foto: Kiwanis klub, se svolením/Ze setkání klubu Kiwanis v Praze
Československá odnož charitativní organizace Kiwanis se sešla v Praze. „Jen málo lidí ví, čím se zabýváme. Naši členové stárnou a noví se nám složitě oslovují. Projekty máme skvělé, ale musíme se zviditelnit,“ uvedl česko-slovenský guvernér organizace Peter Haľko.
Charitativní organizace vznikla v roce 1915 v americkém Detroitu, do Evropy se dostala o několik desítek let později a do Československa rok po Sametové revoluci.
To bylo Peteru Haľkovi i Daniele Skálové pět let, žili v rozdílných koutech republiky a těžko mohli tušit, že se někdy potkají. „Do Kiwanisu mě přivedla kamarádka, která byla členkou klubu a zlákala mě k návštěvě. Vždycky jsem chtěla pomáhat dětem. Kiwanis nenařizuje. Cokoli si vymyslíte a dokážete zrealizovat, je vítáno,“ popisuje pro PrahaIN.cz Skálová, rodačka z Lanškrouna a guvernérka pro Česko.
„Začal jsem v mládežnickém klubu,“ popisuje Haľko. „Mám vnitřní potřebu něco do společnosti vrátit. Je skvělé, že mám tuto možnost. Rád věnuji čas Kiwanis klubu, který má nádherné projekty. Tím, že není příliš mediálně známý, tak do něj nechodí ti, kteří by hledali jiné benefity. Jde o spolek dobrých lidí, v jejichž společnosti rád trávím čas,“ zdůrazňuje česko-slovenský guvernér.
Vlajkovou lodí je Kiwanis panenka
Klubů v Česku je pět, na Slovensku najdeme čtyři, každý z nich pořádá dvě až tři vlastní akce ročně a dohromady opečovávají svou „vlajkovou loď“ - Kiwanis panenku.
„Je to taková kamarádka dětem do nemocnice. Na to, o jak jednoduchý jde projekt, tak má velký dosah. Jednak společenský, ale hlavně podpůrný,“ vysvětluje Haľko a popisuje, jak členové Kiwanis klubu vyrábějí panenky a odnášejí je malým pacientům do nemocnic: „Pro děti jde o terapeutickou pomůcku, díky níž se necítí v nemocnici samy. Uleví jim už jen to, že si ji vymalují podle vlastních představ. Pro lékaře jde o nástroj pro diagnostiku onemocnění, emocí a pocitů dětí.“
Činnost charitativní organizace má i druhý rozměr. „Hlavní je samozřejmě práce s dětmi, ať už sociálně slabými, nemocnými nebo hendikepovanými. Pro členy jde ale o setkávání a přátelství. Je skvělé vidět se s lidmi, kteří dělají v životě něco navíc,“ oceňuje Skálová, jež si pochvaluje rozmanitost práce. „Nejsme velká organizace, zaměřujeme se na konkrétní rodiny a děti. Například z výtěžku plesu či sportovního odpoledne zakoupíme dítěti notebook do školy… Je to o nápadu a tvořivosti,“ těší českou guvernérku.
Hlavní problém? Stárnutí členů
Zatímco pořádat akce členové Kiwanis klubu umí, o propagaci se příliš nestarají. „Nejsme ti, co se chtějí ukazovat a rozhodně to neděláme kvůli tomu. Nicméně si uvědomujeme, že potřebujeme být vidět. V Česku a Slovensku působíme sice třicet let, ale jen málo lidí ví, čím se zabýváme. Naši členové stárnou a noví se nám složitě oslovují. Projekty máme skvělé, ale musíme se zviditelnit,“ zdůrazňuje Haľko.
Větší prezentaci klubové práce chce věnovat poslední půlrok své činnosti v čele česko-slovenského Kiwanisu. „Mým cílem je, aby se nám do léta podařil postavit na nohy jeden mládežnický klub a jeden pro dospělé. Úkoly jsou to splnitelné. Kdykoli seznámíme lidi s našimi projekty, jsou nadšeni a například v Košicích už členy nenabíráme, ale vybíráme si je,“ zakončuje guvernér.