foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Kostel svatého Václava v Hrusicích má sice románský základ, ale dnešní podoba je barokní
REPORTÁŽ: Příští rok mu bude už devadesát. Přesto je to pořád fešák a nejeden z nás stále touží po tom, abychom si na něj mohli sáhnout a vyfotit se s ním.
Ještě pořád nevíte, o kom je řeč? Mluvíme o kocouru Mikešovi, který si z malé vesnice Hrusice nedaleko Prahy udělal své království.
Pro vás to může být dobrá pozvánka, kde prožít alespoň jeden vánoční den. Za všechno může malíř a spisovatel doslova národní. Josef Lada, bez jehož obrázků se žádné české Vánoce neobejdou.
Shodou okolností si v těchto předvánočních dnech připomínáme 136. výročí jeho narození a 66. výročí jeho úmrtí.
Kdo by věřil tomu, že kocour Mikeš se chystá oslavit už devadesáté narozeniny, v Hrusicích má důstojný pomník. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Josef Lada je velkou záhadou českého malířství. Češi k němu mají velice sentimentální vztah, protože desítky ladovských obrázků s vánoční či zimní tématikou patří už neodmyslitelně ke koloritu českých Vánoc. Je to náš národní malíř a milujeme ho. Basta fidly.
Lada devizy nepřinesl
Celý svět se však na jeho obrázky dívá jinak. Přesvědčili se o tom i komunisté, kteří si byli vědomi jeho obliby v Čechách a snažili se jeho obrazy a umění vyvážet i do zahraničí. Se zlou se však většinou potýkali u kritiků umění. Ti označovali Ladovo malířství za víc než naivní a neumětelské.
Na vině bylo Ladovo zranění, které utrpěl v době, kdy mu byl necelý rok a on v rodné chalupě upadl okem na knajp, což byl ševcovský nůž. O oko sice nepřišel, nicméně zůstalo mrtvé a od té doby viděl jen na jedno. To je důvod, proč nebyl malíř nikdy v životě schopen namalovat tenké kontury a jeho obrazy se vyznačují absolutní absencí perspektivy. Prostě a jednoduše toho nebyl schopen. Jeho obrazy a kresby tak připomínají spíše kulisy. Více o životě Josefa Lady si můžete přečíst například na webu rodon.cz.
Na hrusickém mostě najdeme tolik Mikešů, až přechází zrak. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Přesto si ale celý český národ zamiloval jeho kocoura Mikeše, dobrého vojáka Švejka, chytrou kmotru Lišku a další desítky kreslených postav.
Hrusice na svého rodáka níkdy nezapomněly
Jak uvádí web obce, Hrusice jsou dnes obcí se zhruba tisícovkou obyvatel a velká část života obce se točí právě kolem postavy národního umělce Josefa Lady a jeho kreslených hrdinů. Když zavítáte do Hrusic, což vám můžeme jen doporučit, máte možnost se projít po několika zdejších naučných stezkách. Připomenout si můžete nejen oslavence kocoura Mikeše, který se poprvé objevil na světě v roce 1934 a který si jako vůdčí osobnost Ladova odkazu zasloužil vlastní naučnou stezku. Na těch dalších se pak můžete setkat s ladovskými hastrmany, strašidly a dalšími postavami.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Mikešova sláva došla tak daleko, že sochaři Dalibor a David Smutní vybudovali Mikešovi vlastní pomník. Doprovází ho u Hrusického potoka i pamětní deska, která ale svým humorem kopíruje spíše jiný fenomén české kultury – Járu Cimrmana.
Koneckonců i na mostě přes Hrusický potok si Mikešů užijete měrou přímo vrchovatou, protože na zábradlí se to černými kocourky jen hemží.
Kdo by neobdivoval nejslavnější ladovskou postavičku - Kocoura Mikeše a nechtěl se s ní vyfotit? Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Dnes už bohužel nemáme možnost spatřit kouzlo, naivitu i jednoduchost ladovských pohledů. Zdejší kostel svatého Václava stále sice stojí na mírném vršíčku, už se nám však nenaskytnou ty pohledy, které nám mistr Lada předestíral na svých obrázcích. Na vině je nová zástavba této vesničky, která nám díky novým budovám už Ladovy pohledy na vesnici neumožní.
Hrusice vám i zachutnají, a to doslova
Kde však načerpáte dostatek inspirace z Ladovy tvorby je místní, Hrusická hospoda. Uvnitř si díky výmalbě budete připadat jako na stránkách Ladových knih. A dobře se tu postarají i o vaše výletnické žaludky.
V nabídce jídel najdete hlavně českou klasiku a zvěřinová jídla, ale každopádně si tu opravdu pochutnáte. Řízky tu mají nešizené, přes celý talíř, a ceny takové, že Pražák bude žasnout. A to myslím v tom dobrém slova smyslu. Na internetové stránce restaurace sice ceny zamrzly před očividným zdražením, ale i tak tu za půllitr piva a kančí se šípkovou omáčkou s domácími houskovými knedlíky zaplatíte jen velmi málo přes 200 korun.
-Vzpominky-na-kanci-se-sipkovou.jpeg)
I tak chutnají Hrusice. Kančí se šípkovou omáčkou a s domácími houskovými knedlíky. Foto: Kamila Šedivá
Jen musíte možná počítat s tím, že si na jídlo chvilku počkáte, i když restaurace není ani z poloviny zaplněna. To se ale dá vydržet. V mezičase, než vám přinesou jídlo na stůl, totiž stihnete nakoupit suvenýry. Jak jinak než s ladovskými motivy anebo prozkoumat další ladovskými motivy pomalovanou provozovnu hned přes ulici.
