foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Hrad Bouzov
REPORTÁŽ: PrahaIN.cz vyrazila na Slovensko. Než jsme přejeli společné hranice, udělali jsme si dvě zastávky. První nás zavedla do proslulých lázní v Luhačovicích, druhá na státní hrad Bouzov.
O Luhačovicích jsme již informovali. Napsali jsme, že zde bylo čisto a krásně. Ostatně jako v minulosti. Jenom nás zaskočila absence turistů.
Na Bouzov jsme zavítali poprvé. Památku jsme znali víceméně jen díky českým pohádkám. Točilo se jich zde mnoho: Rumplcimprcampr, Princezna zakletá v čase, Dvanáct měsíčků nebo O medvědu Ondřejovi z roku 1959, kterou před několika týdny odvysílala České televize.
Bouzov jsme navštívili ve všední den odpoledne a příliš návštěvníků zde nebylo. Potkali jsme jich jen pár. Nejvíc nás po příjezdu zaujala ruská rodina, která si stěžovala na absenci azbuky. Dožadovala se nejen detailních informací o okruzích, ale také o svatbách. Nikdo si s nimi nevěděl příliš rady. Jejich vozidlo stálo na parkovišti poblíž hradu a na SPZ byla nejen ruská vlajka, ale i zkratka RUS.
Zdrželi nás jen pár minut, jelikož odešli s nepořízenou a viditelně rozčilení. Z rozhovoru víceméně vyplynulo, že zde chtěli uspořádat svatební obřad, ale ani na oficiálních stránkách nejsou podrobnosti v jejich mateřštině. Což je pravda.
Po zbytek naší návštěvy zavládl naprostý klid. Prohlídkové okruhy nabízejí devět různých variant. Základní stojí 280 korun a trvá padesát minut. Speciální prohlídka zahrnuje návštěvu interiérů pouze v případě svatebních obřadů a stojí stejně. Zajímavá je procházka hradním příkopem za 100 korun nebo zimní trasa. Otevírá se pouze v březnu a listopadu a také v tomto případě mluvíme o jednotné ceně pro dospělé za 280 korun.
Hrad, který byl založený na přelomu 13. a 14. století, je nepřehlédnutelnou dominantou krajiny Litovelska a Mohelnicka. Místní jsou na něj patřičně hrdí. Hned dva obyvatelé nám spatra vysvětlili jeho historii i důležitost, a to jsme si pouze objednávali u kiosku a zeptali se jich spíše ze zdvořilosti. Kromě Bouzova nás poslali do Javoříčské a Mladečské jeskyně. Popravdě jsme přiznali, že jsme o daných pamětihodnostech dosud neslyšeli. Když už jsme ukázali, jak špatně se v regionu orientujeme, přešli na politiku.
Ptali se, jestli budeme v Praze volit Fialu nebo Babiše, kdy skončí válka a jak to bylo s vedením České televize. V družném rozhovoru jsme strávili přibližně čtvrt hodiny. I to stačilo, abychom pochopili, že na Moravě plynou informace a čas jinak. Tito dva muži před hrad dorazili na kole, kde čekali na vnoučata. Dlouhou chvíli si krátili nejen s námi, ale i barvitým povídáním o vinicích a letošním ročníku Tour de France. Padala pouze dvě jména: Jonase Vingegaarda a Tadeje Pogačara.
Uvnitř hradu jsme si pak stihli prohlédnout už jen erby šlechtických rodů a prázdné lavice, zřejmě určené pro společenské akce. Nejbližší bude víkend s princeznou Šeherezádou 19. a 20. července.
Spokojeni z příjemně stráveného odpoledne jsme znovu usedli do vozu a zamířili k Popradu.