Smrtící koktejl pro zvěř: zimní turistika a tuhá zima

Myslivost a lov zvěře je jedním z národních sportů. Volně žijící zvěř ale zažívá v zimě krušné časy. Sněhová pokrývka je prakticky na celém našem území, zvířata mají ztížený přístup k potravě, ale i samotný pohyb. Lesníci a myslivci mají plné ruce práce.

Při souvislé sněhové pokrývce a mrazivém počasí čelí volně žijící zvěř velmi náročným podmínkám pro život. A o ten mnohdy jde zejména slabším a starším jedincům, mláďatům nebo samicím nesoucím plod. Všechny druhy potravy, byliny, trávy, kořínky, i plody jako jsou žaludy a bukvice, jsou skryté a těžko dohledatelné. „Zvěř musí vynakládat více energie na přesun a vyhledávání potravy, často s malým výsledkem. U některých druhů (srnčí, zajíc) hrozí rychlé vyčerpání energetických zásob. Například srnčí zvěř omezuje příjem potravy, odkryje si jen malé plochy, často hladoví. Zajíc polní trpí zejména při hlubokém a ztvrdlém sněhu, který mu brání v pohybu i úkrytu,“ sdělila serveru PrahaIN.cz mluvčí státního podniku Lesy ČR Eva Jouklová.

Nízké teploty také podle ní zvyšují potřebu energie na udržení tělesné teploty. Tělo prý spoléhá na tukové zásoby, které se v průběhu zimy postupně vyčerpávají. „V kombinaci s nedostatkem potravy může zvěř vyhladovět i uhynout, zejména pak slabší jedinci. Vysoký či zmrzlý sníh také výrazně ztěžuje pohyb zvěře, zejména menších druhů. Na zledovatělém povrchu hrozí poranění končetin. Zvěř se tedy drží v místech s menší sněhovou pokrývkou – u lesních okrajů, v houštinách. Sníh taky zvýrazňuje stopy a zvěř je lépe dohledatelná. Oslabení jedinci jsou tedy snazší kořistí predátorů,“ vypočítala další rizika Jouklová.

Myslivost se intenzivně provozuje i na území Prahy

Lesy ČR se zabývají především lesnictvím, ale hospodaří na téměř tisícovce tzv. honiteb z celkových 5 700. Klasická myslivost, tedy péče o zvěř a její lov, se praktikuje na celém území ČR. Své zkušenosti mají i lidé ve městech, a to včetně Pražanů. Zvěř, zejména černá (divoká prasata), je právě v zimě často přímo k potkání na ulicích a na sídlištích. Své zkušenosti s přítomností prasat v parcích, ale i v ulicích, mají občané Prahy 5. Mufloni zase už nepřekvapí nikoho v pražské Krči, včetně tamní nemocnice. Lesy hlavního města Prahy například zajišťují redukční odlov zvěře na vybraných nehonebních pozemcích ve vlastnictví hlavního města. „Povolení k odlovu vydává příslušný orgán státní správy myslivosti. Jedná se o pozemky v Kunraticko-Michelském lese, Na Musile, v Troji, Motole, Libni a v Hodkovičkách. Na těchto pozemcích loví převážně spárkatou zvěř (srnec, muflon, divoké prase). Cílem redukčního odlovu je snížení škod způsobených zvěří především na lesních kulturách a pobytových loukách. Protože se tato zvěř (obzvlášť divoká prasata) často vyskytuje i v obydlených částech města nebo v jeho rekreačně intenzivně využívaných oblastech, je dalším z důvodů také snaha o udržení bezpečnosti obyvatel a návštěvníků těchto lokalit,“ uvádí na svém webu pražská příspěvková organizace.

Jeleni mají vlastní speciální „lázně“

Myslivost v České republice provozuje podle Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) téměř devadesát tisíc lidí. Celková výměra honiteb představuje podle úřadu skoro sedm miliónů hektarů. V sezóně se například odstřelí 137 tisíc kusů srnčí zvěře a skoro 200 tisíc divočáků. „Konkrétní péči o zvěř v praxi zajišťují především jednotliví myslivci a myslivecké spolky v honitbách. Ti se starají o přikrmování v souladu s platnými zásadami, údržbu krmných zařízení, kontrolu zdravotního stavu zvěře a minimalizaci rizik v zimním období. Jejich práce je často nenápadná, ale pro přežití zvěře v náročných podmínkách zcela zásadní,“ uvedla pro PrahaIN.cz Andrea Güttlerová z ČMMJ, která sdružuje stovky mysliveckých spolků a sdružení.

Lesy ČR pečují ve svých honitbách zvlášť o tzv. vysokou zvěř, což je zejména zvěř jelení. „Především v horských oblastech také provozujeme 22 přezimovacích obůrek, deset z nich ve vlastní režii. To jsou ohrady, do kterých se od podzimu láká a následně zavírá především jelení zvěř, aby se předcházelo škodám na mladých lesních porostech, které nejvíce vznikají právě v zimě. Zvěř se v přezimovacích obůrkách intenzivně krmí, a to nejčastěji ovsem, řepou a siláží. Zpět do lesa se vrací během března a dubna, kdy už je dostatek čerstvé vegetace. V obůrkách jsou krmelce, napajedla (často potůček) a sklady krmiva, seníky, sklepy s dužnatým krmivem i pozorovatelny pro myslivce. Myslivci v nich neloví, kromě nemocných nebo zraněných kusů. Zvěř tak není v obůrkách ničím stresovaná a některé kusy se za blahobytem opakovaně vracejí,“ dodala Jouklová pro PrahaIN.cz.