_2.jpeg)
foto: Jitka Oltová Kroupová pro PrahaIN.cz /Start jednoho ze závodů Běhej lesy na Karlštejně
REPORTÁŽ: V sobotu 11. dubna se v okolí Karlštejna konal jeden ze závodů oblíbené běžecké série Běhej lesy. V členitém terénu Národní přírodní rezervace Karlštejn od hradu, kolem vápencových lomů až ke Svatému Janu pod Skalou jste během dne mohli potkat více než tři tisíce závodníků, kteří běželi nejen pro zdraví, ale i pro dobrou věc.
Běhej lesy je populární seriál osmi trailových závodů v přírodě, který láká závodníky na trasy, jež vedou z 80 procent na měkkém povrchu, tedy v lesích, oborách či historických areálech na mnoha místech České republiky. Závody a jejich různě dlouhé tratě jsou navrženy tak, aby byly dostupné pro širokou veřejnost, od úplných začátečníků až po zkušené běžce.
Cílem projektu je spolu s partnerem Lesy České republiky představit lesy jako přirozené prostředí pro trávení volného času a prezentovat témata týkající se ochrany přírody a zodpovědného chování v přírodě. První běh se uskutečnil už v roce 2014 jako samostatný pilotní závod, na který od roku 2015 navázal ucelený seriál.
V aktuální sezóně 2026 se Běhej lesy těší rekordnímu zájmu, přičemž nejbližší závody už mají často naplněnou kapacitu a nedá se na ně přihlásit. Stejně tak tomu bylo u karlštejnského běhu, který byl vyprodán mnoho týdnů dopředu. Dobrou zprávou je, že 20 korun z každého startovného je věnováno na podporu výcviku vodicích psů prostřednictvím nadačního fondu Mathilda.
Dokonalá organizace
Jednotlivé závody mají svůj specifický program a propracovanou organizaci tak, aby poskytovala kompletní zázemí pro celou rodinu a umožnila běžcům soustředit se pouze na výkon. Součástí startovního areálu, který se nacházel v prostoru mezi lomem Velká Amerika a obcemi Bubovice a Mořina, byly šatny na převlečení a bezplatná úschovna věcí po celou dobu konání akce. Doprovodný program nabídl zábavu pro dospělé i děti, včetně rozcviček, stánků partnerů s jídlem a aktivitami a také několik relaxačních zón. Samozřejmostí byla i profesionální zdravotní služba.
Samotná doprava na místo měla několik alternativ. V případě individuálního příjezdu autem nabízely webové stránky projektu možnost spolujízdy, aby se snížil počet přijíždějících automobilů. Fungovaly také bezplatné autobusy.
Hojně byly také využívány vlakové spoje směr Beroun. Jedním z nich jsme také jeli a cestou vyzpovídali dvě dívky ve sportovním oblečení. Kamarádky Nela a Tereza mířily na závod o délce 12 km, Nela se účastní poprvé, Tereza podruhé a obě se cítily trochu nervózně, ale byly moc rády, že jim přeje počasí. „Bojím se, abych to nepřestřelila a abych si dobře rozvrhla síly, protože zas tak trénovaná nejsem,“ přiznala se Nela. Na otázku, zda se neobává množství závodníků. Tereza pak doplnila: „Toho se nebojím, protože se startuje ve vlnách, takže se to rozprostře.“
Dětské dopoledne
Dopoledne bylo zaměřeno na nejmladší závodníky do 15 let, kterých bylo přihlášeno dohromady téměř 500. Nejprve je čekala rozcvička a v 11:15 začaly dětské závody na 100, 500 a 1000 metrů, které byly podle věkových kategorií rozděleny na šest startů.
Děti byly natěšené a většina svůj start brala zodpovědně. Vydatně jim k tomu pomáhal i dopolední program Rádia Junior a zejména pak spousta fandících diváků. Zeptali jsme se jedenáctileté Aničky, jakou trať běžela a jaké to bylo: „Uběhla jsem jeden kilometr. Nebylo to moc těžké, chodím doma běhat s mamkou a s naším psem Benem,“ hrdě ukazovala svoji medaili, kterou zde dostává každý účastník.
Hlavní odpolední závody
Odpoledne byly na programu starty hlavních závodních tras. Trasy závodů Běhej lesy Karlštejn jsou považovány za jedny z nejnáročnějších, ale zároveň nejkrásnějších v celém seriálu. Hlavní výzvou je členitý terén Českého krasu s prudkými výběhy a technickými pasážemi, včetně unikátního průběhu dnem lomu Velká Amerika, který je pro závodníky velkým zážitkem, ale vyžaduje pozornost kvůli nerovnému povrchu.
