zážitku výbuchu i všech jeho následků.

Kobyliská zatáčka, jak všichni patrioti Prahy 8 vědí, není v Kobylisích. Zenklova ulice v těchto místech tvoří hranici mezi Kobylisy a Libní a točka pod Bulovkou je na její libeňské straně. Proto je lepší nezabrušovat do zeměpisu a místo historické paměti raději nazývat zatáčkou Heydrichovou. Právě zde se život říšského protektora a jednoho z nejodpudivějších nacistů stočil k setkání s osudem.

Již od devíti hodin se zde scházely desítky, pak už stovky lidí. Před osmdesáti lety tady i Jan Kubiš s Jozefem Gabčíkem zaujali své pozice už před devátou hodinou. Naštěstí byli na rozdíl od současných návštěvníků zcela sami, nikdo si jich nevšiml, a proto mohli po půl jedenácté provést nejspektakulárnější čin československého protinacistického odboje.

Výsadek vojáků československé exilové armády, který od svého vysazení po Vánocích 1941 připravoval tuto opravdovou ránu Třetí říši, byl připomenut již o půl desáté, když nad již zaplněným prostranstvím před Ústavem mechaniky hornin proletěl historický britský bombardér Hurricane, na kterém v Británii létali i čeští piloti.

Kabát!

Od desáté pak mohli diváci na obrazovkách v reálném čase sledovat cestu Heydrichova Mercedesu z jeho bydliště na dolním zámku v Panenských Břežanech.

V zatáčce na něj mezitím čekala dvojice mužů v civilu. Výše v zatáčce vyhlížel vozidlo Gabčík, o kterém jedna z přihlížejících maminek malému synkovi vysvětlovala: „Podívej, jak má ten kabát. Něco pod ním schovává. Samopal tam má“.

Kousek pod ním nervózně přecházel jeho kolega, který v aktovce schovával granát.

Místostarostka Prahy 8 Vladimíra Ludková mezitím vzpomínala, jak před několika lety bojovala za stavbu pomníku parašutistům. Ten dnes stojí jen několik metrů od Heydrichovy zatáčky. Jak vysvětloval jeho autor, dal by se nazvat „pozice sebevrahů“. Trojice postav, ve které je kromě Kubiše a Gabčíka vyobrazena také postava symbolizující všechny, co jim pomáhali, totiž na podstavci tvaru klínu československé vlajky stojí na samém kraji a působí dojmem, že z výšky začínají padat.

Právě fatalismus chvíle, kdy už se nedá rozhodnutí změnit, je podle autora tím nejvýstižnějším vyjádřením akce, o které všichni zúčastnění věděli, že přinese strašlivou odplatu a jim velmi pravděpodobně smrt, ale přesto nedokázali svůj pohyb zastavit.

Po půl jedenácté se vozidlo Zenklovou ulicí blížilo, pořadatelé ještě na poslední chvíli dělali na silnici pořádek, a pak už automobil v točce (i když má dnes trochu větší poloměr než tehdy) musel výrazně zabrzdit, načež se vše odehrálo během několika vteřin.

Trojí cvaknutí zaseklého Gabčíkova samopalu následovala silná detonace granátu, hozeného Kubišem.

Po výbuchu

Přesný průběh přitom není tak úplně jistý, vojenští odborníci připomínali, že podle výcviku měli atentátníci postupovat tak, že nejprve přijde výbuch granátu a až do následného zmatku se střílí. I díky Sequensovu filmu Atentát se ale traduje, že nejprve selhala Gabčíkova zbraň.

Po výbuchu se každopádne Reinhard Heydrich, impozantní dvoumetrová postava tyčící se ve stoje ve vysokém kabrioletu, sesune na sedačku, zatímco jeho řidič Klein pronásleduje Gabčíka. Ten se rozběhne ulicí, nesoucí nyní jeho jméno, zatímco Kubiš nasedne na kolo a uhání dnešní Zenklovou ulicí dolů do Libně. Kola se zbaví až u místní sokolovny a ztratí se v libeňských uličkách.

Před diváky v zatáčce se ale mezitím odehrává jiný příběh: Kolemjdoucí zdravotní sestra Marie Navarová poskytne Heydrichovi první pomoc a odvede jej do zastavené dodávky, která náhodou jela v protisměru. Protektora usadí vedle řidiče, po několika metrech si ale vyžádá zastavení a přesun do ležící polohy v nákladním prostoru. Vozidlo odjíždí směrem na Bulovku.

Dlouhý potlesk všem aktérům rekonstrukce je záhy vystřídán rachotem letounů, které na obloze vykouzlí červeno-modro-bílou trikolóru.

Pak už kousek vedle u památníku nastává oficiální část vzpomínky, s pokládáním květin a projevy. Česká ministryně obrany Jana Černochová a její slovenský kolega Jaroslav Naď se přišli podívat už na rekonstrukci, kterou sledovali z tribuny, v tuto chvíli příjíždí i vozidlo s britskou vlajkou, které přiváží ministryni zahraničí Johnsonovy vlády Liz Trussovou. Připomínku, že to byl právě londýnský exil, kdo parašutisty do protektorátu vyslal a celou akci zorganizoval.

Co dělá Putin, dělal Hitler

Ministryně obrany, bývalá starostka Prahy 2, připomněla, že „dvojka“ s „osmičkou“ jsou atentátem osudově spojené, protože co v Libni začalo, to skončilo v Resslově ulici fatálním bojem sedmi parašutistů proti sedmi stům německých vojáků.

Ostatní politici hovořili především o současné situaci na Ukrajině, korunu všemu nasadil Zdeněk Hřib, když zmínil, že oproti vlastencům Kubišovi s Gabčíkem dnešní „vlastenci“ šíří jen nenávist. A varoval Vladimíra Putina, že diktátoři končí tak, jako Heydrich tady v zatáčce.

Slovenský ministr obrany Jaroslav Naď (OĽaNO) několikrát zmínil, že pravou denacifikaci dělali právě českoslovenští výsadkáři. Zdůraznil zbytečná úmrtí Ukrajinců a k ruskému prezidentova řekl, že „dnes je přesně tím, čím byl Hitler v třicátých letech.“