Společnost svázaná technologiemi

Když jsme byli malí a pozorně poslouchali pohádky, mnozí z nás si možná neuvědomili, že obsahují mnoho poučného i pro současný svět. Jeden příklad za všechny z oblíbené české pohádky: Pyšná Princezna v zemi krále Miroslava a švec, který si chodil zpívat do sousední země, protože u nich doma to bylo zakázáno.

Mám pocit, že se plíživě dostáváme do situace, kdy veřejně nemůžeme prezentovat svoje názory a publikovat je na sociálních sítích bez strachu ze sankcí či ztráty zaměstnání. Mnozí z nás, hlavně ti dříve narození, na vlastní kůži prožili „bývalý režim“ a mylně se domnívali, že se již podobné zážitky nebudou opakovat v klubu západních zemí.

Uteklo něco přes třicet let a nestačíme se divit, s jakou rychlostí a razancí se nám šíří opět remise v podobě nátlaku a strachu. Nyní už ne z východu slunce, ale ze západu slunce… Není v tom nějaká symbolika?

Společnost svázaná zákony, byrokracií a nařízeními se stává se neřiditelným Titanikem, na potřebné změny reaguje s několikaletým zpožděním nebo vůbec, protože je svázaná spletí zákonů, regulací a administrativními překážkami, není politická vůle a shoda na změny a zjednodušení a kvůli tomu není schopna reagovat na měnící se podmínky a potřeby lidí.

Digitální technologie a robotizace jsou nezbytné pro vznik kontrolované společnosti, přináší pozitiva, ale skrývají i velké nebezpečí. Čím větší budeme dělat pokroky v oblasti umělé inteligence a robotiky, tím více se paradoxně vzdalujeme člověku a přírodě. Stojíme na rozcestí, chceme žít reálný život nebo virtuální život?

Jednotná šablona potlačuje různorodost, kreativitu, život ve společnosti, přibývají sankce a nejistota, lidé jsou podráždění, apatičtí, frustrovaní, roste počet různých nemocí psychického i fyzického rázu.

Kontrolovaná společnost

Máme se bát kontrolované společnosti po zkušenostech s bývalým režimem? V posledních desetiletích přibývají rychlým tempem v našem okolí kamerové systémy a digitální technologie, které snímají a akumulují informace.

Ale není to pouze stát, ale zejména nadnárodní technologické firmy, které ukládají globálně data do zlatého rybníku, který je nástrojem pro získání neomezeného toku hotovosti a globální moci. Veřejnosti je prosazovaná digitalizace mediálně prezentována tak, že technologie odstraní nadbytečnou produkci, zefektivní státní správu, optimalizuje dopravu, zemědělskou produkci a zdravotní výdaje, zamezí plýtvání energiemi, a tím se výrazně sníží zátěž pro životní prostředí a vyřeší se problémy civilizace.

S nástupem druhého desetiletí 21. století přichází nový fenomén lidské civilizace: bez mobilu a internetu ani krok. Bez telefonu již nemohu vynést ani odpadky nebo jít na záchod. Pokud telefon nemáme u sebe, přichází panika. Takzvaný stav nepřítomnosti způsobují chytré telefony, projevuje se i v rodičovství – rodiče nejsou zaměření na své děti.  A důsledky pozorujeme u současné dětské populace, která se stále častěji nachází v digitálním ekosystému, hraje si s mobilním telefonem, aby měli rodiče „klid“ a dítě se zabavilo. Jelikož však máme omezenou kapacitu toho, co je schopen mozek zpracovat, objevuje se mentální únava, informační přetlak a informační stres.

Čím jsou technologie modernější a propojené, tím jsme skrytě a téměř bez protestů pod totálním monitoringem všeho a všech. Propojením citlivých osobních a společenských dat v soukromých rukách umožňuje vybraným nadnárodním společnostem spolurozhodovat o globálním vývoji za podpory většinové populace i států. Dalším logickým krokem je převzetí globální kontroly nad populací v zemích, ve kterých dochází ke kolapsů řízení státu.

Nástup technokracie

Miliardy senzorů snímají veškerá data připojená do sítě a pomocí technologie biometrického rozpoznávání osob jsou schopny propojit informace a systémy tak, že v reálném čase monitorují trvale veškerý pohyb osob, včetně všech dějů v jejich okolí.

Hlavním tahounem globální digitalizace je úzká skupina nadnárodních technologických firmem, které mají odborníky, technologie, marketing, chytré telefony, sociální sítě a věrné uživatele, kteří dobrovolně odevzdávají veškerá data o sobě výměnou za pohodlí a služby zdarma. Spotřebitelé si však neuvědomují, že celý tento proces financují ze svých peněženek a spolupodílejí se na digitální kolonizaci!

Pokud se naučíme zacházet a žít s technologiemi tak, aby byly dobrým sluhou a nikoliv zlým pánem, jsme na správné cestě a dalšího vývoje civilizace. Je to jedna z největších výzev nebo jeden z největších problémů současné digitální éry?

Národní státy již ztratily kontrolu nad těmito firmami ve svých zemích a proces koncentrace pokračuje na globální úrovni. Proti sobě stojí technologické firmy ze západu a východu, bojují o zákazníka a o politický a geopolitický vliv na planetě.

Vstupujeme do digitálního virtuálního ekosystému s názvem „technokracie“, kde národní státy ztrácí svůj současný status. Moc, řízení a kontrolu přebírá „digitální diktátor“, který je nadřazen lidem. Digitální virtuální státy postupně převezmou kontrolu nad školstvím, kulturou, výrobou, zemědělstvím a bankovnictvím s vlastní měnou. Dokáže tento proces nějaká síla zastavit?

Budou moderní technologie sloužit lidem, tedy ve prospěch celku, nebo z technologií bude těžit úzká skupina osob? Bude Technokracie uzavřený systém s totalitní mocí? Pomohou technologie „ochránit lidskou populaci“ před vnitřním a vnějším nebezpečím, nebo jde pouze o „větší kontrolu a ovládání lidí“? Co si o tom myslíte Vy?

Autor textu: Radek Zavřel

PrahaIN.cz ve spolupráci s časopisem Nový Fénix přinese řadu materiálů, které zmíněné médium v minulosti vydalo. Jedná se o nadčasové texty, které by mohly v dnešní náročné době čtenářům hodně pomoci…