JEDINEČNÝ PŘEHLED Včely nad Prahou

Stojíme na střeše hotelu Hilton poblíž právě budovaného objektu v okolí Masarykova nádraží. Krom mně tu stojí včelař Augustin Uváčik a pět hotelových úlů. „Ať se podíváte kterýmkoliv směrem, všude najdete na střechách naše včely,“ říká.

Střešní včelaření není nic nového. V Praze se s ním začalo zhruba před sto lety. Říkalo se mu také vikýřové včelaření. Bylo populární hlavně na Malé Straně a na Letné. Rozvoj této záliby naneštěstí přerušila první světová válka. Ne, že by zaniklo nějakým byrokratickým nařízením, ale tak nějak samo od sebe.

Muži odešli do války a jejich ženy měly jiné starosti, než se zabývat včelami. V době první republiky, což byla pro Prahu doba rozkvětu, se zase začalo hodně stavět. Také díky tomu mizely stanoviště včelstev, zdroje snůšky a konečně i chuť včelařit. Korunu tomu všemu nasadil mor včelího plodu těsně po II. světové válce v letech 1945 až 1947, který donutil včelaře zlikvidovat početné včelíny na Letné.

Běžně se tato likvidace provádí spálením úlů s včelami, medem i voskem. Bohužel spory moru na stanovišti přežívají někdy více než 80 let. Není to hezký pohled. Díky tomu se dlouhá léta nikdo do střešního včelaření v Praze nehrnul.

Lepší časy

Teprve před deseti lety se začalo blýskat na lepší časy. Rozvoj střešního včelaření nastal zhruba před deseti lety. Tehdy bývalý tajemník Českého svazu včelařů Peleška zakoupil ze svého několik úlů, dalším nadšencům se podařilo zajistit roje a včelnici se souhlasem vedení postavili na střechu Obchodního centra Chodov. Návštěvníci tam mohli pozorovat včely skrze prosklenou stěnu.

Většina dalších včelnic na pražských střechách je spojená se jménem a osobou vášnivého včelaře, včelařským funkcionářem a výzkumníkem v tomto oboru Augustinem Uváčikem. „Rád vzpomínám na jednu z prvních včelnic na střeše hotelu Intercontinental. Tehdy jsme stanoviště zaváděli s Mirkem Kupcem, který pracoval v té době v hotelu jako významný šéfkuchař. Ten si totiž přál, aby hosté neměli k dispozici pouze nějaký bezejmenný plást medu na švédském stole, ale aby k tomuto medu mohl dodat hostům i příběh.

Proto usiloval, aby měl hotel vlastní včely. A to někde v dosahu, nejlépe na střeše. Kontaktoval Český svaz včelařů, kteří zase oslovili mne. Včely jsou totiž odmala mým osudem. A nejen včely. Také včelařské technologie, způsoby zpracování medu, pozorování včel minikamerami přímo v úlech a podobně. Pokud se objeví jakákoliv výzva v tomto oboru, i kdyby byla v očích ostatních nereálná, já se ji pokusím zrealizovat.

Tak to bylo i v případě Intercontinentalu. Navíc jsem se tady nadchnul pro střešní včelaření. Velice rád vzpomínám na tiskovou konferenci v souvislosti s touto událostí, kde se shromáždilo asi 70 novinářů a tři televizní štáby. Nevím jak v zahraničí, ale u nás to byl určitě první hotel se včelstvy na střeše!“

Může za to „zelené myšlení“?

Střešní včelaření získalo z oněch zmíněných deset let velkou popularitu. V současné době je v České republice zhruba 120 tzv. střešních včelařů, z toho 40 až 50 v Praze. Dnes mají úly na střeše některé restaurace, banky, obchodní centra a některé instituce. Možná, že za to může moderní trend, „zelené myšlení“. Dnes včelnice s úly najdeme například na střeše firmy Mercedes na Praze 4 nebo na bytovém družstvu, kde je dvacet sedm tisíc bytů.

Majitelům samozřejmě nejde především o med. Mají zájem na tom, aby včely opylovaly stromy a květiny v okolí a šířily pozitivní energii. V současné době je včelaření snad módní trend i mezi podnikateli, lékaři nebo politiky, kteří tak mají dobrý pocit, že něco dělají pro přírodu. Práce se včelstvy navíc vyžaduje klid a soustředění, což je pozitivní i pro duševní zdraví. Med už je jen taková přidaná hodnota k tomu, proč začít včelařit.  Co to znamená pro samotné včely? Zjistilo se, že se jim na střechách daří. Mají tam pokoj od lidí a včelích predátorů, jako jsou mravenci, myši apod. Hlavně tam nedochází k přímému kontaktu mezi včelou a člověkem.

