foto: MČ Praha 2/Praha 2 připomene 80 let od operace Anthropoid
Od zítřka si mnozí budou připomínat události, které následovaly před osmdesáti lety po atentátu na Reinharda Heydricha. PrahaIN.cz už dnes spouští sérii textů k tomuto významnému výročí dějin města. Naprostým základem pro pochopení činu československého odboje je totiž seznámení s osobou říšského protektora, všemi Čechy zcela upřímně nenáviděného.
Na začátku června roku 1942 zemřel v pražské nemocnici na Bulovce člověk. Jeho smrt by pravděpodobně nepohnula dějinami, pokud by se nejednalo o jednoho z nejvyšších pohlavárů nacistické říše a zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Období, které nazýváme heydrichiádou, je pro nás Čechy synonymem utrpení, nespravedlnosti, běsnění a strachu. Zároveň se ale atentát na Heydricha stal jedním z nejstatečnějších činů v našich dějinách. Je také příběhem obrovské statečnosti a ochoty se obětovat za vyšší hodnoty. Abychom jej pochopili, musíme se nejprve seznámit s člověkem, kvůli kterému to mnoho českých vlastenců bylo ochotno udělat.
Za úplný začátek příběhu z Kobyliské zatáčky tak můžeme považovat datum 7. března roku 1904, kdy se v sasko-anhaltském městě Halle, nedaleko Lipska, narodil chlapec Reinhard Tristan Eugen Heydrich. Paradoxem dějin je, že 7. března se roku 1850 narodil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Ale zpět k malému chlapci, který získal svá první dvě křestní jména po operních hrdinech. Heydrichova rodina byla umělecká, otec Richard Bruno byl ředitelem hallské konzervatoře, dědeček z matčiny strany Eugen Krantz byl ředitelem Drážďanské královské konzervatoře. Jenže malý chlapeček nešel cestou hudby. Byl vzpurný a vztekal se, v kolektivu byl neoblíbený a bez kamarádů. Po konci první světové války se přihlásil do Freikorpsu. Ale do bojů proti bolševické revoluci se prakticky nezapojil. Jeho slabost pro armádu došla naplnění po dostudování gymnázia, kdy se rozhodl pro kariéru u námořnictva. Od roku 1922 nastoupil na proslulou důstojnickou školu v Kielu.
Jenže Reinhard byl také vysoký, statný, sportovně založený mladík, v uniformě se stal ozdobou nejednoho večírku a děvčata se měla za kým otáčet. V roce 1931 byl z námořnictva propuštěn, když jedna z jeho milostných avantýr zašla dále, než by si sám přál. Přivedení děvčete do jiného stavu se neslučovalo se ctí německého námořnictva.
Ale ještě předtím se odehrálo osudové setkání. Na plese dne 6. prosince 1930 se nadporučík Heydrich potkal s mladou krásnou a bohatou Linou Mathildou von Osten, jejíž rodina patřila k věrným kruhům nacistické NSDAP. A tak od 1. srpna 1931 Reinhard vyměnil uniformu námořnictva za uniformu SS s důstojnickou hodností a platem 180 říšských marek.
V této době se seznámil i se stranickým prominentem Heinrichem Himmlerem, což mu otevřelo dveře ke kariérnímu postupu. Ke štěstí už stačil jen poslední krok – svatba. Oba byli nuceni předložit tzv. „velký pas“ předků, který dokládal jejich árijský původ. Právě tehdy měla vzniknout legenda o Heydrichově židovském původu, která se ovšem nikdy nepotvrdila.
Himmler si dobře uvědomoval, že ne každý souhlasí s nacistickým viděním světa. Proti takovým založil v rámci stranické milice SS i Bezpečnostní službu.
Jednalo se o klasickou „práskací službu“, nejdříve shromažďovala informace o odpůrcích režimu z vnějších řad a následně si začala udržovat přehled i o vnitřním nepříteli.
Ideálního člověka do čela budované sítě našel Himmler právě v ambiciózním Heydrichovi, který mu hned při prvním setkání předložil dokonale promyšlený plán její struktury a funkce. A tak se Reinhard Heydrich stal prvním ředitelem Sicherheitsdienstu, neboli SD.
Kartotéka Bezpečnostní služby se rychle stala značně rozsáhlou, od služebných až po ministry, a samozřejmě se zde kromě negativních postojů k NSDAP zaznamenal i židovský původ katalogizovaných osob.
Mezi 30. červnem až 2. červencem 1934 se SD podílela na tzv. Noci dlouhých nožů, vyřizování účtů mezi dvěma skupinami stranických bojovníků. I když Hitler váhal s podepsáním rozkazu k zásahu proti mocné SA, nakonec podepsal. Vzestup milice hnědých košil pod vedením Ernsta Röhma byl zastaven, on sám byl popraven. Po vítězství v tomto souboji se SS definitivně stala nejvlivnější údernou skupinou v německé říši.
Její Bezpečnostní služba rostla stejně strmě, v roce 1939 začala pod hlavičkou Hlavního úřadu říšské bezpečnosti plnit funkci říšské rozvědky i kontrarozvědky. Ze stranického orgánu se stala státní instituce, která po rozpuštění vojenské zpravodajské služby Abwehr získala zcela dominantní postavení.
Heydrich vyhlášený tím, že téměř všechen čas věnuje práci, realizoval pro Třetí říši kdeco, včetně organizování záminky pro vyhlášení druhé světové války.
Známá akce pod falešnou vlajkou ale historii nezmátla. I přes extrémní snahu a plánování, včetně zastřelených vězňů z koncentračního tábora v Dachau navlečených do polských uniforem, se poměrně rychle objevily důkazy, že údajné „polské“ přepadení vysílačky v Gliwicích byla německá záminka. Hned další den po této inscenaci, 1. září 1939, vypuklo peklo příštích šesti let jménem druhá světová válka.
