Svědectví o „mladých, statných a bohatých Ukrajincích", z něhož mrazí

ROZHOVOR Redakce PrahaIN.cz pomáhá několik týdnů konkrétním ukrajinským uprchlíkům. Smyslem pomoci samozřejmě není o tom psát. Jenomže vedlejší efekty někdy přicházejí samovolně. Tak jako přímé svědectví čtyřiatřicetileté ženy. Z Ukrajiny utekla před válkou se dvěma kufry a dcerou. Známe její identitu, viděli jsme rodný list, pas, vízum. Přesto nebudeme odhalovat jakékoli bližší podrobnosti zejména proto, že (nejen) její slova postaví vysokou zeď mezi dvě znesvářené skupiny uvnitř ukrajinské komunity.

Zejména v diskusích na sociálních sítích se pravidelně objevují narážky na majetkový stav některých Ukrajinců v Česku. Jsou prý často skvěle oblečeni, evidentně bohatí, mají luxusní auta. Druhá strana namítá, že pokud je válka, člověk naloží do vozu, co může, aby si zachránil život. Jenomže podle Ireny, obyvatelky Ukrajiny, která našla střechu nad hlavou v Praze, je to úplně jinak. S dotyčnou jsme v kontaktu už asi čtyři týdny. Víme přesně, co prožila na cestě do Prahy, jaké neštěstí potkalo její rodinu, čemu čelí ze strany Rusů v Praze.

K těmto detailům se ještě dostaneme. Nyní ji nechme promluvit.

Doplňme, že její odpovědi jsou stylisticky upraveny, jelikož projev paní Ireny se vždy dostane do bodu, který končí vypjatými emocemi.

Sama jste řekla, že Ukrajinci si nejsou rovní, jak jste to myslela?

Mají peníze, proto jsou tady.

O kom hovoříte?

O těch mladých, kteří mají zlaté řetězy, drahé mobily i auta, jsou svalnatí, udělaní.

Jsou to Ukrajinci?

Hovoří rusky, ale jsou to Ukrajinci.

Jak se sem dostali?

Někoho uplatili.

V Česku, na Slovensku?

Ne.

Na Ukrajině?

Samozřejmě! Jinak se do Čech nemohli nikdy dostat.

Máte důkazy?

Jaké důkazy?

O tom, že korumpovali.

Proboha, byl jste na Ukrajině? Tam je korupce běžná součást života. Chudáci, chudí, jako je naše rodina, nemají nic. Boháči se vykoupili a odjeli, teď se nám tady smějou, vždyť všichni mluví Rusky, copak myslíte, že oni stojí ve frontách na dávky? Ne. Nestojí, stojí tam za ně lidi s deseti lístkama, ti boháči si je najmou a pak kšeftují s lístkama, vždyť to tady ví každý Ukrajinec!

To zní hrozně. Obrátili jste se na policii?

My se poprali.

Kdo?

My, co nemáme peníze, a naši chlapi musí být ve válce.

Kdy jste se poprali?

Včera (20. dubna, pozn. red.). Ve frontě.

Úřad práce otevřel pobočku v Holešovické tržnici. Ilustrační foto PrahaIN.cz

Jak tu kastu bohatých, kteří se podle vás vykoupili, poznáte?

Mají drahý auta, zlato, drahé telefony, mluví rusky.

A opravdu se vykoupili, aby mohli ujet a neválčili?

Ano.

Promiňte, ale jak jste si tak jistá?

Protože se nám smáli, když jsme jim řekli, že jsou vlastizrádci.

To je strašné.

Je. Ta válka, Rusáci, co dělají, to si neumíte představit!

Co máte na mysli?

Kdo válčí, kdo, víte to? Válčí lidi, kteří jsou chudí, kteří se nevyplatili, neutekli. Lidi, jak můj bratr, který zůstal a válčí.

A kde válčí?

Je na Donbase.

Celou dobu?

Ne. Nechci o tom mluvit.

Proč?

Byl i jinde.

Kde?

Nechci o tom mluvit.

Alespoň slovo, čtenáře i nás to zajímá.

V Buči. Byl v Buči. On tam byl, viděl to, viděl… vím, co po něm chtěli, aby dělal… říkal mi to ten den, co musel dělat…

Pokračování rozhovoru s Irenou přineseme v dalších dnech. To, co nám popsala, že se v Buči dělo, je natolik otřesné, že jsme jí dali čas na rozmyšlenou, zdali chce svá slova opravdu publikovat.