foto: Úřad práce/Budova Úřadu práce, ilustrační foto
NA VLASTNÍ KŮŽI Asi málokdo by řekl, že má rád jednání s úřady. A přestože je to někdy nezbytnost, na aroganci úředníků si zvyknout nelze. Své o tom ví i mladík, který se stal obětí výlevů jedné z úřednic na pobočce Úřadu práce pro Prahu 5. Naběhl si, protože chtěl pomoci cizince.
Náš nedávný příběh začíná na pobočce Úřadu práce v Praze 5. Bezradná cizinka se snaží zorientovat v balíku formulářů, který by zamotal hlavu nejednomu z Čechů, kteří se nemusejí potýkat s jazykovou bariérou.
Mladý muž v čekárně se na bezradnost nemůže dívat a nabídne své jazykové schopnosti. Cizince radí, probírá s ní různé eventuality, jak vyřešit žádost. Jedna z úřednic mezitím prochází čekárnou. Ještě se nic neděje. Po chvíli se však otevírají dveře a dáma, jež vám za přepážku na první pohled sedí, se vrací na scénu.
„Hej! Vy! Půjdete se mnou a budete mi překládat,“ spustí k mladíkovi úřednice tónem, který nepřipouští ani náznak odporu. Ten zůstává v první vteřině stát, jako opařený. Záhy se ale vzpamatuje a uvědomí si celou situaci.
Jak to se mnou mluvíte?
„Promiňte, ale jak to se mnou mluvíte,“ ohradí se vůči neomalené výzvě. To ale úřednici neodradí, naopak přechází do útoku. „Umíte anglicky, nebo ne? Tak když umíte anglicky, tak mi půjdete pomoct s touhle paní,“ pokračuje nekompromisně.
Ani napodruhé se ale mladík nedal. „Rozhodně nejsem žádný váš překladatel, navíc jste ani slušně nepožádala. Možná byste se měla sama naučit anglicky, když jste úřední osoba a máte tady jednat s cizinci,“ kontroval odvážlivec, netušíc, co přijde za chvíli.
A právě nyní se dostáváme k podstatě toho, proč se redakce PrahaIN.cz shodla na zveřejnění této na první pohled banální příhody.
Za odpor totiž přichází trest.
Jen počkejte, já vám ukážu!
„Tak to uvidíte, jak já to té paní znepříjemním, když jí nechcete pomoci. Pošlu ji domů, ať si příště přijde s tlumočníkem,“ vyhrožovala úřednice.
Ani muž ale nepovolil ze svého postoje.
„Paní bych na požádání pomohl rád, ale vám, vám pomáhat nebudu, když se neumíte chovat k lidem,“ opáčil na výhružky.
Úřednice ale musela mít poslední slovo. A vlídné nebylo.
„Vy jen doufejte, že nejdete ke mně, jinak vám to pěkně znepříjemním,“ uzavřela spor a v čekárně zavládlo nevěřícné ticho.
Co na to psycholog?
Je vám tato situace povědomá?
Podle psychologů se jednání na úřadech v posledních desetiletích zlepšuje, stále ale k podobným excesům docházet může.
„Je to člověk od člověka. Někdo se k tomu postaví normálně a bere to prostě jako výkon funkce. Vždycky ale budou i takoví, kteří se v tom, jak se říká, najdou a tuto práci berou jako možnost uplatnění své osobní moci,“ vysvětliil pro server PrahaIN.cz psycholog Karel Humhal.
Zda práce v úřadech láká právě tento typ lidí, by ale podle jeho slov muselo být podloženo reálnými daty, například sociologickým průzkumem. Už dříve navíc připomněl, že vlivem pandemie lidem „tečou nervy“ a častěji proto dochází ke konfliktním situacím i na základě banálních podnětů.
Psali jsme
Nebudeme si nic nalhávat, když řekneme, že návštěva pražské zoologické zahrady je opravdu velkým zážitkem nejen pro naše děti, ale také pro naši…
Psali jsme
Během pandemie covidu vzrostl mezi Čechy zájem o domácí výrobu potravin. Začalo to jako nutnost, poté co se restrikce uvolnili, stal se z toho…