„Vždycky jsem toužil pomáhat lidem, šířit dobro,“ říká farář baziliky svaté Ludmily

17. 02. 202416:22
„Vždycky jsem toužil pomáhat lidem, šířit dobro,“ říká farář baziliky svaté Ludmily
foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Bazilika sv. Ludmily

ROZHOVOR: Kostel svaté Ludmily stojí na náměstí Míru už přes 130 let. O kostele i víře samotné nám vyprávěl rektor a farář baziliky Jakub Berka.

Při vstupu do baziliky na Praze 2 může každý návštěvník obdivovat krásný příklad novogotické architektury z 19. století. Teprve nedávno totiž bazilika oslavila 130 let od svého vzniku. Uvnitř se nachází překrásné barevné vitráže s náboženskou tématikou a varhany z konce 19. století. Redakci PrahaIN.cz zajímaly nejen informace o bazilice, ale i o duchovním životě oblíbeného faráře Jakuba Berky.

Proč jste se rozhodl stát se farářem?

Vždycky jsem toužil pomáhat lidem, šířit dobro. Asi to má nějak člověk v sobě. Chtěl jsem být lékařem, nebo učitelem. Zkrátka ta touha byla a snad i je ve mně dodnes. Jak Seton kdysi napsal: „Protože jsem zakusil trýzeň žízně, vyhloubil jsem studánku, aby druzí mohli pít. “ A tak postupně zrálo mé rozhodnutí, až došlo k myšlence být knězem a spojit vlastně lékaře a učitele v jedno. S režimem jsem v celku neměl problémy, ale když se ve škole přišlo na to, že jsem věřící, tak se mi smáli. A když jsem se hlásil do kněžského semináře, najednou se o mě zajímali estébáci. Bylo to zvláštní, jak jim vadilo, že jsem věřící člověk.

Jak vypadá Váš běžný pracovní den?

Můj den začíná zpravidla mezi půl sedmou a sedmou. Pomodlím se, dám se „dohromady“, vypiji kávu s mlékem a modlím se breviář, to je denní modlitba církve a krátká meditace. Pak vyřizuji úřední agendu, e-maily, telefonáty, píši různé dokumenty, zařizuji technické věci, opravy, obstarávám prostředky na baziliku.

V poledne se pomodlím Anděl Páně, zamyslím se nad tím, co jsem prožil dopoledne. Po obědě, pokud je prostor, si trochu odpočinu, navštěvuji nemocné. Připravuji se na mši svatou, přemýšlím nad kázáním a po půl čtvrté jdu do baziliky. Půl hodiny před mší svatou zpovídám. Vždy někdo přijde. V půl páté je mše svatá a pak se setkávám s farníky, na faře se snoubenci nebo se zájemci o křest. Po 19. hodině povečeřím, podívám se na zprávy. Vyřídím telefonáty a e-maily. Pak se modlím breviář a než jdu spát, což je kolem půlnoci nebo po půlnoci, modlím se a vzpomínám na své přátele a na ty, kteří to potřebují. 

Když mám volný večer zajdu do kina, do divadla nebo na koncert, a to hlavně v neděli. Rád si kreslím, a tak i ve všední den maluji to, co mě třeba oslovilo. Jedenáct let si maluji deník. Je to dobré, protože si uvědomuji, že mi život neutíká mezi prsty. Život kněze je obyčejný, akorát se zastavuje a snaží si uvědomit přítomnost Pána Ježíše Krista, ve kterého věří.

Zpověď po telefonu

Dá se křesťanská víra digitalizovat?

Informace se dají digitalizovat, ale setkání s Pánem Bohem nejde online. Tam je a bude nutné osobní setkání. Z očí do očí, z tváře do tváře, dotek a stisk ruky, objetí, žehnání.

Jaká je Vaše nejoblíbenější „povinnost“ faráře?

Rád slavím mši svatou, tam se bytostně setkávám s Pánem Bohem a s těmi, kteří jsou účastni bohoslužby jsou mými blízkými, i když je osobně úplně neznám. Každá bohoslužba začíná pozdravem „Pán s Vámi“, a to znamená: „Ať vás, moji milí přátelé, tento pozdrav uvede do Božího prostoru a lásky. Ať uschopní nejisté a váhající, aby vešli dál. Chci vás přenést přes práh všednosti do náruči Boží, do svátku bohoslužby.“

Kým musí farář pro lidi být?

Farář není jen psycholog a psychoterapeut. I když ty atributy k němu patří. Je člověkem, který chce přiblížit lidem Ježíše Krista, Boha i člověka, pravého lékaře duše i těla. Má ukazovat cestu a doprovázet. Měl by být přístavem klidu.

Pojí se ke kostelu nějaké zajímavosti?

Byl postaven za necelých 5 let a před dvěma lety byl povýšen na baziliku minor, a to je velká milost. V naší bazilice byla pokřtěna Milada Horáková, básník František Hrubín, herci Stanislav Neumann, Jan Pivec, Jiří Lábus, umělecký fotograf Jakub Ludvík, Theodor Pištěk, náš starosta Jan Korseska. Svatbu zde měl například prezident Edward Beneš, Jaroslav Hašek, Josef Čapek, Jiřina Bohdalová a další. Zde jsme se rozloučili s Gabrielou Vránovou, Hanou Maciuchovou, Adrianou Majstorovičovou, Pavlem Hůlou a dalšími blízkými.

Interiér kostelu svaté Ludmily. Zdroj: Farnost u baziliky svaté Ludmily, se svolením

Zapojuje se kostel svaté Ludmily do nějakých veřejných akcí?

Kostel není muzeum, ale život. Když otevřete náš web a kliknete na akce, upoutávky a archiv, tak poznáte, jak je naše bazilika otevřená pro všechny, bezplatně a láskyplně. A já věřím, že ten, kdo vejde dál, tak to pozná a prožije.

Čím je kostel svaté Ludmily jedinečný?

Tím, že je uprostřed Vinohrad a je stále otevřený. Je krásný a mystický. A každý, kdo překročí práh a je citlivý, je jistě osloven a neodchází prázdný. Řada lidí včera, dnes a zítra tu výjimečnost cítí a bude cítit.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných