foto: Bob Asher, PrahaIN.cz/Cvičitelka Libuše Votrubová s chodským psem
Sasanky, první fialky, zlatý déšť. Tím vším se mohou kochat návštěvníci lesního porostu na pomezí Libně a Proseka, i když dnešní mrazivá neděle zdaleka nepřipomínala blížící se jaro. Zdejší les je mezi obyvateli oblíbeným místem, kam pravidelně vyrážejí na procházky. Nejinak tomu bylo i tuto neděli.
Na lesních cestách se procházelo několik rodin s dětmi a kolem občas projeli cyklisté. Živo bylo i ve zdejším kynologickém klubu, který v lese sídlí už od sedmdesátých let.
Foto: Jarní květiny v proseckém lese. Foto: Bob Asher, Prahain.cz
Přestože foukal ledový vítr, výcvik byl v plném proudu a lesem se rozléhal psí štěkot. „Členů máme přes sedmdesát a na základní výcvik a na kurzy chodí přibližně padesát kurzistů. Délka výcviku záleží na tom, jak je šikovný psovod. Většinou je to majitel psa, nebo ten, kdo s ním cvičí. Základní výcvik většinou trvá přibližně půl roku. Pokud je cvičitel šikovný člověk. Záleží také na tom, do jakých zkoušek chce majitel psa dojít,“ řekla nám instruktorka a cvičitelka Libuše Votrubová, která na oddělené louce prováděla výcvik mladého chodského psa slyšícího na jméno Driffin.
Foto: Libuše Votrubová při výcviku. / Bob Asher, Prahain.cz
Kynologická organizace v Libni byla založena v 70. letech minulého století a je součástí Českého kynologického svazu. Poslání klubu se ani po létech nemění: šíření znalostí o výchově a výcviku psů. Klub je velmi aktivní a jeho členové se po celý rok věnují sportovní kynologii i dalším vybraným disciplínám. Důraz kladou na výchovu a socializaci psích parťáků. A jak uvádí na svých webových stránkách, za potřebné považují šířit mezi širokou veřejnost informace o výchově a výcviku psů. Cílem je co nejvíce eliminovat neznalost základních pravidel výchovy psů, tím přispět ke snížení následků špatné výchovy.
Psali jsme
Sněženky a petrklíče jsou od nepaměti trvale označovány za první posly jara. Jde však o zavedený omyl. Skutečně prvního vyslance blížícího…
U bezdomovců byl klid
Zatímco v horní části proseckého lesa pulzoval čilý ruch, nebývalé ticho bylo v místní nechvalně známé kolonii bezdomovců. Z provizorních příbytků, vyzdobených vybledlou státní vlajkou, se během dne většinou ozývají hlasité hádky a večer opilecký zpěv.
Foto: Kolonie bezdomovců pod proseckým lesem. / Bob Asher, Prahain.cz
Zdejší osazenstvo je občas trnem v oku okolním zahrádkářům. Ničí jim ploty a spadeno mají na kolečka, nářadí i na všechno, co mají uskladněno v zahradních domcích a kůlnách. V místní sběrně pak mizí všechno, co je ze železa, mosazi nebo mědi. V létě pak s oblibou na zahrádkách „sklízí“ ovoce a vypěstovanou zeleninu.