Těžké chvíle nemusí člověk zvládat sám. Pomoc nabízí Krizové centrum RIAPS

ROZHOVOR: Existují situace v životě, které přijdou náhle a nemusí být jednoduché si s nimi poradit. Pokud nám dojdou všechny možnosti, stále existuje světlo na konci tunelu. To nabízí Krizové centrum RIAPS v Praze 3.

Krizové centrum RIAPS se nachází nedaleko parku Parukářka v budově bývalé mateřské školky. Do prostor vcházíme v běžný všední den v dopoledních hodinách. Klienty jsme tu ale nepotkali, RIAPS zrovna procházel úpravou a celkovou údržbou. Díky tomu jsme však měli možnost nahlédnout i na většinu míst, která jsou běžně obsazená klienty. Budova bývalé školky poskytuje příjemné zázemí jak pro pobytovou intervenci, tak i intervenci ambulantní. O fungování krizového centra a krizových situacích samotných jsme se pobavili s vedoucí KC RIAPS PhDr. Kamilou Meleckou a její zástupkyní MUDr. Gabrielou Šivicovou.

Krizové centrum RIAPS vzniklo po událostech v roce 1989, kdy se mnoho lidí vyrovnávalo s traumaty na Národní třídě. Ačkoliv se jednalo jinak o naprosto zdravé osoby, neočekávaná událost pro ně byla náročnější, než dokázaly samy zvládnout. Od té doby vzniklo krizových center po Praze více, do současnosti se však zachovala pouze dvě, Krizové centrum RIAPS a Centrum krizové intervence v Psychiatrické nemocnici Bohnice.

„Krizové situace jsou ze své podstaty takové okamžiky v životě, na které se člověk nemůže nijak připravit. Když si s tou situací neumí poradit, jsme tu my, abychom jim pomohli,“ vysvětluje psycholožka.

Krizové centrum je ale specifický druh zařízení a nemusí být pro každého. Při příjmu lidí, kteří sem buď přijdou z ulice, nebo je doveze některá ze složek integrovaného systému, se proto krizoví interventi zaměřují na druh problému, s nímž lidé přicházejí.

„V RIAPSu pracujeme pouze s lidmi, kteří mají akutní problém, který spolu můžeme vyřešit, pokud se jedná o problémy dlouhodobého charakteru, po poskytnutí krizové intervence odesíláme klienty tam, kde se jim mohou věnovat dlouhodobě. Hlavní náplní naší práce je krizová intervence s cílem stabilizace aktuálně vzniklé situace a posílení individuální kompetence klienta k hledání případného dalšího řešení. Z tohoto důvodu je naše péče krátkodobá a nenahrazuje systematickou ambulantní psychoterapeutickou ani psychiatrickou péči. Do denního stacionáře nepřijímáme osoby s jakýmkoliv druhem závislostí, s poruchou příjmu potravy, těžkými somatickými onemocněními, akutními sebevražednými stavy, agresivní klienty, osoby mladší 18 let, ale ani starší 65, kteří potřebují pracovat v delším časovém horizontu,“ sděluje nám Šivicová.

Přes Vánoce nával není, po prvním lednu ano

Kapacita je v denním stacionáři celkem 8 lidí. Jsou zde také 4 dvoulůžkové pokoje, které byly zařízené útulně a se vším potřebným vybavením, které tu člověk potřebuje. RIAPS však zdaleka nefunguje jen pro pražské klienty. Jelikož je krizových center po Česku málo, sjíždějí se sem i lidé z okolních krajů. Zajímalo nás, jestli je v roce nějaké období, kdy mají lidé o začlenění do krizového centra zvýšený zájem, měřitelné to však prý není a frekvence je v průběhu roku různorodá.

„Žádná ‚sezóna‘ tady podle mě není, lidé nás navštěvují různě. Oproti Vánocům, kdy jsou lidé ještě většinou ve společnosti rodiny a nějak to překlepou, je ten nový rok nejnáročnější z důvodu různých novoročních předsevzetí a nesplnění stanovených cílů. Co ale máme vypozorované, že k nám lidé chodí spíš v 10 dopoledne než úplně ráno, ve 14 hodin a poté kolem 18. hodiny,“ komentuje Melecká.

Krize může být různá. Přijít sem může člověk z důvodu přehlcení v práci, těžkého rozchodu, prožití traumatického zážitku jako je třeba napadení i z důvodu úmrtí někoho blízkého.

