U pražského butiku Louis Vuitton stojí fronty. Češi v nich nejsou

19. 12. 202415:05
U pražského butiku Louis Vuitton stojí fronty. Češi v nich nejsou
foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Louis Vuitton v Pařížské ulici, 18. 12. 2024

REPORTÁŽ: Jak už PrahaIN.cz slíbila, ještě naposledy jsme se před 24. prosincem vydali do centra metropole, konkrétně do Pařížské ulice, abychom se podívali na specifický zákaznický apetit.

Na totéž místo chodíme prakticky od konce listopadu a pohled je to téměř pokaždé stejný. Navzdory početným skupinám turistů zeje většina obchodů s luxusním zbožím prázdnotou. Sem tam jsme ještě někoho viděli u výlohy, ty jsou totiž kategorie sama pro sebe. Výzdoba je precizní a celkový dojem úžasný. Mnoho kolemjdoucích se však kromě výrobků soustředí především na ceny. Ty v řadě případů absentují.

Ve vyhlášené Pařížské ulici jsme byli také v úterý a ve středu 17. a 18. prosince, vždy kolem 18:00, kdy je Staroměstské náměstí doslova neprostupné. Rodiny s dětmi, turisté, senioři, ti všichni dennodenně přicházejí nasát adventní atmosféru, ochutnat trdelník, punč, klobásu anebo jen postát. O klidných chvílích ale řeč být nemůže. Náměstí je skutečně narvané, jinak to říci nejde.

O to větší překvapení se po oba dny konalo v Pařížské. Tamní obchody v uvedený čas totiž znovu vítaly pouze jednotlivce. Zcela opačně na tom byla módní značka Louis Vuitton. Zde totiž v úterý i ve středu byla fronta. Ten pohled je opravdu neopakovatelný a zvláštní. V úterý i ve středu jsme se mezi zákazníky vmísili, ale s češtinou jsme nepochodili. První polovinu zástupu tvořila arabská klientela, druhou Asiaté. Ti angličtinou nevládnou. Arabové, s nimiž jsme mluvili, ano, navíc téměř nerozeznatelnou od rodilých mluvčích.

Zájem byl nekonečný

Jak nám řekli, dovnitř si jdou pouze pro doplňky. Jeden muž měl pásek, chtěl klíčenku. Další kupoval pro svou přítelkyni čepici, protože rukavice už prý má. Co s ní v Kataru, odkud dotyčný pochází, hodlá dělat, jsme se už nezeptali.

Ve středu jsme si frontu vystáli celou a asi po dvaceti minutách se dostali dovnitř. Princip vstupu, jak jsme pochopili až po chvíli, závisí na počtu odcházejících. Jeden zkrátka odejde, aby mohl druhý vkročit. Čeká se ovšem také uvnitř. Každý zákazník má přiděleného vlastního „prodejce“, ten mu ukáže sortiment, probere s ním pro nás nesrozumitelné detaily (kam vyrýt iniciály na kůži pásku, jak prát svetr za třicet tisíc a podobně) a nakonec jej vyzve k placení.

Po deseti minutách uvnitř přeplněného butiku jsme se začali potit, a to nejen z cen. Nekoupili jsme sice nic, ale dozvěděli jsme se, že drtivá většina zákazníků posledních dnů opravdu nepochází z České republiky. „Cizinci,“ odpověděla jedna ze zaměstnankyň, když nám podávala vizitku. Uvnitř obchodu Louis Vuitton se mluví rusky, anglicky, německy, všimli jsme si také Asiatky, což její krajané ocenili jásotem a zdviženými mobily. Tento národ, zřejmě z Číny, totiž všechno natáčí. Příklad za všechny? Na stůl si jedna žena nechala vyskládat asi deset druhů šátků a ty postupně ukazovala někomu na druhé straně aparátu, ale i světa.

Z ustavičných rozhovorů, tepla, hluku a dokonalého šrumce jsme zmizeli po dalších patnácti minutách. I před sedmou večerní se ovšem venku tísnila zhruba desítka potenciálních zákazníků.

Jiný butik s takovýmto zájmem v Pařížské ulici nebyl.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných