Svatého Valentýna nahradil svatý Olda

ANKETA: A už je to tady zase. Monstrózní přehlídka sladkého kýče, nátlaková hra na lidské city a emoce a nepřeberné množství výrobků ve tvaru srdce všech možných i nemožných barev a odstínů, flitrů a lesku. A všudypřítomná existence slova LOVE. Je tady zkrátka svátek svatého Valentýna.

Jak se s ním Češi vyrovnali? Jak si osvojili oslavu lásky, která zamířila do Evropy ze zámoří a která, co si budeme povídat, víc než touhou po lásce bližního, je vedena ekonomickými zájmy a snahou vyprodat co nejvíce zboží.

Pokusil jsem se vztah povětšinou chladných Středoevropanů otestovat v malé anketě. Rozhodl jsem se pro dvě prosté otázky: Přijali jste svátek zamilovaných – Valentýna – za svůj? A víte vůbec, podle koho nese tento svátek své jméno?

První oběť svého průzkumu nacházím těsně u domu. Potkávám známou sousedku, elegantní ženu vyššího středního věku. „Já už si na svátek lásky moc nepotrpím. Pro mě je mnohem důležitější, aby se lidé k sobě chovali uctivě a přívětivě. Daleko větší radost mně udělá to, že si se sousedy popovídáme na dvoře anebo si vyměníme na ochutnání koláče, které jsme upekli.“ Se ženou také pátráme po původu svátku: „Je to patron všech zamilovaných,“ říká na rozloučenou.

O malý kousek dál narazím na muže odhadem mezi 35-40 lety a domnívám se, že on by valentýnskou mánií mohl být zasažen. Jmenuje se Mirek: „Očekává se ode mě doma, že přinesu malou pozornost, ale moje manželka je celkem chápavá, a tak jde jen o drobnosti – bonboniéru, čokoládu nebo květiny.“ A ptám se, kde se svátek svatého Valentýna vzal? „Je to na počest nějakého římského patrona lásky, jestli se nepletu.“

Kde jinde než v parku lze narazit na zamilované. Letošní únor není sice mrazivý, ale na druhou stranu lavičky jsou ještě pořád studené. Přesto se tu na jedné z nich tísní a přimačkává s největší pravděpodobností středoškolský páreček, ze kterého čerstvý cit jen sálá. Je roztomilé sledovat emoční poblouznění. Ke slovu se však má jen dívka, která o sobě prozradila, že se jmenuje Žaneta. „Valentýna miluju. Mám ráda toho andílka s křídly a lukem, jak vystřeluje šípy. Mám ho několikrát doma, na hrnečku, na penále, na plakátech.“ Je mi jasné, že tady pokládat druhou otázku je celkem zbytečné.

„Každý svátek, který vede lidi k tomu, aby se lépe chovali, je prospěšný a vítaný,“ říká zhruba padesátiletý muž v obleku. „Problém je v tom, že si Valentýn za sebou vláčí obrovskou komerční mašinérii, která spoustu běžných lidí odradí. Nakonec se ale tomuto svátku neubráníme.“ A pak se dozvím, jak se dá Valentýn elegantně obejít. „Jsme zvyklí doma si říkat, že se máme rádi, nechceme ale valentýnskému šílení podléhat. Tak jsme si vymysleli vlastní svátek. Dárky si dáváme o týden později a neslavíme svatého Valentýna, ale svatého Oldu,“ rozesměje mě muž v obleku a dodává: „Byl to římský mnich, který i přes zákaz oddával milující se páry. Myslím tedy Valentýn, ne Olda,“ uzavírá s úsměvem muž.

Nákupní centrum Anděl je plné obchodů s dárkovými předměty a tady se samozřejmě Valentýn projevil velmi razantně. Přehlédnout se nedají výlohy vyřvávající lásku do dálky, ale zatím je uvnitř nakupujících jen skromně. A proto můžu oslovit jednu z obsluhujících. Elegantní prodavačka Věra je ve středních letech a na otázku, zda i ona dostává ke svátku zamilovaných dárky se srdíčky, odpoví velice vtipně: „Viděl jste někdy, aby řeznice dostávala k svátku dvě kila uzenýho bůčku? Já si na Valentýna rozhodně nepotrpím, jsem tím přesycená z obchodu. Ale je pravda, že alespoň tady to táhne prodej a obchody nahoru, takže v tomto směru je to prospěšné.“ Pátráme spolu po původu tohoto svátku: „Byl to mnich, jestli se nepletu, na začátku našeho letopočtu, který oddával zamilované,“ objasňuje Věra a já musím konstatovat, že tady zákazníci dostanou poměrně správné odpovědi na dotazy ohledně historie této tradice.

Anketu chci uzavřít znovu před obchodním centrem. Mířím ke staršímu, snad 65letému muži, a ten mě v rámci křesťanské lásky k bližnímu posílá hned na úvod regulérně do zadní části těla, asi nemusím specifikovat přesný název. I tak se dá oslavit svátek svatého Valentýna.

A jen tak pro zajímavost, o životě svatého Valentýna toho víme opravdu pramálo. Pravdu v anketě měli všichni ti, kteří tvrdili, že se jednalo o římského mnicha, který navzdory zákazu oddával zamilované vyznavače křesťanství. I když mu bylo několikrát důrazně připomenuto, že by to dělat neměl, tak neuposlechl, a tak nakonec popravčí meč setnul Valentýnovi hlavu. Stalo se to podle křesťanských legend 14. února roku 269.

Takže tím, že si předáváme květiny a dárečky z lásky, oslavujeme a připomínáme si den, kdy meč utnul Valentýnovu hlavu. Na svátek lásky trochu morbidní, co říkáte?