Výročí nacistického řádění: „Dívce s kolem“ řekli, že jde k doktorovi a zastřelili ji

Čtrnáctiletá školačka, co odvedla kolo. Nebo docela slavná herečka z Vinohradského divadla, která sháněla potravinové lístky. A stovky dalších lidí mimo hlavní město, kteří mají společné datum i místo úmrtí. Před 80 lety se v Mauthausenu konala velká poprava českých vlastenců, která byla hrůznou tečkou za druhou heydrichiádou.

Když na konci května roku 1942 Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem v zatáčce na rozhraní Kobylis a Libně provedli atentát na nacistického místodržícího Reinharda Heydricha, vydal se druhý z nich na kole dolů dnešní Zenklovou ulicí. Až u Rokytky, před tehdejší prodejnou Baťa, své kolo zanechal a ztratil se v uličkách staré Libně, které o dvacet let později poeticky popíše Bohumil Hrabal.

 

Opuštěné kolo odvede od prodejny čtrnáctiletá Jindřiška Nováková. Její matka bude v bytě o několik ulic dále zraněného Kubiše právě ošetřovat. S kolem ji zpozorují dvě ženy a v atmosféře výhrůžek trestem smrti za zatajení jakékoliv informace se to oklikou dostane k vyšetřovatelům gestapa.

Následně je při obrovské razii zatčeno 260 libeňských dívek a mladých žen a každá z nich musí před zraky svědkyň vést kolo. Jindřišku Novákovou nepoznají, ale je to k ničemu, protože jinou cestou se gestapo k její rodině stejně dostane.

Dvacátého čtvrtého října byla v koncentračním táboře Mauthausen zastřelena. Ve věku čtrnácti let jako vůbec nejmladší odsouzená oběť heydrichiády.

Masové zabíjení totiž dostalo právní podklad v podobě rozsudků stanného soudu pražského gestapa z 29. září a 5. října, jak uvádí web Fronta.cz. Odsouzenci shromáždění v Terezíně byli 23. října transportováni do koncentračního tábora Mauthausen v Horním Rakousku. Druhého dne byli pod legendou vstupní lékařské prohlídky odvedeni do podzemní místnosti, kde se museli postavit zády ke zdi k falešnému výškoměru. Skrytou dírou vzápětí vyšla rána, kterou byl vykonán trest smrti.

Popravy probíhaly v dvouminutových intervalech devět hodin. Německá preciznost zaznamenala i přesné časy úmrtí.

Zabity byly celé rodiny výsadkářů zapojených do atentátu na Heydricha. Třeba z rodiny Valčíkových celkem čtyři muži a čtyři ženy. Od Jana Kubiše otec s manželkou, dva bratři a tři nevlastní sestry. Nemluvě o rodině Liškových, jejíž matka Aloisie byla tetou hrdiny z Kobyliské zatáčky. Nebo celá rodina Jana Zelenky-Hajského, Sokola, který organizoval veškerou pomoc k provedení atentátu.

A také třeba herečka Anna Letenská. Tu do odbojových aktivit zapojil její druhý manžel, architekt Ladislav Čaloun. Když jej gestapo zatklo, manželka měla na Barrandově roztočenou veselohru a autorita filmového průmyslu, velké lásky Hitlera i Goebbelse, ve třetí říši platila.

Film se jmenoval, vzhledem k okolnostem zvráceně, Přijdu hned. Premiéru měl před Vánoci, kdy už byla jeho protagonistka dávno po smrti. Zatkli ji hned po skončení natáčení 3. září.

Režisér Otakar Vávra později vzpomínal, že jej ještě před manželovým zatčením při natáčení informovala, že u nich přenocoval MUDr. Lyčka, který ošetřoval oba atentátníky.  I za pouhé ubytování se tehdy uděloval trest smrti.

„Odehrála komickou scénu, šla za kulisy a dala si hlavu do dlaní,“ vzpomínal Vávra na drsné dny v hostivařském ateliéru.

Škola na hrdinku vzpomíná

Jindřiška Nováková v Libni chodila do základní školy, která dnes nese jméno Bohumila Hrabala. Hned naproti je libeňská sokolovna, kam chodila cvičit. Letos na začátku školního roku bylo před její školou instalováno několik artefaktů, které udatnou žačku připomínají.

Připomínky byly stylizovány právě do jízdního kola, které se jí stalo osudným. Dílu Lukáše Wagnera, vítěze soutěže vypsané Prahou 8, dominuje velká koule z kol propojených charakteristickým cyklistickým výpletem.

Před školou mohou žáci usednout třeba i na houpačky vybavené byciklovými sedly. A dílo završuje obrovský panel, na kterém se mohou seznámit s příběhem své předchůdkyně, která se sem s rodiči v říjnu osmatřicátého roku přestěhovala ze Sudet a o čtyři roky později zaplatila za odbojovou činnost rodičů svým životem.

Gestapo se toho smutného léta nezastavilo před čtrnáctiletou školačkou, ani před filmovou hvězdou. Jindřiška Nováková, Anna Letenská a dvě stě šedesát dalších vlastenců zemřelo před osmdesáti lety při lékařské prohlídce stejně falešné, jako celý nacistický režim.