-->

Toluenové děti, očazené bytovky, první novostavba. Romové sami sobě. V očistci jménem Luník IX

13. 11. 202209:50
Toluenové děti, očazené bytovky, první novostavba. Romové sami sobě. V očistci jménem Luník IX
foto: Jan Rychetský, PrahaIN.cz/Chlapec na romském sídlišti Luník IX

REPORTÁŽ: „Dej nám drobný. Ukaž kapsy,“ obstoupí mě skupinka výrostků. Jsem na romském sídlišti Luník IX. Takticky ustupuju. Za zády mi sviští drobné kamení a jíl. Pak ale spratky seřve starší chlápek pokuřující na očouzeném balkonu jedné z bytovek a dál je klid. Zatímco o českém Chanově natočili úspěšný komediální seriál, sem, na Slovensko, přijel před rokem papež František.

„Víte, tam už se mnohé změnilo. Ale v televizi pořád ukazují ty samé, pět let staré záběry," posteskne si žena za pultem v Informacích v centru Košic. A tak nasednu na autobus číslo deset a řidič mi později ukáže, koho následovat. Dva mladé Romy, kteří míří k dálnici. Jeden ukazuje pár centů ve školácky potetované ruce s tím, že víc zálohovaných lahví nesehnal. Druhý táhne malou kárku s dřívím na zimu. Po zebře přeběhneme magistrálu a stojíme na začátku Luníku IX, kterému pověst „romského pekla“ ještě dlouho nikdo neodpáře.

Srdce a mozek sídliště

Obklopené očouzenými paneláky zčásti bez oken se nachází nízké správní budovy. Služebna policie, kanceláře městského úřadu, škola a budovy salesiánských kněží včetně kostela. Dá se říct, že mozek a srdce celého sídliště. Ostatně svatý otec František při loňské návštěvě prohlásil: „Vy nejste v církvi na okraji… Vy jste v jejím srdci." Ale slova jsou jen slova, realita ukazuje ostré tesáky.

Okolí nenechá nikoho na pochybách, že Luník IX je opravdu strastiplné místo. Nicméně už jen z pohledu na starší fotografie či reportáže je zřejmé, že se tu opravdu mnohé změnilo k lepšímu. Přinejmenším tuny odpadu, který házeli obyvatelé přímo pod své balkony, zmizely. Nyní se tady povaluje pár různých obalů a na prázdných místech po zbouraných a vysídlených panelácích roste komunitní centrum. Jedna romská rodina si u něj svépomocí staví dokonce vlastní dům. Takových tam může vyrůst až sedm.

Oblíbený starosta městské části Luník IX. Marcel Šaňa k tomu pro PrahaIN.cz říká: „Odpadky se odvezly a zanedlouho tam byly skoro až po první poschodí zase. Odpad takhle vyhazovalo pár rodin a ty slušnější to štvalo. Už se to však pár let neopakuje. Nejvhodnějším řešením bylo hned po obnovení veřejného osvětlení vybudovat na sídlišti kamerový systém. Dnes máme dvaapadesát kamer, ale veřejná prostranství snímá polovina a ta druhá je uvnitř bytových domů na každém patře. Tak dokážeme, z jakého okna, tedy bytu, vyletěl bordel na trávu. Pak bordeláře upozorníme, že jestli to udělají ještě jednou, nebude jim prodloužena nájemní smlouva. V sociálních bytech se prodlužuje každého půl roku a na to je navázán příspěvek na bydlení. Ale policie může udělit i pokutu."

Realita neplatiče nájemného

Ostatně historie sídliště Luník IX mluví sama za sebe. Za bývalého režimu bylo vybudováno jako takzvané ABC sídliště, což vycházelo z používaných termínů armáda, bezpečnost a cikáni. Nicméně postupně sem přicházeli neplatiči a život se stával těžším. Většina z nich byli Romové a některé bytové domy totálně vybydleli. Následně jich kolem šesti bylo zbouráno a nejchudší obyvatelé si opodál vytvořili nelegální osadu Mašličkovo. Jmenuje se podle zakladatelů.

Foto: Vybudované obydlí na sídlišti Luník IX. Autor: Jan Rychetský, PrahaIN.cz.

Právě kvůli stovkám romských osad, zejména na východním Slovensku, zemi občas někdo nazve „slum pod Tatrami“. Jejich chatrče, špína a beznaděj jsou známé a zdokumentované. Vlastně se v ničem neliší od chudinských čtvrtí v Africe a Asii. Terénní pracovník Roman Berka mě doprovází do zdejší osady. Chatrče jsou umně zbité z dřevotřísky, papundeklu a polystyrenu. Jejich obyvatelé ale o návštěvníky nestojí, jen děti nás zdálky okukují. „Nechci. Není nic k mluvení. Prostě bída," řekne paní, co vykoukla z okna. „Dál nepůjdeme. Nechci riskovat, že na nás zaútočí psi,“ podotkne průvodce.

Na sídlišti jsou všechny byty sociální. Část jich spravuje bytový podnik města, některé městská část. V těch prvních je regulované nájemné, obyvatelé si chodí pro vodu s kýblem před barák k hydrantu a doma si často topí v kamínkách. V druhých je nastaven kreditní systém na vodu a elektřinu. Lidé si zkontrolují přes internet stav, a když vidí, že se dostávají do dluhu, přijdou si dobít čipovou kartu na městský úřad. Nicméně elektřina je spjata s nájmem. Kdo ho nezaplatí, nedostane elektřinu. „Rádi bychom pod kreditní systém dostali všechny sídlištní domy," dodává starosta s tím, že na Luníku IX už neplatiči skoro nejsou.

Na dlužníky, co se dohodli na splátkovém kalendáři, se totiž jako na neplatiče nepohlíží.

Foto: Sídliště Luník IX. Autor: Jan Rychetský, PrahaIN.cz.

K tomu si je třeba ještě udělat jasno v bludišti slovenského sociálního systému. Každý člověk v hmotné nouzi pobírá šedesát eur. Kompletní rodina se dvěma dětmi, která platí nájemné, dostane ještě příspěvek na bydlení zhruba devadesát eur. Suma sumárum dostává zmíněná rodina okolo čtyř set eur, cirka deset tisíc korun. Nájemné v sociálním bytě se třemi místnostmi přijde na Luníku IX na padesát eur. S poplatky za vodu, elektřinu a tak dále se celková suma může vyšplhat až na sto čtyřicet eur, asi tři a půl tisíce korun. Zhruba tak vypadá rodinný rozpočet sociálně slabých.

Mládí vpřed nebo vzad

Opravdu velkým problémem romské mládeže jsou toxikomanie a alkoholismus. Mluví se o toluenových dětech, tedy omladině chodící bezcílně s hadrou napuštěnou methylbenzenem. „Ostatně toluen je to nejdostupnější a nejlacinější, co mají. Když jsem sem přišel, tak jsem se jim to snažil rozmlouvat, že to nepomůže. Ale sebrat jim něco, co je pro ně určitou útěchou, nemá moc smyslu," řekl nám k tomu ředitel čtyřčlenné komunity kněží Společnosti svatého Františka Saleského na Luníku IX Peter Veselský. Osobně jsem zde viděl jen děvenky čudící cigarety a kluky popíjející lahváče.

„Děti litujete, že tady musí vyrůstat a na dospělé se hněváte, že jsou takoví, jací jsou. Nicméně i oni byli těmi dětmi a život je ubil do beznaděje. Často se ptám sám sebe, kde je ta hranice lítosti ohledně dětí a naopak hněvu vůči rodičům. Hlavním problémem není chudoba, a to, že nemají peníze či teplo, ale způsob myšlení. Kdyby ho dokázali změnit, tak se z té bídy vyhrabou,“ zamyslí se Veselský v kostele, kde rozjímal papež a kde mají dvě vitráže prvních romských blahoslavených: Zefirína a Emílie.

Foto: Místní děti na sídlišti Luník IX. Autor: Jan Rychetský, PrahaIN.cz.

„Ti sociálně nejslabší ani nemají nějaké ambice žít jinak. Nemají skončenou základní školu, a když se jich zeptáme, co budou dělat bez školy, tak odpoví: Budu pobírat sociální dávky! Budou žít ze sociálky šedesáti eur měsíčně. Budou sbírat odpadky okolo košů, vratné láhve a z toho chtějí žít. Nemají žádnou jinou perspektivu, protože neví, co by chtěli dělat. Když nemají vzdělání, jsou velmi těžko zaměstnatelní,“ doplní salesiánský kněz.

Lesk a bída romské populace

Právě od výrostků, kteří mi málem obrátili kapsy naruby, a když nic nenašli, tak začali házet všechno možné, jsem zaslechl docela slušné rapování. Pro ně je vzorem populární slovenský rapper Rytmus. Vidí jeho úspěch. Starší spíš oceňují to, že se opravdu podíval do země předků. V dokumentu RYTMUS sídliskový sen si totiž Patrik Vrbovský, jak zní jeho jméno, nechá udělat genografický test DNA. „Fotr je cikán a já jsem polocikán,“ říká v něm a výsledek testu mu to potvrdí. Jeho předci pocházeli ze severozápadu Indie z nejnižší kasty nedotknutelných. A rapper se tam nakonec i vydal. Do slamu nedotknutelných v Dillí.

I modrozelená romská vlajka s jakýmsi kolem od žebřiňáku odkazuje na indický původ romského etnika. Jde nicméně o čakru, energetické místo v těle se šestnácti paprsky, přičemž barvy symbolizují život věčných poutníků po zelené zemi pod blankytnou oblohou. Však podobné kolo se třemi podkovami má ve znaku, který je vidět při vjezdu, i popisované sídliště. V Luníku IX je evidováno 7300 obyvatel, ale mnoho z nich, zhruba 2500, žije trvale v zahraničí. V Anglii, Belgii, Irsku a jinde.

Na sídlišti, které je považované za největší romské ghetto ve střední Evropě, jsou tři obchody. Před jedním stále postávají s pivkem v ruce opilci. Podnik s nápisem Róm coffee & bar, nejspíš místní hospoda, je pořád zavřený. Když odtud odcházím, přibelhá se ke mně starší vyzáblý Rom v teplákovce. Bavíme se o místní samosprávě.

„Pro mě jsou všichni politici jedno. Podívejte se na ně a na mě. Jsou vyžraní, já vyhublý, mám pořád hlad.“

Přesto je třeba říct, že se ze sídliště s pověstí „romské peklo“ stává alespoň „romský očistec“. Ta lokalita prostě zažívá lepší časy. Takže hodně štěstí anebo: „But Bacht!“

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných