foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Bazilika svatého Václava viděná přes zadní trakt
ROZHOVOR: Velikonoce jsou nejdůležitějšími svátky církevního roku. Je to období, kdy do kostelů míří i ti, kteří běžně do svatostánku nechodí. Ve světském i církevním životě se čas na chvíli zastaví a všichni dostanou možnost k rozjímání a přemýšlení o smyslu života.
Jedním z kostelů, kde se o velikonočních svátcích dveře doslova netrhnou, je i velmi zajímavý smíchovský kostel. Baziliku svatého Václava najdeme na náměstí 14. října a je ústředním kostelem pátého pražského obvodu.
Kostel byl postaven v unikátním čistém slohu starokřesťanské baziliky a každého návštěvníka překvapí poměrně temné barvy, které uvnitř jedné z nejvýznamnějších novorenesančních památek najdeme.
Ohromí zdejší dřevěný, bohatě zlacený a polychromovaný dřevěný strop. Věřící i návštěvníky jako maják už zdaleka přitahují dvě padesát metrů vysoké věže. A to nemluvíme o zvonech, které se každý den Smíchovem malebně rozezní, aby zvaly na bohoslužbu.
Bazilika svatého Václava na Smíchově svoji výzdobou odkazuje na starokřesťanské poutní chrámy. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Farářem v kostele je Jerzi Gapski a právě jeho jsme požádali v souvislosti s velikonočními svátky o rozhovor.
Smíchovská bazilika svatého Václava je svatostánek, který se před věřícími rozhodně neuzavírá. V čem jsou ale velikonoční liturgie oproti ostatním bohoslužbám v průběhu roku tak výjimečné?
Liturgické obřady velikonočního tridua, tedy na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu, se poměrně dost liší od běžných bohoslužeb, které slavíme během roku. Každý z těchto dnů má svá specifika, protože velikonoční liturgie kopíruje události, které se staly v životě Pána Ježíše. Na Zelený čtvrtek se do běžné mše svaté může přidat obřad mytí nohou na připomínku toho, že stejnou věc udělal Pán Ježíš svým učedníků při poslední večeři. Na konci bohoslužby se pak odchází do Getsemanské zahrady, kde se mohou lidé modlit, stejně tak, jak to dělal Ježíš.
Pak přichází Velký pátek.
Na Velký pátek se nikde na světě neslouží mše svaté, jsou pouze velkopáteční obřady s uctíváním kříže a čtením nebo zpíváním pašijí. No a na Bílou sobotu večer se křesťané schází k dlouhé velikonoční vigilii, kdy se před kostelem žehná oheň a velikonoční svíce připomínající Kristovo zmrtvýchvstání. Velikonoční liturgie jsou ale především výjimečné svojí atmosférou radosti a naděje, že Pán Ježíš jednou provždy porazil hřích a smrt, a tím nás zachránil.
Farář Jerzi Gapski. Foto: Městská část Praha 12 (pro média)
Sledujete v kostelech, že se v době Velikonoc mezi věřícími zvedá zájem o bohoslužby a návštěvu kostela?
Rozhodně. Klasičtí praktikující věřící se na slavení Velikonoc těší a třeba se i snaží víc zapojit do příprav. Velikonoce ale lákají třeba také ty, které v kostele nevídáme každou neděli. Velký zájem veřejnosti se dá vypozorovat na neděli Zmrtvýchvstání Páně, kdy se žehnají pokrmy.
Jaké poselství je podle vás v dnešní době nejnutnější dál předávat lidem?
Svět v dnešní době často postrádá naději. Vidíme kolem sebe války, nespravedlnost, rozpadající se rodiny. Ve světě je ale také hodně pozitivních věcí, hodně dobrých a povzbudivých příkladů, my je však často nevidíme. I velikonoční poselství o Ježíšově vzkříšení se na samém počátku šířilo velmi pomalu, ale když se dalo dohromady několik nadšených lidí, za nějaký čas se radost dostala do celého světa. Je tedy potřeba předávat radost, naději a lásku, která se projevuje konkrétními skutky.
Jak vy konkrétně prožijete největší svátky křesťanského roku?
Pro nás kněze je Svatý týden spíše pracovní, hodně se zpovídá a připravují se jednotlivé bohoslužby. To ale nikterak neumenšuje radost z Velikonoc, možná právě naopak. V tomto hektickém období se totiž ukazuje potřeba kněžské služby, naše poslání nám kněžím tak dává větší smysl. A to přináší také radost.