Spisovatelka Alena Ježková představí v Praha TV tajemství Rudolfina

Spisovatelka Alena Ježková zve diváky Praha TV prostřednictvím svého pořadu Pražský revír na zajímavá místa v metropoli. Tentokrát se zaměří na Rudolfinum, kde je doma hudba i výtvarné umění. Pražský revír Aleny Ježkové Praha TV odvysílá ve středu 28. ledna ve 21:00 hodin.

Další díl pořadu Pražský revír Aleny Ježkové zavede diváky do takzvaného Chrámu umění, kterým je pražské Rudolfinum. Stojí na místě, kterému se v sedmnáctém století říkalo Rejdiště, to podle městské jízdárny, kde se učila jízda na koni. V devatenáctém století byla vystavěna pražská nábřeží a Rejdiště spojila s protějším Klárovem řetězová lávka. Z místa se tak najednou stal lukrativní pozemek.

Víceúčelovou budovu pro symfonický orchestr a obrazárnu na nich nechala na své náklady vybudovat tehdejší Česká spořitelna. Slavnostní otevření se konalo v roce 1885. Na počest rakouského korunního prince Rudolfa dostala budova jméno Rudolfinum. Kultuře sloužilo do roku 1919, kdy se do něj nastěhovala Poslanecké sněmovna. Koncertní činnost byla znovu obnovena za německé okupace a plné obnovy kulturního využití se Rudolfinum dočkalo v 90. letech minulého století. Právě tehdy se stalo sídlem České filharmonie a současně i Galerie Rudolfinum.

Galerie se na čas proměnila v kanceláře poslanců

Průvodkyní po galerijních prostorech bude Aleně Ježkové i divákům Maja Ošťádalová, vedoucí komunikace Galerie Rudolfinum. Ta například prozradí, co je v interiéru původní a které detaily vypovídají o tom, že prostory byly původně navrženy právě pro účely galerie.

Od počátku prý našla v galerii domov obrazárna, která v určité fázi nabídla přes 700 obrazů. Galerie prý sloužila dokonce i v době, kdy v Rudolfinu sídlila Poslanecká sněmovna. „Stála za tím zajímavá myšlenka, že pokud by poslanci byli unavení ze svého jednání, tak mohou přijít do galerie a zde nabrat síly, které potřebovali,“ vysvětlí Ošťádalová. Později však na stejném místě vznikly kanceláře. Jedna z místností dodnes nese název Masarykova pracovna. Zachovala se v ní dokonce i dobová výzdoba. Kromě hodin například sekretář nebo lustr.

Dvořákova síň připomíná amfiteátr

Hlavním prostorem Rudolfina je dvorana, kterou divákům přiblíží architekt Lukáš Duchek. Prostor podle jeho slov sloužil nejen pro vystavování antických soch, ale byl i jídelnou, dokonce i tělocvičnou. Duchek také vysvětlí, proč v některých místech chybí výzdoba a proč schody do galerie připomínají zámecké schodiště.

Dvořákova síň pro tisíc diváků je údajně nejkrásnější koncertní síní v Praze. Jak dodává Alena Ježková, Česká filharmonie tu poprvé vystoupila v roce 1896 pod vedením Antonína Dvořáka. Síň je koncipována jako amfiteátr a všechna místa jsou zhruba stejně hodnotná, chybí například lože. Z výzdoby jsou výrazné například původní lustry, ale i logo zlaté včely na modrém poli, které se v sále několikrát opakuje. Jde o logo České spořitelny, které má odkazovat na píli a spořivost.

Terasa by měla být brzy přístupná veřejnosti

Spisovatelka divákům představí také nejmladší sál Rudolfina, Sukovu síň, a na závěr zamíří na terasu. Ta nabízí výhled na střechy a věže Starého Města i panorama Pražského hradu. Střechu Rudolfina navíc hlídá 32 soch významných světových umělců, 16 hudebních skladatelů a 16 výtvarníků.

V průběhu následujících dvou let by podle Lukáše Duchka mohla být terasa přístupná i pro veřejnost. Diváci pořadu Pražský revír ji budou moci obdivovat už ve středu 28. ledna ve 21:00 hodin na Praha TV.