„Ubytovat Ukrajince? Jen ženy a děti a to ještě, když stát přispěje!"

Státu pomalu docházejí kapacity pro uprchlíky. Politici promýšlejí nejrůznější možnosti, kam stále přibývající Ukrajince ubytovat. Diskutovalo se i o využití některých budov vlastněných ruskou ambasádou nebo o budování stanových táborů. Redakce PrahaIN.cz udělala průzkum, zdali by si Pražané vzali uprchlíky k sobě domů, kdyby měli volné prostory.

Naše redakce položila všem stejnou otázku. Pokud byste měli v domě či bytě volnou kapacitu nebo vlastnili další nemovitost, ubytovali byste u sebe uprchlíky, pokud státu dojde kapacita?

Sára Vosáčková, která žije v Plzni a do Prahy jezdí denně studovat, uvedla pro PrahuIN.cz, že u nich doma se o tom skutečně diskutovalo.

„Taky jsme o tom s našima uvažovali, že kdyby ten prostor byl, tak do toho jdeme, ale bohužel nemáme. Zato strejda má chatu po dědovi na Hrachách, kde většinu roku nikdo není. Maximálně on dělá v dílně v garáži, ale nahoře je ložnice pro tři a v podkroví jsou další dvě nebo tři postele. Určitě by se tam naskládalo i více lidi, dá se spát na zemi ve spacáku či gauči. Nikdo tam ale nikoho nechce. Kdyby chata byla naše, tak bychom tam určitě někoho nechali,“ popsala Sára rodinnou situaci.

Chlapy v bytech nechceme

Zeptali jsme se také Anny, která skutečně vlastní byt v Jižních Čechách, v současné době je ale obsazený. „Kdybych ten byt nepotřebovala pro sebe, byl volný a já tam neměla ani nájemníky, tak bych ho možná poskytla, ale za předpokladu, že bych si mohla vybrat koho tam umístí. Potřebovala bych ty lidi předem poznat. Taky úplně narovinu musím říct, že nechci dát něco zadarmo, když na tom můžu vydělat peníze. Ale asi jo, ale ne každému. Nechtěla bych v tom bytě například chlapy.“

Podobný názor má i Lucie Kulhánková, která je v současné době na mateřské. V Praze žije s dcerou a přítelem.

„Zrovna jsem na tím nedávno přemýšlela. Ubytovala bych ženu s dětmi, chlapa ne. Ne, že bych něco měla proti chlapům, ale nějaký strach tam je. Záleželo by však na okolnostech. Kdyby to byl nějaký student či mladý chlapec, tak ok. Každopádně to není jen o poskytnutí postele, záchoda a koupelny. Vlastně člověk tak nějak za ně přebírá odpovědnost. Není to jen o řešení stravy a jiných potřebných prostředků do domácnosti, ale také o snaze, co nejlépe je adaptovat v novém prostředí a pomoci jim při návštěvách úřadů. Myslím, že to musí být velká psychická zátěž pro obě strany. Podle mě je tedy dobré někoho z Ukrajiny ubytovat, zároveň je to však psychicky i finančně složité. Na nějakou velkou pomoc od státu asi nelze spoléhat,“ sdělila pro portál PrahaIN.cz Lucie.

Pomoc se čeká spíše od státu

Zeptali jsme se také Vítězslava Slezáka, který pracuje v oblasti marketingu a jeho rodina vlastní několik nemovitostí, které jsou v současné době využívány. „Poskytl bych ho, v případě, že bych ho nikomu nepronajímal. Taky by záleželo na mé finanční situaci. Musel bych ty lidi nějakou dobu dotovat. To znamená, že bych přišel jak o potenciální peníze z nájmu, tak o peníze, kterými bych platil energie, služby a tak dále. Takže pomoc od státu by byla vhodná. Proti je také fakt, že nevíte, jak dlouho by tam zadarmo byli. Ale kdybych byl finančně v pohodě, tak bych jim asi pomoc nabídnul. Ono je blbý si je vzít a za 2 měsíce zjistit, že ti to finančně nevychází,“ řekl. V případě, že by tedy lid pomohli Ukrajincům a ubytovali je u sebe, velká část z nich by očekávala pomoc od státu.

„Myslím že spíš ano. Kdybychom měli volný nějaký byt mimo ten náš. A kdyby stát přispíval,“ řekl redakci PrahaIN.cz Lukáš Nosek, který žije v Praze s rodinou.

„My jsme o tom uvažovali, Mattiho (přítel) mamka měla byt oproti našemu v pronájmu. Ale to je to, že není náš, jen pronajatý. Do dvou měsíců končí smlouva, takže jsme to chtěli zkusit aspoň na tu dobu, ale nakonec nám majitel odepsal, že byrokracie a všechny tyhle věci by se protáhly, takže nic z toho,“ uvedla Daniela Sušková, která žije s přítelem v pražském bytě. „Navíc je po pandemii kopec prazdných hotelů. V našem okolí jsou minimálně dva, které jsou prázdné, tak jsme si říkali, proč by je stát nemohl využít?“ dodala.

„Jednoznačně ne. Není to tak, že bychom nechtěli pomoct a byli sobečtí, ale naším stylem života. Jsme dost opatrní a dalo by se říct pracující lidé. Nejsme moc často doma a jsme rádi, že tu rodinu držíme jakž takž pohromadě. Proto by nebyl dobrý nápad ubytovat u nás Ukrajince. Taky máme rádi svůj klid a pohodlí. Ukrajině jsme pomohli nejvíc, jak jsme mohli, není to nic proti nim,“ řekla nám Eliška Popešová, která je studentkou a její rodina má na okraji Prahy dům.

Poslední koho jsme se zeptali byla Barbora Guttmannová, která žije s přítelem a synem také v pražském bytě, který v současnosti sdílí se spolubydlícím. „I kdybych měla volný pokoj, bohužel by to ani tak nebylo možné,“ odpověděla stručně pro PrahuIN.cz.

Zdá se tedy, že zhruba polovina lidí by u sebe Ukrajince skutečně nechala, pokud by měli prostor, kam je ubytovat. Naopak ti, kteří prostory skutečně vlastní jsou velice obezřetní a jen tak někoho do nich nepustí.