Nejprve startoval nejkratší šestikilometrový závod se skoro 500 účastníky a pak přišel na řadu nejdelší a nejnáročnější na 30 km, na který se přihlásilo 300 závodníků. Zastavili jednoho z mladších sportovců, jednadvacetiletého Matěje, který se právě zúčastnil rozcvičky před startem. „Jsem tu poprvé, poběžím nejdelší 30kilometrovou trasu. Rád bych se cítil stejně, jako když běhám doma, ale úplně to nejde. Poslední půlrok jsem začal více běhat, postupně jsem přidával i kopcovité terény. Dnes ale cítím trochu nervozitu z toho, že je to vlastně závod,“ přiznává Matěj, „ale že bych to vůbec nezvládl, například co se týče časových limitů, toho se nebojím. A nejvíc se asi těším na ten terén.“
Start nejdelšího závodu byl ve 13:45 a v tu dobu už přibíhali první běžci z šestikilometrové trati. Po 15. hodině byly postupně zahájeny dva závody na 12 a 18 km, které měly dohromady největší účast (1 100 a 800 startujících), a proto oba starty probíhaly ve dvou vlnách.
Nutno říci, že kratší a střední trasy na 6 a 12 km jsou ideální pro začátečníky a rekreační běžce, kteří s trailovým během začínají. Naopak nejdelší třicetikilometrová trasa je považována za velmi náročnou a kromě délky samotné přináší specifické výzvy v podobě přísných časových limitů a technického terénu, například průběh Bubovickými vodopády.
Radost v cíli
V pozdní odpoledne jsme pak už byli svědky stále dobíhajících závodníků, v cíli se mísili běžci ze všech tratí. Někteří cílovou rovinku absolvovali se svými nejmenšími, kteří je už netrpělivě očekávali. Každý hned dostal medaili z ekologických materiálů a mohl si nabídnout z pestrého a zdravého občerstvení, které bylo samozřejmě k dispozici i na několika občerstvovacích stanovištích na všech trasách. Připomeňme i ekologický přístup: seriál Běhej lesy klade důraz na přírodu, proto na občerstvovacích stanicích nebyly jednorázové plastové kelímky, závodníci používali vlastní nádoby nebo znovupoužitelné skládací kelímky, tzv. Speedcupy.
Každý ze závodníků měl na rubu svého startovního čísla umístěný jednorázový čip pro měření času. Letošní novinkou byla také možnost nechat si po doběhu vygravírovat výsledný čas přímo na medaili u speciálního stánku. Většině účastníků ale stačila hlavně radost ze zvládnutého závodu a svítící sluníčko.
Zeptali jsme se jednoho ze šťastných běžců, který se představil jako Jirka a po proběhnutí cílem se už stačil vydýchat, jak se mu běželo. „Přišlo mi to jako dobrá výzva, protože 20 kilometrů běhám běžně. Lákala mě i pěkná krajina. Bylo to náročné, byl jsem fakt rád, že jsem to uběhl. Nejvíc se mi líbily výhledy, užíval jsem si je, neběžel jsem totiž zas tolik rychle a největší kopce jsem musel i vyjít.“ Dále jsme se dozvěděli, že větší množství lidí prý bylo hlavně na těch kratších trasách, na té nejdelší už to bylo volnější.
Potkali jsme znovu Matěje, kterého jsme vyzpovídali už před startem, takže jsme se museli zeptat i na dojmy po doběhu. „Přišel mi moc fajn povrch cest, po kterých jsme běželi, cítil jsem se na něm dobře. Samotná trať byla značená výborně, na všech rozcestích byli navigátoři a fandili nám.“ A co za rok? „Příští rok poběžím určitě zase a zkusím zlepšit svůj čas,“ uzavírá Matěj.
Návrat k přírodě a objevování
Přesvědčili jsme se, že smysl seriálu Běhej lesy zde byl dokonale splněn. Jeho hlavní myšlenka dostat běžce z asfaltu měst na čerstvý vzduch do nejkrásnějších lokalit Česka propojila sportovní zážitek s pomocí druhým. Běhej lesy tak není jen o výkonu, ale i o solidaritě a objevování nových míst.
Seriál se profiluje jako „zelený“, je pro něj důležitá úcta k přírodě, ekologie a udržitelnost. Pořadatelé kladou velký důraz na minimální dopad na životní prostředí. Důsledné třídění odpadu v zázemí je standardem každého závodu a medaile jsou vyrobeny z přírodních materiálů, například z topolového dřeva.
Jak už jsme zmínili, seriál otevírá místa, kam se jinak nepodíváte. Na tomto závodě je jím právě vápencový lom Velká Amerika, který je běžně nepřístupný. Další lokací, která se stane dějištěm závodů Běhej lesy, budou ve druhé polovině května Brdy, kde se závodníci podívají do bývalého vojenského újezdu. Do té doby trénujte, běhat po lesích je opravdu radost.