foto: Bára Richterová, PrahaIN.cz/Potravinová sbírka, ilustrační foto
V sobotu 26. dubna proběhne jarní kolo Sbírky potravin, do které je zapojeno více než 2,5 tisíce prodejen po celé republice. Lidé mohou jako vždy darovat trvanlivé potraviny a drogistické zboží přímo v obchodech, pomoci mohou ale také on-line. Největší charitativní akci v Česku však každoročně předchází mnoho předsudků. Ačkoliv množství vybraných potravin stoupá, lidé se bojí, komu pomoc zamíří.
Sbírka potravin se od roku 2019 koná pravidelně vždy dvakrát v roce. Při posledním podzimním kole se vybralo 640 tun zboží. Jak redakci již dříve upřesnila Vendula Seifertová, tisková mluvčí celé sbírky, šlo o 572 tun potravin a 68 tun hygienických potřeb. Darované zboží pak zamířilo do skladů potravinových bank, kde bylo roztříděno pro následnou distribuci potřebným.
PrahaIN.cz o sbírce informuje často, několikrát jsme zmínili, že se Češi bojí, komu darované potraviny zamíří. Nejčastěji jsou cílem obav Ukrajinci, často se také objevují názory, že potraviny jsou nyní tak drahé, že peníze na darování nezbývají.
Pět tisíc dobrovolníků bez nároku na honorář
Zboží v obchodech vybírají dobrovolníci, více než pět tisíc jich oblékne zelené zástěry a hned od sobotního rána budou čekat na první dárce.
Naše redakce hovořila s trojicí mladých lidí, která se sbírek účastní pravidelně. Chtějí pomáhat a baví je kontakt s lidmi. Jejich úkolem je zejména informovat o tom, komu je pomoc určena, jaké zboží je nejvíce potřeba a jednotlivé položky pak od zákazníků vybírat a skládat je do krabic.
Jde o neplacenou práci.
„Organizátoři rádi říkají, že to není kvůli tomu, že bychom byli bezcenní, ale protože jsme k nezaplacení,“ usmívá se Lenka, která letos absolvuje již pátou sbírku. Vzít si peníze by jí prý přišlo hloupé. „Myslím, že je nás pokaždé okolo pěti tisíc, kdyby měli zaplatit každého, vyšlo by to na miliony,“ dodává. Podobně hovoří i další.
Kde to skončí?
Nejčastější jsou prý dotazy na to, komu je pomoc určena. „Ptají se spíš starší, mají méně peněz a bojí se, komu vlastně pomáhají,“ říká dobrovolník Tomáš. Jejich úkolem je zákazníky informovat o tom, že pomoc jde k těm, co to potřebují nejvíce. „Senioři, děti z dětských domovů, rodiče samoživitelé, lidé bez domova či se zdravotním postižením,“ popisuje mladík. „Většinou jim to ale nestačí a ptají se konkrétně hlavně na Ukrajince, Romy a další skupiny osob,“ říká.
I přesto, že dotazů a obav přibývá, lidé darují stále více. Negativní komentáře se množí zejména na sociálních sítích, osobně se s nimi dobrovolníci setkávají prý jen výjimečně. „Jednou jsem staré paní musela slíbit, že balíky rýže a hygienických potřeb nepoputují na Ukrajinu. Měla úplně strach v očích, když mi balíky předávala. Prý má sama málo a jim by to určitě nedala,“ říká dobrovolnice s tím, že když někdo přispět nechce, tak prostě nepřispěje.
„Silná slova frčí spíš na sociálních sítích, v reálu je to jiné,“ dodává. „Nestalo se mi, že by mi někdo vynadal nebo řekl něco hrubého. Když pak čtu komentáře na sociálních sítích, nestačím se divit, kde se ta zlost bere,“ dodává Tomáš.