Vltava má nového rezidenta, vypadá jak halloweenská příšerka

16. 11. 202114:45
Vltava má nového rezidenta, vypadá jak halloweenská příšerka
foto: Markéta Vančová / PrahaIN (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)/Mezi sněhobílými labutěmi vyniká lyska černá bílou maskou a rudýma očima

Tento vodní pták, jehož název je lyska černá, není žádnou novinkou, jak jsme zjistili, teprve když jsme se dotázali ornitologů. Přesto musíme dále tvrdit, že my jsme si ho, v těch hejnech labutí a kachen, deroucích se za potravou z rukou štědrých návštěvníků pražských náplavek, dosud nevšimli. Až letos na podzim. Ornitologové nám vůbec otevřeli oči. Je až neuvěřitelné, jaké ptáky lze v Praze spatřit. Plus něco o labutích, co jste možná vůbec ani netušili...

„Vltava v Praze je významným zimovištěm vodních ptáků a pro některé z nich, jako třeba racky, i nejvýznamnějším v celé republice. Ptáci zimující v centru města jsou zvyklí na lidi, a tak se dají dobře a především zblízka pozorovat. Nejpočetnější jsou zde kachny divoké, labutě velké, kormoráni velcí, poláci chocholačky, poláci velcí a lysky černé. V posledních letech se stává pravidelným výskyt několika hus velkých. Zřídka, ale celkem pravidelně, můžeme na Vltavě v centru Prahy pozorovat i několik jedinců vzácnějších druhů, jako je turpan hnědý, polák kaholka, lžičák pestrý nebo potáplice malá,“ praví útlá brožurka „Ptáci pražských mokřadů“, kterou vydala Česká společnost ornitologická.

 

Obvyklá směsice labutí, kachen (v tomto případě jde o fešácky vybarveného kachňáka) a nově i lysek černých (ať si ornitologové říkají, co chtějí, my je zde viděli poprvé), kteří se ometají kolem náplavky pod Železničním mostem v naději na něco dobrého do zobáku

Hergetova cihelna a smíchovská náplavka pod Železničním mostem

Ornitologové také radí: Přezkoumejte ptáky na krmištích na náplavce za Hergetovou cihelnou a na Smíchově pod Železničním mostem – mezi stovkami kachen a labutí se občas skrývají i jedinci vzácnějších druhů, mnohdy uprchlíci ze zajetí jako kachnička mandarínská nebo karolínská.

A naše Lyska černá, latinsky Fulica atra…

Lyska černá má robustní tělo celé porostlé lesklým černým peřím. Odlišné barvy je pouze bílý zašpičatělý zobák a čelní štítek, červené oči a šedé končetiny, na kterých nemá plovací blány, ale pouze kožní lemy. Samec má o něco větší čelní štítek než samice, zbarvením se od sebe neliší. Mladí ptáci jsou barvitější, postrádají čelní štítek a mají bíle zbarvenou přední část hrdla. Čelní štítek bývá navíc o něco větší na jaře než na podzim. Při plavání lyska navíc kývá hlavou střídavě dopředu a dozadu a před potopením provádí jakousi „šipku“. Není plachá a můžeme ji spatřit i na parkových rybníčcích. Často se krátce a opakovaně ozývá ostrým hlasem. Část evropské a asijské populace se stěhuje na jih a západ a opouští již zamrzlé vody.

 

Obzvláště ty rudé oči a bílá maska... vypadá docela hororově, nemyslíte?

Potravu vyhledává především ve vodě a tvoří ji různé druhy vodních rostlin, malí vodní živočichové nebo případě části rostlin rostoucích na břehu. Pokud je vyplašena, s cákáním se nejprve rozbíhá po vodě a mohutně plácá křídly. To může navodit dojem, že nejde o dobrého letce, ale opak je pravdou a nejčastěji se prokazuje při jejich mnohdy dlouhých migracích. Lyska černá patří mezi poměrně hlučné ptáky s bohatou škálou zvuků. Nejvíce se ozývá při hnízdění nebo vyplašení, přičemž se samice ozývá chraptivým „kev“ a samec ostrým „pix“ nebo „psssi“. Počet hnízdících párů se odhaduje jen v Česku na 20–40 tisíc. Mimochodem, lyska má fakt rozkošná mláďata, podívejte se.

 


To je něco, ta lysáčata, co? Foto Wikimedia Commons

Lyska je u nás běžným ptákem již více než sto let

Jak jsme později zjistili, na stránkách avifauna.cz se píše: „Ke konci měsíce března, když roztál led na rybníku a sníh v okolí, rozlévá přeplněný rybník vodu i po vedlejších nížinách. Potopeno je všechno rákosí, které na podzim a v zimě bylo přisekáno a jen tu a tam vyčnívá z vody některý vyšší palach s pozůstatky zažloutlé třtiny. Ještě není na vodě viděti ptáčka, avšak zakrátko houpají se jednoho dne z rána na hladině čtyři černí ptáci, čas od času pronikavým hlasem mimojdoucí na sebe upozorňujíce. Jsou to lysky, černé, břidlicové barvy, na hlavě a na krku tmavší, na prsou a břiše světlejší,“ popisuje lysku černou Vladislav Šír ve své knize „Ptactvo české“ z roku 1890.

 

Lyska mezi labutěmi

„Zajímavý je noční život lysek. Jsou to ptáci, kteří nespí a jejich výrazné hlasové projevy lze v hnízdním období slyšet v průběhu celé noci. Navíc lysky bývají tajemnými letci, které za vlahých pozdně jarních a letních nocí přeletují ve velkých obloucích buď nad samotným rybníkem, kde hnízdí, nebo přeletují v noci i na vzdálenější lokality. Hlas letící lysky v noci je poněkud odlišný od hlasů, kterými se projevují přes den, a nezkušeného milovníka přírody může lehce zmást. Živě si pamatuji na časy, kdy jejich noční hlasy pro mě byly velkou záhadou. Tím spíše, že v průběhu května a června je lze slyšet ve volné otevřené krajině, daleko od nejbližší vodní plochy, zvláště za teplých bezvětrných nocí. Rovněž je lze slyšet nad přeletu nad městem, či v polní krajině. Dnes sice dokážu určit podle jejich hlasu, že se jedná o lysku, nicméně jejich noční pohyby krajinou zdaleka nejsou známé. Snad mohou souviset jak s jejich rozvinutým sociálním chováním na hnízdní lokalitě, nebo se může jednat i o nehnízdící ptáky na potulkách krajinou,“ dodává Vladislav Šír.

 


Na Vltavě to žije...

Zato labutě slaví teprve půlstoletí

Náš největší a nejtěžší vodní pták, labuť velká, také není plachá a bere si potravu často přímo z ruky. Pozor ale na dobu hnízdění. V hnízdní době se ale tito teritoriální ptáci při obraně svého území nezřídka chovají agresivně. A mladí jedinci jsou až do věku jednoho roku šedí, čili labutí teenager je roztomile šedivý, i když již má velikost a tvar dospělého ptáka. Historie labutí je také zajímavá. Jako ozdobný pták byla u nás chována již od 17. století na zámeckých rybnících a v parcích. Trvalá populace vznikla až po druhé světové válce také za přispění člověka a dalším šířením druhu, který je dnes jako nepůvodní etablován téměř ve všech evropských zemích.

 

Jeden teenager mezi dospělými labutěmi

„Pamatuju se, jak někdy v sedmdesátém roce psala Večerní Praha, že se na Vltavě objevily labutě. Byla to tenkrát velká událost, protože do té doby v Praze nebyly,“ povídal mi nedávno kamarád. Z dnešního pohledu se to možná zdá neuvěřitelné, ale pražské labutě jsou fenoménem starým teprve padesát let. Za tu dobu se staly vítanou atrakcí a neodmyslitelnou součástí městské atmosféry, píše se na stránkách vysehradskej.cz, které se věnují historii tohoto magického místa.

Jen čtyři páry labutí v roce 1978

A neunikly jim ani labutě, ikoničtí ptáci, bez nichž si již dnes Vltavu v Praze neumíme ani představit: „Při ornitologickém sčítání v roce 1972 bylo na území Československa zaznamenáno 162 labutích jedinců. O deset let později už jich byly čtyři tisíce. Podobně dramatický nárůst lze vysledovat i v Praze. Podolský pamětník Václav Čermák kdysi na stránkách tisku vzpomínal, že na labutím zimovišti pod vyšehradským Železničním mostem se v roce 1978 vyskytovaly pouze čtyři páry. Časopis VTM pak v roce 1985 napočítal na stejném místě téměř sedm set labutí. V současnosti kolísá česká labutí populace zhruba mezi dvěma a půl tisíci a čtyřmi tisíci jedinci.

Ke spokojenému životu českých labutí přispívá i skutečnost, že se jedná o chráněný druh. Za jejich svévolné zabití hrozí viníkům poměrně přísné tresty. Nicméně jen málokoho by nejspíš napadlo pražské labutě trápit. Díky svému ušlechtilému vzezření jsou především terčem obdivu. A pokud se během tuhých mrazů stane, že některá labuť přimrzne k ledu, lidé jí většinou záhy přispěchají na pomoc. Jak už jsem zmínil výše, největším pražským zimovištěm labutí je smíchovský břeh pod Železničním mostem. V noci tu vltavská hladina doslova zbělá podřimujícím ptactvem. Do těchto míst také pravidelně přijíždí ´labutí máma´ Zdeňka Zemanová, která zdejší hejno zásobuje desítkami kilo tvrdého chleba. Odborníci ovšem doporučují krmit labutě raději zeleninou nebo zrním. Nepohrdnou ani obyčejnou trávou, která lépe odpovídá jejich přirozenému jídelníčku nežli staré pečivo. Myslete na to, až budete pražským labutím k jejich padesátinám chystat slavnostní hostinu,“ nabádají.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných