foto: Jan Holoubek, SinMed.cz/OC Chodov, 6. 4. 2026
REPORTÁŽ: Server PrahaIN.cz se během pondělního svátku krátce zastavil na několika jindy vytížených místech. Mezi ně bezesporu patří oblíbený Westfield Chodov, který nabízí 250 obchodů, 50 restaurací, kino, posilovnu, sauny a podobně. Více asi nebude třeba přibližovat.
Sváteční doprava v Praze byla mírná. Nikde jsme nezaznamenali kolony ani jakákoli jiná zdržení. Na Chodov jsme tedy z Arkád dorazili za necelých deset minut.
Na parkoviště s námi v 11 hodin nikdo další nezajížděl. Ukazatel hlásal 999 volných míst, s čímž jsme vlastně počítali. Zaparkovat šlo opravdu kdekoli. Už v tento moment jsme čekali, že uvnitř bude prázdno. Jenomže nastal pravý opak. Na Velikonoční pondělí přitom v České republice platí zákon o prodejní době, podle kterého musí mít velké prodejny nad 200 m² povinně zavřeno.
Podle oficiálních stránek uvedeného obchodního centra měli sice otevřeno prakticky všichni, ovšem realita byla jiná. Drtivá většina obchodů byla takřka zabarikádovaná. Desítkám, ne-li stovkám návštěvníků to vůbec nevadilo. Místo každopádně nevyužili pro nákupy, ale pro polední procházku.
„Jste tu první,“ dozvěděli jsme se hned na několika místech, kam jsme přišli zjišťovat nákupní morálku Pražanů. Otevřeno měla pobočka Marc O'Polo, domácí a tělová kosmetika Rituals, Divoký Býk nabízející paletu moderních kožených bund od evropských výrobců Gipsy a Deercraft, dámský shop Comtessa, mobilní operátor Vodafone či potravinové doplňky Dafit.
Mobilní dopoledne, poledne i odpoledne
Ačkoli jsme centrem procházeli systematicky a pomalu, všechny zmíněné butiky a prodejny zely prázdnotou. O prodejcích drahých šperků ani nemluvě. A tak jsme se zaměřili na příchozí. Bylo velice zvláštní vidět, jak rodiny sedí mezi patry na židlích a čtou si na mobilech. U jedné takové jsme stáli asi dvě minuty, aniž by si mezi sebou vyměnili jediné slovo.
Další zajímavá byla skupinka asi 20 mladších dívek. Chodily s mobilem v ruce, sem tam někam zašly, aby obchod zase velice rychle opustily. Zaznamenali jsme také větší množství Asiatů. Do jednoho chodili s mobilem v ruce z jednoho místa na druhé.
Relativně obsazené byly kavárny. Hrála v nich tlumená hudba a kdyby na zem dopadl pověstný špendlík, bylo by ho slyšet. Také u kávy platilo, že řada hostů dala před společností ostatních přednost čtení na mobilech.
V centru jsme strávili přibližně hodinu, aniž bychom zaznamenali jakoukoli tradici. S výjimkou hraní, psaní a čtení na mobilech. Kolem poledne se nám zdálo, že se přiměřený počet desítek lidí ještě zvýšil a mezi nově příchozími dominovaly rodiny. Zřejmě přicházely na oběd nebo nějaký dezert, těžko soudit.
Pohled na parkoviště se každopádně nezměnil. Bylo téměř prázdné.