Slunce i v noci? Ano, stačí se jen dívat na noční svítící oblaka

14. 07. 202318:02
Slunce i v noci? Ano, stačí se jen dívat na noční svítící oblaka
foto: Foto: Petr Horálek, Slezská univerzita v Opavě (se svolením)/Noční svítící oblaky 5. července 2020 nad rybníkem Hrádek.

Po celý červenec letošního roku nabízí nebe nad našimi hlavami možnost vidět stopy letního slunce i uprostřed noci. Nevěříte? Tak stačí, když se během bezoblačné noci podíváme na oblohu. Pokud budeme mít štěstí a nebude zrovna nízká neprůhledná oblačnost, otevře se před námi krása nočních svítících oblak (NLC).

 O naprosto zvláštním atmosférickém úkazu informuje na svém webu Slezská univerzita v Opavě.

Aktuální poměrně vysoká sluneční aktivita vzniku nočních svítících oblak nahrává. Je nutné si ale uvědomit několik zásadních podmínek, které mohou požitek z krásného nebeského divadla snižovat.

Hlavu vzhůru před půlnocí anebo před rozbřeskem

Svítící noční oblaka jsou pozorovatelná v našich podmínkách od 22 hodin zhruba do půlnoci a pak ještě mezi druhou a čtvrtou hodinou ráno. V obou těchto časových intervalech se Slunce nachází naprosto ideálně 6 až 16 stupňů pod horizontem. Pokud se Slunce nachází méně něž 6 stupňů pod povrchem, tak kvůli lomu světla ve vlhké atmosféře nevnímáme naše okolí jako plně tmavou noc a stále na nás působí odrazy světelných paprsků.

Když však sestoupí sluneční disk pod šest stupňů pod obzor, tak už máme na Zemi pocit úplné tmy. Sluneční paprsky pochopitelně ale i nadále svítí. Vzniká ideální prostor pro vznik nočních svítících oblaků.

Jde o zmrzlou tekutinu v nebeském prostoru

Teď je na čase ale prozradit, že vlastně o žádná oblaka ve skutečnosti nejde. Běžná oblačnost, jakou známé na naší planetě, se totiž nachází maximálně do dvanáctikilometrové výše nad zemským povrchem.

Tady ale mluvíme o oblačnosti, která se nachází ve výšce 85 kilometrů nad zemským povrchem. Jedná se hlavně o extrémně namrzlé ledové částice. V této výšce je teplota kolem mínus 130 stupňů Celsia a právě jen při této teplotě může fenomén nočních svítících mraků vzniknout. Při této extrémně nízké teplotě se ledové částice stávají doslova zrcadlem pro sluneční paprsky, které se od nich odrážejí.

V Česku máme štěstí

Z hlediska pozemského pozorovatele to pak vypadá, že mraky svítí. Mají často namodralý nádech a vytvářejí magické světelné kouzlo na letní obloze. Svítící oblaka jsou patrná pouze v naší zemské šířce, tedy v rozmezí od 50 do 65 stupně severní šířky. Spatřit je můžeme ale ve stejné šířce i na jižní polokouli. Blíž k pólům je jejich pozorování nemožné, protože dochází k ozáření od slunečního kotouče. Nelze je pozorovat ani blíž k rovníku.

Noční svítící oblaka se vždy nacházejí těsně nad obzorem, tedy zhruba 15 až 20 stupňů nad obzorem. Často však zakrývají celý horizont. Odraz slunečních paprsků jim dává formu stříbřitých závojů, obrovské mrazy ve vysokých polohách někdy dokonce i namodralý nádech.

Svítící oblaka první objevil Láska

Na existenci nočních svítících oblaků upozornil na našem území poprvé geofyzik Václav Láska. Dokonce známe i datum, kdy je poprvé spatřil. Byl to 10. červen 1885. Od té doby jsou v centru zájmu českých astronomů.

Samozřejmě, že nejlepší snímky a pozorování jsou zaznamenána v oblastech tmavé oblohy tedy v Jeseníkách nebo kolem kláštera Teplá na Karlovarsku. Velmi zdařilé snímky nočních svítících oblaků mají ale astronomové i z Prahy nebo Jablonce nad Nisou.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných