Tak drahý angrešt v Praze ještě nikdy nebyl

REPORTÁŽ: Na Uhelném trhu v centru Prahy se vytrvale objevují zvláštnosti a kuriozity. Nejinak je tomu i nyní. Miniaturní vanička zeleného angreštu tu byla minulý týden k dostání za rovných 200 korun. Za stejnou cenu byl v nabídce i červený rybíz.

Naše redakce zde minulý rok objevila stánek, u kterého byly k dostání brambory prodávané na kusy v rozmezí od 5 korun do 15 korun podle velikosti. Letos naši redakci zaujaly aktuální ceny ovoce. Některé by zřejmě vyrazily dech kdejakému zahrádkáři. 290 korun zaplatíte za vaničku, která obsahuje několik kusů malin, přibližně stejný počet jahod, kanadských borůvek, dvě ostružiny a navrch jednu třešni. „Zajímavé“ byly i další ceny. Kilogram nepříliš čerstvých hrušek s nahnědlými fleky byl v nabídce za 79 korun, meruňky a broskve stály 290 korun, okurky nakladačky 89,90 a za kilo rajčat museli zájemci uhradit 149 korun. Zákazníci ale o vystavený sortiment příliš velký zájem nejevili. Během půlhodiny jsme zaregistrovali pouze dvojici japonských turistek, které svou barvou okouzlil rybíz.

Zástěry a „chnápky” 

V dalších stáncích, tak jako v předchozích sezonách, převažovaly upomínkové předměty všeho druhu, mezi nimiž převažují kýčovité výrobky ze dřeva a textilu. Někteří prodejci, většinou cizokrajného původu, zřejmě ve snaze prodat za každou cenu, žertují se zákazníky prostřednictvím ručně napsaných popisků zboží. Nad hromadou kuchyňských chňapek s nápisem Czech Republic svítí cedulka s nápisem „chnápky“. U pestře potištěných zástěr, nákupních tašek, utěrek a ubrusů je na velké ceduli umístěno dvojjazyčné ujištění, že jde o handiwork - ruční práci. Na první pohled je přitom patrné, že všechny textilní předměty jsou vyráběny strojově. Úroveň vystaveného zboží odpovídá většině zdejšího sortimentu. Uhelný trh přitom kdysi patřil mezi tradiční místa na Starém Městě. Mezi Pražany byl od nepaměti mimořádně oblíbeným. V dávných dobách rakousko-uherské monarchie se zde prostí lidé mohli lacino najíst. Velmi levně se zde dalo sehnat obnošené šatstvo i množství dalších potřebných věcí. Jeho název pochází už z období středověku, konkrétně ze 14. století, kdy se to začalo prodávat hnědé uhlí.

Potlesk u orloje

Zatímco na Uhelném trhu i v místních obchodech panovala poněkud ospalá atmosféra, úplně jiný obraz skýtal pohled na Staroměstské náměstí, kde čile korzovaly zástupy lidí. Plně obsazené byly i zahrádky místních restaurací a kaváren. Největším magnetem byl jako obvykle orloj. Jakmile v celou hodinu ukončilo produkci věžních hodin zakokrhání kohouta, ozval se potlesk několika stovek turistů a volání bravo. Velmi živo bylo také před nedalekou jídelnou Havelská koruna. Dlouhá fronta zákazníků se táhla z podniku až na chodník a před jídelnou se srocovaly davy lidí, v nichž opět převládali zahraniční turisté. Plno bylo i na Václaváku. Nejvíce lidí bylo v dolní části náměstí a na přilehlé pěší zóně. Obsazeny byly všechny lavičky a velké množství lidí nakupovalo v místních obchodech. Plné byly i zdejší cukrárny, restaurace a fast foody.

Pozornost také přitahovala velká romská kapela, která koncertovala nedaleko sídla konzulátu Nového Zélandu. Množství přihlížejících lidí jejich hudební i pěvecký výkon ocenilo potleskem, ale ke zklamání muzikantů mnoho peněz do přiložené kasičky nepřibývalo. Pohybovalo se tu i velké množství turistů z celého světa. Ti především mířili k budově Národního muzea. V obchodech byly slyšet cizojazyčné hovory, v nichž převládala angličtina a němčina. Vidět ale bylo turisty v typických indických oděvech a silně byl zastoupen i Blízký východ. Na náměstí se pohyboval velký počet arabských rodin, přičemž ženská část byla oblečena v typických burkách hnědé, šedé nebo černé barvy. Na pěší zóně jsme ale potkali také početnou výpravu turistů z Tyrolska, přičemž několik dam bylo oblečeno do klasických šatů s halenkou a zástěrou.