Sekat, nesekat? Sekat rozumně, to je, oč tu běží

ROZHOVOR: Sezona sekání trávy se pomalu rozbíhá a s ní i dilema některých majitelů travnatých ploch, jakým způsobem je udržovat. Trendem posledních let je sekání na drn, které ale ničí biodiverzitu i přirozené prostředí pro hmyz. Situace se prý navíc zhoršuje.

Na problematiku nesprávného sekání trávy v obcích a městech upozornil na Facebooku e-shop Chov čmeláků, který se zaměřuje na prodej čmelínů, ale poskytuje také rady chovatelům čmeláků. Pod příspěvkem, který upozornil na start sezony sekaček, se objevily stovky komentářů a rozproudila se místy i velice divoká debata.

„Jakákoliv volná zelená plocha se využila pro zástavbu, anebo se prostě takzvaně „zkultivovala“, pestrý trávník nahradila monokultura trávy. Přírodní květiny nahradily sterilní zahradnické kultivary cizokrajných rostlin bez nektaru a pylu,“ napsal e-shop k současným trendům v udržování zelených ploch ve městech.

Bezlesí je gejzírem života

Redakce se v návaznosti na příspěvek s několika dotazy ohledně správné údržby zeleně obrátila přímo na Chov čmeláků, za který nám odpověděl Jakub Černý. Podle něj jsou zelené plochy ve městech důležité z hlediska překotné developerské výstavby, ale i intenzivního zemědělství. Jeden postřik na poli prý dokáže výrazně zredukovat život i v blízkém okolí, a města tak mohou poskytovat úkryt hmyzu a dalším lučním živočichům i rostlinám.

„Bezlesí je doslova gejzírem různorodosti života. Poskytuje potravu i úkryt. A nebavíme se zde jen o hmyzu, ale obecně o všech živočiších. Ne každý z těchto živočichů člověku nějak slouží, ale drtivá většina ho nijak neobtěžuje. Co člověku slouží, je funkční ekosystém. Funkční ekosystém snižuje potřebu chemických zásahů a podobně. Stejně tak půda v takovém místě je živá, mohou v ní fungovat žížaly a celé spektrum mikroorganismů, které půdu obohacují. A té půdy bychom si také měli vážit,“ pokračoval Černý.

Nesekat vůbec není řešení

Za mylný dále označil názor, že řešením problému může být nesekat plochy vůbec. Naopak, sekání je podle jeho slov potřeba, protože i v přírodě slouží louky jako pastva pro zvířata, která rostliny průběžně ukusují. „Když se kosilo kosou, kosilo se postupně a život měl tedy čas se přestěhovat. Navíc kosení je k rostlinám šetrné, řez je rovný a rostliny lépe regenerují. Ale samozřejmě není úplně myslitelné, a patrně ani ekonomicky proveditelné, abychom do měst vyhnali zaměstnance technických služeb s kosou,“ přiblížil specialista na čmeláky s tím, že správné kosení má několik pravidel.

Prvním pravidlem je, že ve většině případů je dobré udělat jedno brzké kosení na jaře, podle počasí klidně už v květnu. Je to prý kvůli růstu trav, které startují první a když zůstanou nepokosené, udusí většinu kvetoucích rostlin. Plocha by se také neměla mulčovat, protože to opět posiluje trávy a vytváří monokulturní plochu. „Takže se brzkým kosením potlačí trávy a uvolní se prostor kvetoucím rostlinám. Takový trávník je pak bohatší na život. Stejně tak je potřeba pokosit ještě jednou po dozrání semen. Také je důležité nekosit až na drn, ale nechat vyšší výšku, opět pro lepší regeneraci rostlin. Pak je ještě důležitá věc, pokud hrozí vlny veder nebo je silné sucho, tak s pokosem počkat na lepší časy, jelikož v takovém stavu se porost zregeneruje jen velmi těžko,“ shrnul Černý.

Dobrým příkladem je zahrada u Průhonic

Ideální je podle jeho slov mozaikové kosení, kdy se pokosí vždy třeba jen půlka plochy s tím, že zbytek přijde na řadu, až když se původní plochy zregenerují. Jako krásný příklad uvedl louky v Dendrologické zahradě Průhonice, kde se prý stále něco kosí, ale zároveň tam pořád něco dorůstá a něco kvete.

Na otázku, zda se podle něj situace ve městech v posledních letech zlepšuje, odpověděl Jakub Černý záporně. Spíš by prý řekl, že se situace zhoršuje: „Těžko říct, co je důvodem, snad stále lepší a dostupnější technologie pro kosení nebo snaha něco dělat. Druhou stranou mince je pak situace, kde je snaha něco zlepšit, ale dělá se to špatně. Například někde nechají plochu zarostlou metrovou trávou a nepokosí ji vůbec, což jednak nepomáhá ani té diverzitě a zároveň to vytváří špatný obraz lidem.“

Praha má potenciál v sídlištních plochách

Konkrétně Praha je prý na tom ale o dost lépe než její okolí. „V Praze se toto jaro účastním monitoringu výskytu druhů čmeláků, které pro magistrát dělá spolek Čmeláci Plus, a tak mám prochozeno dost lokalit. Čmeláci jsou v mnoha ohledech dost specifičtí, jelikož nedokážou vytvářet zásoby potravy jako včela medonosná, tak potřebují kontinuální zdroje vhodné potravy od jara do srpna. Fungují tedy jako jakýsi lakmusový papírek. Co se Prahy týká, tak je na tom o dost lépe než její okolí. V podstatě od nás z Mukařova se do Prahy chodím dívat na druhy čmeláků, které zde už nenajdeme,“ pochválil metropoli Černý.

Na druhou stranu, ještě výrazně lepší je prý situace například v Českých Budějovicích nebo v Plzni. Tam prý byly v centrech měst zaznamenány i druhy, které jsou na pokraji vyhynutí. „V Praze chybí otevřené luční plochy a jsou zde spíše v údolí potoků, to je ale prostředí, které vyhovuje jen úzkému okruhu druhů. Praha má ale obrovský potenciál v zelených plochách na sídlištích, které při správné údržbě by mohly přesně tento typ prostoru poskytnout,“ uzavřel Jakub Černý.