Tajemné společenství má vybavení i zbraně. Hodlá chránit demokracii

30. 05. 202405:46
Tajemné společenství má vybavení i zbraně. Hodlá chránit demokracii
foto: Archív společenství, se svolením./Místo na spaní, zimní výcvikový tábor.

ROZHOVOR: „Demokracii ohrožuje spodina, která je vždy připravená drancovat a vraždit. Občas nás překvapuje bezradnost politiků z demokratických stran. Naší nejvyšší hodnotou je svoboda. Jsme připraveni ji bránit,” řekl portálu PrahaIN.cz člověk, který patří k tajemnému společenství.

Upozornění: tento rozhovor i doprovodný text, realizovala redakce PrahaIN.cz několik týdnů před atentátem na slovenského premiéra Roberta Fica. S touto událostí nemá žádnou souvislost.

V roce 1948 provedli komunisté státní převrat prakticky bez odporu. Nikdo jim nestál v cestě, přestože většina obyvatel netoužila po životě v totalitním režimu. Mnoho lidí dodnes vnímá únor 1948 jako varovné trauma. I proto je velká část občanů rozhodnutá svobodu aktivně bránit, pokud by někdy došlo k ohrožení demokracie v naší zemi.

K nim patří i početná skupina lidí, která tvoří uzavřenou, velmi zvláštní komunitu. Spojují je stejné názory, ideály a odmítají jakoukoliv formu diktatury. Svými rodiči byli vychováni jako přesvědčení demokraté, za vzor mají první republiku. Mnozí z nich přímo ve svých rodinách zažili útlak komunistického režimu. Někteří nesměli studovat, další pamatují přepadové nájezdy estébáckých komand, domovní prohlídky, výslechy rodičů i jejich vyhazování z práce. Pamatují si i to, jak ze dne na den občas mizeli jejich přátelé do emigrace. Někteří svoje zkušenosti popsali i v rozhovorech s pracovníky organizace Paměti národa.

Už nikdy jako ovce!

Starší generaci vyčítají, že se v roce 1948 nepostavila aktivně komunistům na odpor. Jak sami říkají, stejnou chybu oni nebudou opakovat. Převzali slavné heslo evropských Židů, kteří přežili holocaust: „Never again like a sheep!” (Už nikdy jako ovce!). V krizové situaci prý využijí ústavního práva a budou bránit demokracii a svobodu všemi prostředky. Za úhlavní nepřátele považují příslušníky všech extrémistických stran, hnutí i skupin bez rozdílu.

Toto zvláštní společenství spojuje i další silné pouto. Nejlépe se prý cítí na odlehlých místech v horách a v hlubokých a těžko dostupných lesích. Celý život se neustále pohybují v tvrdých podmínkách, které dobrovolně vyhledávají. K tomu využívají všechen volný čas. I nejstarší z nich jsou ve vynikající fyzické i psychické kondici. Pravidelně absolvují nejtvrdší kurzy přežití. Mnohokrát prodělali výcvik na vodě, v těžkém terénu, na zemi i ve výškách.

Na ulici je nepoznáte

Umí používat nejrůznější typy zbraní, řídit civilní i vojenská vozidla, někteří mají i pilotní průkazy. Dokonale ovládají sebeobranu. Nedělá jim problém nespat mnoho hodin. Jsou zvyklí na zrychlené přesuny v těžkém terénu s výstrojí vážící i několik desítek kilogramů. Umí ošetřovat zraněné. Jsou připraveni se bez problémů uživit v přírodě a dokonale v ní umí zmizet. V lesích, kde táboří a pohybují se, po nich nikdo nenajde ani stopu. V případě potřeby se umí dorozumívat pomocí šifrovaných zpráv a kódů. Na ulici nebo v zaměstnání nejsou ničím nápadní. Nerozeznáte je od jiných lidí. Žijí běžný život. Žádným způsobem nezasahují do dění v České republice. V místech, kde žijí, tvoří menší i větší skupiny. Přestože nezaložili žádnou organizaci, mají pevně vytvořené struktury a jsou v nepřetržitém kontaktu. Nejsou nikým úkolováni ani placeni. Dali si pouze za cíl být připraveni a v případě potřeby bránit demokracii.

Naše redakce už před časem získala informace o existenci zmíněného společenství. Po mnoha měsících pátrání a přemlouvání se nám podařilo vyzpovídat člověka, který je součástí této skupiny už mnoho let.

Museli jsme ale přistoupit na jeho nekompromisní podmínky. Nesmíme zveřejnit nic, co by mohlo vést k prozrazení. Pokud by během rozhovoru naše otázky vyhodnotil jako pokus o porušení naší dohody, uvedl, že rozhovor okamžitě končí a souhlas ke zveřejnění nedostaneme. Po dlouhém přemlouvání jsme dostali z jeho archívu alespoň jeden snímek.

Od kterého roku existuje vaše společenství?

Dlouho. Základy byly položeny kdysi koncem sedmdesátých let a začátkem osmdesátých let. Tehdy byla na našem území tvrdá Husákova diktatura. Kromě toho byly na našem území rozmístěny okupační jednotky armády Sovětského svazu. My jsme se tehdy soustředili výhradně na to, abychom si osvojili co nejvíc dovedností. Horolezectví, sebeobranu, přežití v extrémních podmínkách a podobně. Dnes se tomu říká outdoorové sporty. Neupozorňovali jsme na sebe. Naší výhodou vždy bylo a je doposud, že jezdíme do míst, kam se rozmazlenci z města nikdy nedostanou. Někteří z nás se stýkali s disidenty, pomáhali rozšiřovat samizdaty nebo chodili na protikomunistické demonstrace. Vrcholem byl listopad 1989. Zapojili jsme se okamžitě všichni. Celé rodiny. Už tehdy jsme na mnoha místech využívali toho, co umíme.

Jak?

Různě. Naši lidé pracovali jako spojky, předávali vzkazy, rozváželi letáky i lidi. Občas fungovali i jako ochranka. Na několika místech v Česku se nám podařilo zabránit likvidaci estébáckých a komunistických archívů.

Říkal jste, že jste si v devadesátých letech něco vyzkoušeli v praxi. O co šlo? Jak to probíhalo?

To nebylo v devadesátých letech, ale v roce 1990 při prvních volbách do Parlamentu. Všichni jsme tehdy věřili, že vyhraje OF a demokratické strany. Že komunisté budou odsunutí na vedlejší kolej. Mezi lidmi vládla porevoluční euforie. Byla to ale nebezpečná a velmi napjatá situace. Nic nebylo rozhodnuto a stát se mohlo úplně všechno. Nikdo netušil, zda třeba nedojde k provokacím nebo k volebním podvodům. Předpokládali jsme, že pokud by se něco takového stalo, tak lidé by šli znovu protestovat do ulic. Tehdy už byly odzbrojeny a rozpuštěny Lidové milice a Státní bezpečnost přestala existovat. My jsme ale věděli, že ti lidé byli neustále v kontaktu. Vlastně i oni čekali, jak to dopadne. Proto jsme se rozhodli, že pokud by z jejich strany k něčemu došlo, půjdeme do toho naostro. Aby lidé v ulicích nebyli úplně bez ochrany.

Jak to probíhalo?

Dohoda byla bleskově odvolit a přesunout se do určených lokalit mimo města. A to se stalo. Pamatuji si, že nás tehdy překvapila dokonalá souhra všech skupin. A taky celkové počty. V některých určených místech bylo plno.

Kolik vás bylo?

Hodně.

A co jste vlastně chtěli tehdy dělat, kdyby se naplnily nějaké temné scénáře?

Jak už jsem řekl. Předpokládali jsme, že by lidé začali protestovat v ulicích, studenti by možná zahájili další stávku. Komunisté a estébáci by s nimi asi nejednali v rukavičkách. Lidé v ulicích i studenti ve školách by byli bezbranní. My ne. Víc prozradit nemohu. Pamatujte na naši dohodu.

Kolik je vás teď?

Dost.

Zopakovali jste to někdy? Čím se teď zabýváte?

Nebyl k tomu důvod. Děláme to samé, co jsme dělali předtím. Nepřetržitě 34 let. Nic jsme nezměnili a ani měnit nebudeme. Změnilo se pouze to, že jsme během let vychovali naše děti, někteří se už mají i vnoučata. Začali jsme předávat naše společenství další generaci. My starší jsme ale aktivní pořád. Předáváme jim svoje zkušenosti, teorii i praxi. To je neustále stejné a nic na tom neměníme. Učíme je to, co potřebují. Základní pravidla survivalu a podobně. Kromě kurzů přežití máme každý rok svoje letní i zimní tábory. Každý si dnes může legálně udělat zbrojní pas a koupit zbraň. Řada z nás to udělala a pravidelně chodí na střelnice. Všichni disponujeme velmi kvalitním vybavením. Na trhu je množství výborných věcí. Tak, jak se objevují stále lepší věci k pobytu v přírodě, tak můžeme zvyšovat i náročnost u sebe. A to nám velmi vyhovuje. Víc vám neřeknu.

Kdo tedy vlastně jste?

Jsme úplně normální lidé, kteří žijí běžný život. Lišíme se pouze v tom, že v případě, že by došlo k ohrožení demokracie v naší zemi, nebudeme sedět doma, ale budeme parlamentní demokracii aktivně bránit. Přesně podle článku 23 Listiny základních práv a svobod, kde se praví, že občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád, pokud činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků byly znemožněny. Jistě víte, že jde o součást naší Ústavy. Pokud by k něčemu takovému došlo, tak se nebude opakovat situace z roku 1948, kdy před zraky vyděšených lidí ulice ovládly oddíly lůzy, kterou vyzbrojili komunisté. Vždy jsme vyčítali našim rodičům i prarodičům, že se tehdy komunistům nepostavili na odpor. A oni se nám celý život omlouvali. Něco takového už nikdy zažít nechceme. A nejsme sami. Víme, že v Česku existují další podobná uskupení.

Není to ale už historie?

My jsme si kdysi řekli, že až konečně bude v naší zemi demokratický režim, tak budeme aktivně bránit svobodu, pokud by ji někdo chtěl ohrozit nebo zlikvidovat. Svoboda je pro nás největší hodnota. Kdysi v roce 1948 se komunistům podařilo zlikvidovat demokracii během několika dnů. Dnes samozřejmě žijeme v jiné době. Nikdy jsme ale nepochybovali o tom, že lidé, kteří demokracii nenávidí, nepřestali usilovat o její zničení. Oni jsou tady a nikam nezmizeli. Celé roky se pouze téměř neprojevovali a čekali na příležitost.

Máte na mysli to, jak teď vyrostla dezinformační scéna, nové extrémistické strany a podobně?

Ano. Oni se na to připravovali řadu let. Jakousi generální zkoušku pod taktovkou Ruska si udělali v roce 2007, když organizovali protesty proti takzvanému americkému radaru. Tehdy jsme poprvé viděli zajímavý úkaz. Na akcích proti radarové základně se společně scházeli komunisté, příslušníci neonacistických organizací, anarchisté, ultralevičáci napojení na militantní islámské organizace, anarchosocialisté a podobná sebranka. Ruku v ruce. Měli jsme je tam všechny jako na dlani. Tehdy nás ale překvapila bezradnost politiků z demokratických stran, kteří nenašli způsob, jak se postavit proti jejich kampani. Z toho nám zatrnulo. Protože to skutečně připomínalo tu pověstnou bezradnost demokratů z roku 1948.

Neměli jste někdy pocit, že jsou vaše obavy zbytečné?

Naopak. Podívejte se, kolik divných existencí se najednou během posledních několika let vynořilo ze záhrobí. Když se scházeli na demonstracích na Václavském náměstí, tak nějaký novinář tam natočil rozhovor s nějakou ženskou a zeptal se jí, proč chtějí svrhnout vládu? Proč si nezaloží stranu a nepokusí se uspět ve volbách. A ona mu odpověděla: „To nejde! Lenin se ptal? Hitler se ptal?” Z toho si přece každý může udělat obrázek, jak tito lidé uvažují a o co jim ve skutečnosti jde. Vzpomeňte, jak zaútočili na budovu Národního muzea, na všechny výhrůžky na sociálních sítích. Na množství dezinformací, které neustále šíří mezi lidmi. Před několika týdny zatkla policie neonacistu, který měl doma samopal a několik tisíc nábojů. Napsal na sociální sítě, že půjde vystřílet Úřad vlády. Agresivita těchto existencí nás utvrzuje v tom, že to, na co se připravujeme, má svůj důvod.

Co je to podle vás za lidi?

Politologové odhadují, že přibližně dvacet procent občanů Česka nikdy nepřijalo demokratický systém obnovený po roce 1989. Tato část společnosti celé roky touží po pomstě a chtějí satisfakci za listopad 89. Svoji nenávist přenesli na své děti i vnuky. Část z nich dnes představuje krajně nebezpečný, militantní a agresivní element. Nejde jenom o komunisty, o rodiny jejich bývalých funkcionářů, bývalé příslušníky Lidových milicí nebo STB. Jsou tady i nejrůznější jiné ultralevicové spolky. Kromě toho mezi námi stále žijí potomci kolaborantů s nacisty. Část z nich je aktivní v neonacistických organizacích. Například na Slovensku potomci příslušníků Hlinkovy gardy tvoří jádro jejich neonacistických spolků. A pak je tady početná skupina lidí, kterou ve všech státech nazývají společenským odpadem. Primitivní lůza, spodina, která je vždy připravená drancovat a vraždit. Ta byla také nejhlasitější na demonstracích na Václavském náměstí.

Proč jste nezaložili vlastní organizaci? Máte nějaký název?

My ji k ničemu nepotřebujeme, stejně jako nepotřebujeme název a nějaké fangličky. Do ničeho nezasahujeme, žijeme úplně normální život jako všichni ostatní lidé. Chodíme k volbám, pracujeme, staráme se o děti. Mnoho z našich lidí jsou nebo byli členy různých spolků a působí v nejrůznějších organizacích. To je ale každého soukromá věc. Stejně tak má každý z nás svoji profesi. Mezi námi jsou učitelé, lidé, kteří pracují v továrnách, živnostníci, doktoři, podnikatelé a podobně. Je mezi námi i několik vojáků z povolání i příslušníků policie. Městské i státní. S tím, co děláme, ale jejich profese nemá nic společného. To už ale se opakuji pořád dokola. Myslím, že už jsem řekl všechno.

Máte nějaký vzor nebo osobnost, která je vám blízká?

Něco takového mě moc nebere. Je mi ale sympatický bývalý prezident USA Ronald Reagan. A velmi se mi líbí jeho slavný citát: „Kdo je to komunista? To je někdo, kdo čte Marxe a Lenina. A jak byste nazval antikomunistu? To je někdo, kdo Marxovi a Leninovi porozuměl.”

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných