foto: Rudolf Komár pro PrahaIN.cz/Pes, ilustrační foto
Úmrtí v rodině či ztráta blízkého člověka je vždy stresujícím a velmi nepříjemným obdobím. Nemusí to být ale jediná traumatizující událost, která na vás čeká.
Po úmrtí v nemocnici nemocniční personál okamžitě zabavuje cenné věci zemřelého a nevydá je už pozůstalým, ale posílá je do notářské úschovy, která následně řeší dědické řízení. Do rukou pozůstalých se proto nedostane finanční hotovost, kterou měl mrtvý u sebe v případě, že převyšuje hodnotu tisíc korun, šperky z drahých kovů, platební karty, ale ani klíče od bytu nebo mobilní telefon.
Pozdržení některých věcí je pochopitelné. U některých už to tak logické není. Ví o tom své pan Milan, kterému před časem zemřela v pražské vinohradské nemocnici matka.
„Sestry z oddělení jsem musel doslova prosit o to, abych mohl v nemocnici nahlédnout do mobilního telefonu své matky. Chtěl jsem o skonu informovat její známé a kamarády a pochopitelně jsem na ně žádný kontakt neměl. Nakonec jsem musel sestry doslova uprosit a s papírem a tužkou sedět na oddělení na chodbě a opisovat kontakty, které byly v matčině telefonu. Šlo přitom o seniorský telefon, který nemá v podstatě žádnou hodnotu,“ líčí ne zrovna veselé zkušenosti pan Milan.
S dotazem jsme se proto obrátili na notářskou kancelář Šárky Novotné v pátém pražském obvodu. Jedna ze zaměstnankyň nám k tomu řekla, že: „Je to případ od případu. Z vlastní zkušenosti víme, že záleží na přístupu nemocnice a nemocničního personálu. Někde personál vychází pozůstalým vstříc a nedělá žádné problémy. Jinde to může být přísnější,“ řekla zaměstnankyně notářské kanceláře.
„V naší kanceláři pochopitelně nemáme problémy s tím, když chce někdo získat kontakty pozůstalého z telefonního přístroje a vždy vyjdeme vstříc,“ dodala.
Jenže než se telefon dostane do notářské úschovy z nemocnice, tak to nějakou chvíli trvá a dny neúprosně utíkají.
Ještě horší zkušenost má paní Kateřina Lásková z pražského sídliště Jižní Město. „Sousedka v našem domě dostala na ulici infarkt, byla převezena do nemocnice, kde ještě ten den zemřela. Nevím, zda šla jenom na nákup, ale doma zůstal zavřený její pes.“
I v tomto případě skončily její osobní věci u personálu nemocnice. „Pes začal kňučet, když to nepřestávalo několik hodin, začali jsme se v domě pídit po příčině,“ popisuje situaci dál Kateřina. „Uběhly další hodiny, než jsme za pomoci policie zjistili, že žena v nemocnici zemřela.“
Jenže to nebyl zdaleka konec. Policie odmítala otevřít dveře bytu, protože k tomu neměla soudní příkaz. Navíc nebyly k dispozici klíče. „Teprve po dlouhé době přemlouvání se podařilo klíče policii získat od nemocničního personálu a za ujištění, že z bytu nikdo nic nevezme, což příslušníci kontrolovali, se podařilo zbídačelého psa dostat z uzavřeného bytu ven. Byla k tomu ale za potřebí obrovská neústupnost a doslova neustálé tlačení na vyřešení věci.“
Že mohou tyto situace nastat, potvrdila i oslovená zaměstnankyně notářské kanceláře. „Pokud víme o existenci živých tvorů v bytě, vyrozumíme okamžitě policii a ta se vydá na místo,“ dodala.
Problém je ale pochopitelně v čase, který uplyne od doby nepřítomnosti v bytě a vysvobození zvířete. Tím, že se do celého procesu zapojuje nemocniční personál, notář a policie, tak se dá předpokládat, že než klíče doputují znovu do zámku bytu, mohou uběhnout nejen hodiny, ale dokonce i dny.
S dotazem jsme se proto obrátili i na policii, zajímalo nás, zda tyto případy v metropoli řeší často.
„Je to několik desítek případů ročně. Ve valné většině případů nás však o pomoc žádají živí lidé, kteří se náhle dostanou po úrazu či zdravotní indispozici do zdravotnického zařízení. Ve spolupráci se sestrami a lékaři pak osvobozujeme uzavřená zvířata, a pokud není nikdo z blízkých nebo ze sousedů, kdo by se o ně postaral, převážíme je dočasně do útulku. V případě zemřelých lidí postupujeme stejně, zvířata jsou převezena do útulku. Důležité ale je dozvědět se, že se v zamčeném bytě zvíře nachází. Případy, kdy zvíře nepřežije, jsou skutečně ojedinělé.“
Jediným řešením je proto svěřit klíče od bytu, pokud chováme nějaká zvířata, ještě někomu dalšímu, kdo se o osiřelá zvířata v případě potřeby postará. A také je důležité všímat si nezvyklých věcí kolem sebe a reagovat na ně.