foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Typickou ukázkou kubistické architektury je druhá brána Ďáblického hřbitova; v době vzniku hřbitova se uvažovalo o tom, že by sem jezdila pohřební tramvaj s nebožtíky
Už mnoho let jitří druhý největší pražský hřbitov emoce. Důvodem je skutečnost, že v masových hrobech na Ďáblickém hřbitově leží v neoznačených hrobech zapřisáhlí nepřátelé. Na jednom místě tu jsou ostatky obětí i trýznitelů, odbojářů i nacistů, komunistů i jejich odpůrců.
O morálně a eticky neudržitelné situaci se už několikrát hovořilo. Většinou však kritika po několika týdnech utichla a zmlkla. Poslední vlnu nespokojenosti však už nešlo přeslechnout. I z tohoto důvodu oznámila v tiskové zprávě Strakova akademie, že při Úřadu vlády vznikne komise. Ta by měla v nejbližší době zmapovat situaci na tomto hřbitově a měla by se pokusit narovnat historické křivdy.
Kubistické umělecké dílo
Druhý největší hřbitov v metropoli vznikal na ploše 14 hektarů v letech 1912-14. Postaven je v kubistickém slohu, což z něj činí velkou raritu. V naší zemi se podobný styl na hřbitově nikde neobjevuje, v celé Evropě jich je jen pár. Kubismus architekta Vlastislava Hofmana je patrný nejen na hřbitovní zdi, pavilonech, vstupní bráně, ale i na celém řešení prostoru.
Mezi čestnými hroby na Ďáblickém hřbitově upoutá i železný kříž se jménem umučeného kněze Josefa Toufara, jeho tělo ale bylo před několika lety exhumováno a odvezeno do Číhoště Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
V době vzniku Ďáblického hřbitova už byly hřbitovy ve vnitřní Praze, a zvláště na Olšanech, zcela přeplněny a městu hrozilo, že nebude vědět co s mrtvými. Ke slovu tehdy přišel návrh Státní regulační komise. Podle návrhu měly v Praze vyrůst tři obrovské hřbitovy na obvodu rozrůstajícího se města. Vznikl pouze jediný – Ďáblický. Další dva – Ruzyňský a Chodovecký zůstaly jen v plánech na papíře.
Masové hroby založili v Ďáblicích nacisté
Problém nastal ve válečných letech. Od roku 1943 zde byly do společných hrobů ukládány ostatky neidentifikovaných osob, sebevrahů a části válečných těl. Po válce však pohřbívání do masových hrobů neskončilo. Stejný způsob odstraňování těl vlastních nepřátel tu prováděla i nomenklaturní komunistická moc. S pohřbíváním do masových hrobů se tak skončilo až v roce 1961.
Podle odhadů odborníků a historiků mohou hromadné hroby Ďáblického hřbitova skrývat ostatky až čtrnácti tisíc lidí.
Dnes však před nově vzniklou komisí stojí nejtěžší otázka, k jednotlivým ostatkům přidat jména. Pokud to je možné. Složitost rozhodování a práce komise si uvědomuje i premiér Petr Fiala (ODS): „Je důležité, abychom před tím, než učiníme takto závažné rozhodnutí, jakým exhumace těl z Ďáblického hřbitova nepochybně je, měli kvalitně zpracovaný výchozí materiál.” uvedl Fiala v tiskové zprávě.
Podle premiéra Fialy bude mít komise před sebou mnoho let tvrdé a mravenčí práce, bádání a rešerší v archivech. Na hřbitově bylo totiž podle dostupných informací historiků naplněno zhruba sedm desítek šachet. Každá z těchto šachet pojmula až 40 rakví ve čtyřech vrstvách. Jednotlivé rakve jsou odděleny tenkou vrstvou hlíny a vápna. I toto samotné rozložení ostatků ve vrstvách může umožnit historikům případnou identifikaci a ztotožnění.
Gabčík vedle Čurdy nebo Franka
Na Ďáblickém hřbitově skončily ostatky padlých účastníků protinacistického odboje. S největší pravděpodobností zde leží i parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík. V hromadném hrobě skončil i člen protinacistické skupiny Tři králové Václav Morávek.
Pomník obětem politických procesů na Ďáblickém hřbitově, který je národní kulturní památkou Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Na stejném místě, a to je hlavním důvodem vytvoření komise, se však nacházejí i neoznačené hroby nacistických vrahů. Skončil tu Karl Hermann Frank nebo zrádce atentátníků Karel Čurda.
Těl se tu zbavovali i komunisté
Do stejných hrobů kladla své oběti i Státní bezpečnost v 50. letech. V hromadném hrobě na Ďáblickém hřbitově byl pohřben i Josef Toufar z Číhoště. Tento kněz z malé vesničky na Vysočině sloužil mši, při které došlo k pohybu kříže na tamním oltáři. Místní si to vykládali jako zázrak, Státní bezpečnost to však vzala jako provokaci a kněze vzala do vyšetřovací vazby. Děsivému týrání během výslechu kněz 25. února 1950 podlehl.
Psali jsme
Vršovický hřbitov patří mezi novější mladší metropolitní hřbitovy. Najdeme ho semknutý mezi ulicemi Moskevská a U vršovického hřbitova…
Ostatky Josefa Toufara ale byly v roce 2014 spolehlivě identifikovány, exhumovány a z Ďáblic byly převezeny do Číhoště.
Mrazivý dětský hřbitov
V 90. letech 20. století zde vyrostlo čestné pohřebiště popravených a umučených osob během politických procesů padesátých let. Nedaleko něj se nachází Dětský hřbitov. Tam leží především děti, které zemřely ve vězení bojovnicím proti komunismu a takzvaným kopečkářkám, tedy ženám, které se pokusily utéct za hranice. I tady je však velmi obtížné k jednotlivým ostatkům přiřadit jména.
Situaci komplikuje i fakt, že na zdejším čestném pohřebišti se nacházejí ostatky jugoslávských a italských partyzánů a také oběti Pražského květnového povstání. Společnou hrobku zde mají i salesiáni.
Dětský hřbitov je součástí Ďáblického hřbitova a jedná se o hroby dětí žen odsouzených v politických procesech 50. let Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Paradoxně uvalil památkovou ochranu na hřbitov komunistický režim v nejtužších stalinistických letech, v roce 1958, a to i přesto, že další tři roky tu přikládal oběti do hromadných hrobů.
Národní kulturní památkou se Ďáblický hřbitov stal až v roce 2017.
Dnes je Ďáblický hřbitov jedním z mála v republice, kde se dá pohřbívat popel i ke kořenům vzrostlých stromů. V Praze se na žádném jiném hřbitově tato možnost nenabízí.
Článek se opírá o paměť a znalosti autora a dále o informační zdroje pražské městské části Ďáblice.