Heydrich však nepatřil mezi ty, kteří by se schovávali v kancelářích a leštili si svá vyznamenání na uniformách od Huga Bosse. Sám byl rezervním stíhacím pilotem Luftwaffe a v roce 1941 byl dokonce sestřelen nad nepřátelským územím. Jeho několikadenní nezvěstnost celé vedení říše pořádně vyděsila. I Hitler si uvědomoval jeho důležitost pro další budoucnost říše a bojové lety mu pro příště zakázal.
Na velitele SD totiž čekaly mnohé další úkoly. Již při okupaci Polska Heydrich osvědčil svůj talent pro organizaci čistek, masových vražd a genocidy. Výsledkem bylo rychlé vyhlazení celé polské elity o několika desítkách tisíc lidí.
Nyní měla říše ještě „velkolepější“ plán, který vstoupí do dějin pod názvem holokaust.
20. ledna 1942 ve vile na břehu jezera Wannsee poblíž Berlína úřadující šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti z pověření samotného Adolfa Hitlera předsedal konferenci, která měla na pořadu jeden jediný bod – koordinace konečného řešení židovské otázky.
Tato porada byla tak přísně tajná, že i přes účast 15 lidí a jejich doprovodu se na její konání přišlo až náhodou po válce. Měla být zcela vymazána a všechny zápisky měly být zničeny. V roce ale 1947 američtí vyšetřovatelé v archivu jednoho z ministerstev nalezli jedinou kopii zápisků pořízených sekretářem Martinem Lutherem. Nezpochybnitelný důkaz obsahoval vše – konání, průběh i závěry konference.
Setkání bylo završenou dohodou o záměrném usmrcení miliónů lidí židovské národnosti v táborech k tomu určených. Mezi vyhlazovací tábory smrti byly zařazeny mimo jiné Majdanek, Treblinka, Osvětim a Chelmno. Nepřítomnost Hitlera na takto důležitém jednání vede občas některé k tvrzení, že nevěděl o holokaustu. Ale lze si představit, že jednoho ze svých nejschopnějších podřízených pošlete předsedat poradě a nevíte, co se bude probírat? Asi těžko…
Nejvýznamnější Heydrichovu misi, která mu vynesla v zatáčce pod Bulovkou setkání s osudem, jsme si ale nechali nakonec.
Už v době konání konference ve Wannsee byl Heydrich zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava. Do Prahy přiletěl 27. září 1941 a říšská politika směrem k protektorátnímu obyvatelstvu pod jeho taktovkou přitvrdila způsobem, jaký si předtím nikdo nedokázal představit.
Jeho cílem bylo „konečné řešení české otázky“, jen pár dnů po příjezdu se nechal slyšet, že Čech už nemá v tomto prostoru co pohledávat a on se rozhodně nebude namáhat s předěláváním české svoloče na Němce. Na téma likvidace či poněmčení pěti slovanských národů - Čechů, Poláků, Ukrajinců, Bělorusů a Rusů- měli metodičtí Němci celý plán. Generalplan Ost se dílo jmenovalo a Heydrich jej bral smrtelně vážně.
Jenže smrtelně vážně jeho osobu jako nebezpečí bral i československý národ.
Těsně před koncem roku 1941, konkrétně 29. prosince, na pole u Nehvizd seskočili dva mladí odhodlaní muži – Jan Kubiš a Josef Gabčík. Začala Akce Anthropoid. Nebyli samozřejmě jediní, kteří se té noci dostali tajně na území Protektorátu Čechy a Morava, ovšem jejich úkol mířil na zcela speciální operaci, kterou si nejspíš v Berlíně ani nedovedli představit. Všichni vysazení parašutisté začali pracovat na přípravě akce, která se uskutečnila 27. května 1942 se v pražské Libni.
Svůj úkol splnili, spáchali atentát na Reinharda Heydricha. Zastupující říšský protektor byl převezen do Nemocnice na Bulovce, a i když to zprvu vypadalo, že mu okamžitá operace zachránila život, nakonec nastaly komplikace, kterým 4. června 1942 podlehl.
Kat českého národa, antisemita a jeden z nejobávanějších mužů nacistické mašinerie byl mrtev. Teď přišla ke slovu německá represe. Na území Protektorátu se rozpoutalo opravdové krvavé běsnění.
Jeho vyústění můžeme vidět i dnes, donedávna nevzhledná zeď, která lemuje silnici kolem tramvajové zastávky Vychovatelna nám vypráví celý příběh. A to jen pár desítek metrů od místa konání atentátu. V rámci projektu Umění pro město proměnil Jakub Marek 80 metrů dlouhou zeď v komiksové vyprávění. A vešlo se vše, od nehvizdského pole až po oběti následných represálií, které jsou znázorněny v podobě siluet lidí jako kdyby se fotili na pas.
Při takto konkrétní připomínce každé konkrétní oběti heydrichiády vás zamrazí. Zkuste si někdy na zastávce Vychovatelna vystoupit a příběh si připomenout, pak se můžete zajít podívat k památníku akce Athropoid nebo si projít okolní ulice – Gabčíkovu, Kubišovu či Valčíkovu. Autorka má tento důležitý okamžik našich dějin na očích každý den, když vyhlédnu z okna, dívám se na trojúhelníkovou křižovatku, na které po atentátu Gabčík utíkal směrem k Vltavě. A přes údolí se na protější stráni tyčí Nemocnice na Bulovce.
Autorkou textu je Mgr. Bc. Radka Vosáhlo, historička