Vietnamec čelí drsným atakům. Několika lidem odmítl prodat alkohol

V České republice jsou vietnamské večerky téměř na každém rohu. Otevřeno mají od brzkého rána do pozdního večera, některé fungují nonstop. To vyhovuje zákazníkům, kteří zapomenou nakoupit, případně jen mají na něco malého chuť a nechce se jim do velkého obchodu, v té chvíli dokáží zkousnout i vyšší ceny.

Stále se ale najde řada Čechů, kteří se k vietnamským prodavačům chovají nevhodně.
Již před několika měsíci jsme publikovali článek o tykání prodavačům ve vietnamských večerkách. Zřejmě každý někdy podobnou situaci zažil.

„Uráží mě to, nejsme kamarádi. Dřeme od rána do večera, nemáme volno, krám je otevřený dennodenně. Když někdo něco potřebuje, jsme tu pořád. Trocha respektu vůči nám by přece neuškodila. Kolikrát jsem o řadu let starší než ti, co mi tykají,“ řekl nám tehdy prodavač ve středočeské večerce.

Do obchodu jsme se po několika měsících vrátili znovu, abychom se zeptali, zda se nějak chování zákazníků změnilo. „Nic se nezměnilo, většina jich je slušná, zbytek se chová stejně,“ řekl nám s tím, že tykání ho stále vyvádí z míry.

„Proč tykají zrovna nám a ne když kupují kebab u Turků, pizzu i Italů nebo si nechávají u Vietnamek dělat nehty?“ nedokáže stále pochopit.

Jeho večerka je nedaleko základní i střední školy a se začátkem školního roku ji navštěvuje řada žáků a studentů. „Chtějí alkohol a cigarety,“ říká nám prodavač. „Do Penny nebo Billy si netroufnou, tak to zkoušejí u mě a doufají, že nebudu chtít znát jejich věk a prodám jim to, co chtějí,“ říká.

Na věk se ale prý ptá pokaždé, když se mu zákazník zdá mladý. „Někdy mi ukazují občanky i třicetiletí, to se pak zasmějeme, ale nechci mít problémy. Kontroly jsou běžné,“ říká.

Jiní věk neřeší. Přišli by o zákazníky

Jenže žádost o prokázání věku je často spojena s nadávkami, které jsou kolikrát i sprosté a rasistické. „Nadávají, nelíbí se jim to. Už jsem slyšel, že jsem větev, rákosník, ťaman nebo čong,“ vypráví nám.

Není tomu tak dávno, co mu prý chlapec, kterému mohlo být tak šestnáct, vyhrožoval, že na něj zavolá policii. „Vyvedl jsem ho z míry, když jsem mu řekl, ať ji klidně zavolá, ale co mu bude říkat? Že mu nechci prodat pivo?“ usmívá se teď.

Příjemné mu to v danou chvíli ale nebylo. „Dnešní mládež už nevypadá tak mladě jako dřív. Šestnáctiletí vypadají minimálně na dvacet. Samozřejmě ne všichni,“ dodává.

Nedávno prý hovořil s několika kolegy z dalších večerek, kterých se na prodej alkoholu a cigaret mladistvým ptal. Většina se jich shodla, že věk neřeší, pokud na první pohled nejde o děti. Přišli by prý o „kšeft“.