 

Včelař Augustin Uváčik, zdroj: Antonín Karoch

„Do parku, kam chodí veřejnost, si včely dát nemůžete,“ vysvětluje Uváčik: „Takže umístit včely na střechu má svoji logiku, ale také to vyžaduje určité povinnosti, které včelař musí dodržovat. Jako jeden z prvních porevolučních střešních včelařů, důrazně doporučuji, pokud jste začátečník, raději na úly na střeše zapomeňte. Musíte si osvojit patřičnou zootechniku pro včelaření, musíte ovládat včelařskou praxi a vědět, jak na to, aby se vám včelstvo nevyrojilo," doplňuje.

Podle Uváčika je třeba si zajistit  nebodavé a neagresívní roje, musíte dodržovat protipožární předpisy, protože pracujete s kuřákem. Kuřák je prastará včelařská pomůcka, kde spalujete troud. Ten vytváří hustý dým. Včely mají po tisíciletí zafixováno, že jakmile ucítí dým, začnou nasávat med, aby zachránili medové zásoby. V tu chvíli přestanou útočit a včelař má klid na práci. Bohužel neopatrně shozený kuřák má na svědomí mnoho požárů.  Chov včel ve městě na střechách prostě vyžaduje určitá specifika, která nemusíte dodržovat, pokud máte například úly na zahradě za Prahou.

Úl na hotelu Hilton, zdroj: Antonín Karoch

Praha z hlediska včelaře

Co se týká nektaro a pylodárnosti týká, je naše hlavní město snůškově opravdu vynikající. Od jara do pozdního podzimu něco kvete. Praha má obrovskou rostlinnou biodiverzitu. Nemáme v městě jednodruhové lány s obilím, kde zemědělci zlikvidovali poslední kvetoucí plevel, nebo lesy, které napadl kůrovec.

I často diskutovaná řepka dává během roku jen jednu snůšku. Ta trvá tři až čtyři týdny a pro některé včelaře je dokonce jediným zdrojem medu. Ovšem jen ta správná řepka. Už tu pěstujeme některé kultivary, které nektar neprodukují vůbec a včelaři navíc doplácí na nesprávně provedené chemické postřiky.

Praha je specifická tím, že tu kvete všechno o měsíc dříve, roste zde mnohonásobně více druhů rostlin než na venkově, a květy vydrží produkovat pyl a nektar na podzim o měsíc déle. „A není to jenom u nás. Provázel jsem delegaci švýcarských včelařů. Mimochodem v Ženevě funguje přes 400 včelařů z toho osmdesát střešních. Švýcaři mi potvrdili, že rozdíl mezi městem a zemědělskou krajinou je totožný jako u nás, přes všechny jejich alpské louky a stráně. Nejen ze své zkušenosti vím, že je med z města velice kvalitní. 

Zásah hasičů při rojení, zdroj: Hasiči Praha

Včely v centru města

„Vybral jsem si toto stanoviště jako příklad, protože jsme doslova v centru. Na jedné straně máme Obecní dům, Prašnou bránu a historickou část města, na druhé straně Masarykovo nádraží a původně industriální část města. Právě na zdejším příkladu chci ukázat, že včely můžete chovat v nejrůznějších podmínkách,“ vysvětluje Uváčik. „Původně jsme tu měli tři včelstva. V současné době se tady starám o pět včelstev. Víc už neplánujeme!“

Asi za to může nynější až hysterický důraz na životní prostředí. Vedení hotelu velice rychle zaregistrovalo, že se dá i v jejich případě dělat něco pro zelenou politiku a zároveň je to nezrujnuje. Poznali, že nemusí pouze pěstovat rostliny, nebo rozkopat chodník a místo něj zasadit trávník. Zjistili, že mohou i něco užitečného chovat a propagačně využít.

„Vedení si včelstev opravdu váží. Když se podíváte na střechu hotelu, zjistíte podle mosazných štítků na úlech, že každý je pojmenovaný po nějakém řediteli nebo velice významném manažerovi hotelů Hilton na světě. Je to i zajímavá atrakce pro VIP hosty, kteří si mohou včelaření přímo osobně vyzkoušet.  Samozřejmě raději v mé přítomnosti a po mojí instruktáži“, upozorňuje na závěr včelař Uváčik. „Med už vytáčíme někde na chodbě nebo sálu za přítomnosti hostů, a hlavně jejich dětí, kteří si ho mohou ochutnat přímo z medometu. Zatím je to vždy působivá atrakce. A také velice dobrá propagace našeho včelařství i hotelu samotného.