Práce v krizových centrech poznamenaly z části i uplynulé krizové události, jako byl covid, válka na Ukrajině nebo střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

„Covid byla hodně specifická událost, lidé byli hodně spolu, což často na ty mezilidské vztahy působilo a měnilo je to. Objevilo se hodně rozchodů nebo potíže s dětmi. Ten stres, co na nás v covidu ale působil, dopadl až zhruba půl roku poté, kdy se museli lidé vrátit zpět do normálního režimu a zjistili, že nedokážou chodit ven nebo komunikovat mimo online režim,“ zdůrazňuje psycholožka.

Prostory pro klienty a interventy v Krizovém centru RIAPS. Zdroj: Redakce PrahaIN.cz

Práce v krizi působí i na interventy

Že se nejedná o práci jednoduchou, nám Melecká zdůraznila několikrát. Náročný je přístup ke klientovi, uchopení krizové intervence i oddělení profesního a soukromého života. Přesto se prý jedná o práci krásnou.

„Práce je to náročná, ale krásná. Nejnáročnější je, že nikdy nevíte, do čeho přijdete. Lidé mohou plakat nebo být plní nejrůznějších emocí, vy můžete řešit něco v soukromém životě, co vás zasáhne. Je to práce emočně náročnější než práce s klienty, kteří mají dlouhodobý problém. Naším úkolem je ohraničit krizi, najít její začátek a konec a klienta tak zabalit do jakéhosi balíčku. To je na té práci právě strašně uspokojující, že vidíte na konci těch sezení výsledek a člověk odchází v lepším stavu, než když přišel. U dlouhodobých terapií je výsledek viditelný po delší době, nebo dokonce vůbec.

V rámci krizového centra funguje i psychohygiena pro interventy. Krizovou intervenci si poskytují zaměstnanci vzájemně a všechny náročné okamžiky společně sdílí. Součástí náplně jsou i pravidelné supervize.

Práce je náročná ale i z důvodu nedostatečné kapacity interventů. Zaměstnanců je v RIAPSu málo. Vypsané je v současnosti výběrové řízení na psychology, psychiatry i zdravotní sestry.

„Je náročné oddělit profesi a soukromý život, u téhle práce to podle mě ani nejde. Je ale důležité si najít zdravou míru toho, kdy a komu chci pomoci nad rámec své práce. Sem nastupujete a víte, že tohle není práce, kterou budete dělat až do důchodu. Přesto je to práce skutečně krásná, kdy lidem v krizi ukazujete, že to světlo na konci tunelu skutečně je a společně k němu docházíte,“ komentuje Šivicová.

Sociální sítě zbavují emocí a tlačí na rychlost

V rámci rozhovoru přišlo na řadu i téma, jaké také typy lidí nejčastěji centrum navštěvují a které problémy je nejčastěji trápí. Ačkoliv se do této doby jednalo zpravidla o osoby v rozmezí 30 až 40 let, věkový průměr se nyní stále snižuje a už se stále častěji objevují osoby mezi 20 a 25 lety. Vinu mnoha problémů přitom psycholožka dává sociálním sítím a životu v online prostředí.

„Lidé si na internetu kompenzují lidský kontakt, v reálu poté přicházejí na to, že neumí, nebo nechtějí s ostatními komunikovat. Není ojedinělé, že za námi přicházejí lidé, kteří se vyrovnávají s rozchodem přes internet nebo přerušením nějakého parasociálního vztahu. Na internetu si také někteří hledají diagnózy a co nejrychlejší způsob, jak svůj problém odstranit, nechtějí tomu dát čas. Pamatuji případ, kdy sem přišel někdo, kdo se před hodinou rozešel a hned to chtěl vyřešit. Narážíme teď ale často na problém, že podle sociálních sítích je špatný pláč a špatné jsou emoce. Mizí také empatie mezi lidmi,“ komentuje Melecká.

Problematická je podle psycholožky i medializace tragických událostí a sdílení „diagnóz“ přes internet, které mohou stav klienta ještě zhoršit. Krizové centrum RIAPS je otevřené 24 hodin 7 dní v týdnu, včetně víkendů a svátků a je připravené pomoci všem, kteří to potřebují, a to formou nepřetržité pohotovostní služby, ambulantních konzultací, na které je možné se předem objednat, pobytu na lůžkovém oddělení krizového centra v délce až 5 dnů, nebo docházením do denního stacionáře rovněž v délce až 5 dnů. Služby jsou hrazeny zákonným zdravotním pojištěním, pohotovostní poplatek 90 korun se hradí ve všední dny od 17:00 do 7:00, o víkendech a svátcích.

„Nebojte se krize, nebojte se vlastních emocí a nebojte se říct si o pomoc,“ vzkazuje Melecká na závěr našeho rozhovoru.