foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Modřany
ROZHOVOR: „Ještě jsem to pořádně nepobrala,“ řekla trochu rozpačitě Ukrajinka Irina, s níž jsme se na stránkách našeho serveru již několikrát setkali. Rázná čtyřicátnice pracuje v obchodu na vyvolávání fotografií a její syn chodí do základní školy v Praze 4.
Denně se spolu učí česky, protože chápe, že teď je doma u nás. Poněvadž si Irina nebere příliš servítky, opakovaně se s několika svými krajany pohádala. Ať už šlo o situaci na Můstku, kde razantně vysvětlila čtyřem Ukrajincům, jak se mají chovat anebo právě o jazykovou bariéru, kdy nově příchozí uprchlíci z Ukrajiny často odmítají pilovat naši mateřštinu.
Nyní se na nás Irina obrátila znovu. Prostřednictvím webu PrahaIN.cz chtěla poděkovat početné romské rodině z pražských Modřan, která jí pomohla vybavit domácnost. Její syn se totiž ve škole svěřil, že mámě chybí pořádná lednička a pračka. „My jsme vždycky byli a budeme chudí. Syn to ví a mluvil o tom ve škole. Před pár dny u nás zazvonil zvonek. Slyšela jsem hluk, na který jsem od války dost citlivá. Tak jsem hned vyběhla otevřít a tam stálo šest chlapů jako hora. Všechno příbuzní synova spolužáka. Já nevěděla, co se stalo, tak jsem vůbec nemohla mluvit,“ líčí paní Irina.
Situaci pochopila až po několika minutách. Rodina spolužáka je totiž romského původu a několik „strýců“ se živí sběrem odložené elektroniky. Tu pak doma (Lhotka, Praha 4) opravují a prodávají.
„A oni mi ti pánové dovezli ledničku i pračku!“ radovala se paní Irina. Uvnitř prý sice byla obě zařízení dost špinavá, ale to po půl hodině vytírání vzalo za své.
Irina se nejvíc zarazila u chování sousedů. „Několik jich vyšlo na chodbu a ptalo se, odkud to vezou. Ale naši sousedé si mysleli, že to vezou od někoho z domu dál. Tak jsem jim musela vysvětlit, že nic neodváží, ale naopak, že něco přiváží. To jsem také nepochopila,“ svěřila se naší redakci. Poté jsme ji narovinu přiznali, že mezi řadou obyvatel ještě pořád zůstávají předsudky, že před Romy se má mít člověk na pozoru.
„Není proč. To jsou nejhodnější lidi, které jsem letos poznala. Navíc tolikrát vzývali pána Boha, byli hrozně pobožní,“ doplnila pro naši redakci. I v tomto případě jsme ji museli opravit. Výraz „pane Bože“ a „proboha“ totiž padal nejčastěji ve chvíli, kdy prý na rudlu vytahovali těžkou pračku po schodech, jelikož výtah nefungoval. Tedy nešlo ani tak o výzvu k modlitbě, jako k ulevení od svalového napětí.
Irina i přes komičnost situace shrnula, že se v Praze doposud s jakoukoli zlobou nesetkala. „Proč bych měla? Když chtěli v zimě po mně, abych pomohla se sypáním chodníků, udělala jsem to. Když se čistily parapety, drhnula jsem je taky. Vážím si, že tu můžeme se synem být. Když to jednou půjde, pozvu všechny k nám na Jaltu,“ uzavřela.