Zvenčí nic neprozrazuje to, že se tu pečou vynikající koláče, nos a vůně čerstvého pečiva vás však povedou poměrně spolehlivě a věřte, že ani v tomto případě nebudete litovat. Netradiční kombinace třeba borůvek s mascarpone je doslova omračující. A na výběr jsou tu vždy nejméně čtyři druhy čerstvě vytažené z pece.
I na Ladu si brousili drápy komunisti
Hrusice žijí z odkazu Josefa Lady. Když navštívíte tuto vesničku ještě v zimním období, neunikne vám ani Ladův betlém, který stojí před místním obecním úřadem. Na něm lze s úspěchem dokázat, že ani Lada to neměl s komunistickým režimem snadné. Krátce po II. světové válce v jeho tvorbě převažovalo temnější období, které se vyznačovalo kresbami vodníků a rusalek.
-Zakouti-s-Mikesem.jpeg)
Mikeš je v Hrusicích přítomný opravdu všude. Foto: Kamila Šedivá
Odrážela se v něm tragédie, která postihla Josefa Ladu v roce 1945, kdy bydleli Ladovi na pražské Výtoni. V únoru téhož roku si spojenecká vojska spletla českou metropoli s německými Drážďany a na Prahu dopadla sprcha bomb. Jedna z nich usmrtila v ulicích Ladovu dceru Evu, která byla jednou z nejnadanějších českých klavíristek válečné generace.
Pro poúnorový režim byli hastrmani a vodní žínky politicky nepřípustné, protože šlo o smyšlené pohádkové bytosti, Lada byl tak nucen přistoupit k nostalgickým obrázkům z vesnice svého mládí. Aby nedráždil režim, snažil se i při tvorbě Betléma vystříhat jakýchkoliv náboženských motivů a jeho pojetí přináší do hry skutečně postavy tak typické pro českou vesnici.
Tlaku komunistických ochránců kultury, že by měl Lada do svých obrázků zakomponovat také dělníky, traktoristy nebo kombajny, nakonec malíř naštěstí odolal.
Pro malé i velké je tu Ladův památník
V odkazu Josefa Lady pokračovala jeho druhá dcera Alena, která si osvojila dokonce i malířský styl Ladova naivního pohledu. V Hrusicích najdeme pochopitelně i památník Josefa Lady, jeho dcery Aleny a dobrého vojáka Švejka. Nachází se v domě, který využívala Ladova rodina později jako letní byt. Objekt sice prochází opravou, ale expozice je stále otevřená.
Obrázky na motivy ladovských kreseb je vyzdobena Hrusická hospoda zvenčí i zevnitř. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Pomíjivost a sentiment ladovských obrázků, stejně jako nostalgii časů, které malíř zobrazoval, pak potvrzuje i fakt, že v Hrusicích už nenajdeme ani rodný dům Josefa Lady. Původní chaloupku, která byla tak často zobrazována na jeho plátnech, už dávno nahradil novější domek a místo připomíná jen pamětní deska.
Rozhodně však stojí návštěva Hrusic za to. A užijete si ji s malými dětmi, protože je zasvětíte do světa českých pohádkových hrdinů, ale potěší i bez poskakující drobotiny kolem. V tom případě si sami uděláte sentimentální výlet do dob svého dětství.
Portál, který nemá v Česku obdoby
A když budete procházete Hrusicemi, nezapomeňte přistoupit ke kostelu svatého Václava. Tady se nachází nejvzácnější místní památka. S Josefem Ladou nemá sice nic společného, ale je skutečně omračující. Její cena je v podstatě nevyčíslitelná a jedná se o extrémně cenný a překvapivě velmi zachovalý původní románský vstupní portál kostela. Je z červeného pískovce a na tympanonu nad vchodem se nacházejí dvě naivní postavy, které zachycují věrozvěsty Cyrila a Metoděje. Památka pochází s největší pravděpodobností z 11. století a portál je dílem mistrů Sázavského kláštera, o čemž svědčí i zobrazený rodový znak sázavského opata Reginharda.
Výjev na románském tympanonu nad portálem u kostela svatého Václava v Hrusicích ve stylu naivního umění zachycuje věrozvěsty Cyrila a Metoděje. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Portál se zachoval v takto skvělé formě jenom proto, že během barokní přestavby byl zazděn a vchod do kostela byl proražen na jiném místě budovy.
Procházka po Hrusicích není náročná a dlouhá, pokud se však chcete dozvědět něco víc o Ladově odkazu, stačí po naučných stezkách vyjít do okolí vesnice. Narazíte tak na místa, kde je les Šmejkalka, kde se odehrával děj knihy Bubáci a hastrmani anebo navštívíte rybníky, kde podle Lady sedávali na vrbách vodníci.
A závěrem malý test o Josefu Ladovi, který odkryje, jak hodně vás jeho tvorba zasáhla. Dokážete odpovědět na čtyři následující otázky?
Proč se vydal kocour Mikeš z Hrusic do světa?
Jak se jmenoval bílý kocourek, který Mikeše po jeho odchodu nahradil?
Na jakém dopravním prostředku odjížděl kocour Mikeš z pouti a s kým?
Jak se jmenovalo strašidlo a jak vodník, kteří strašili na Šmejkalce?
Hrusice zdobí Ladův betlém, na něm je patrné, jak se snažil malíř vyhnout náboženským motivům i v případě betléma; komunisté po něm chtěli, aby se na jeho obrazech objevili i traktoristé a kombajny. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Správné odpovědi jsou:
Protože rozbil babičce krajáč se smetanou.
Nácíček.
Na motorce s prasátkem Pašíkem.
Strašidlo Mulisák a vodník Brčál.
Pokud jste nechybovali, tak máte Josefa Ladu stále pod kůží a pokud jste byli bezradní, tak o to větší důvod máte k návštěvě Hrusic.