foto: Karel Tichý, PrahaIN.cz/Kukulova ulice u stanice metra Nemocnice Motol.
PŘÍBĚHY ZAPSANÉ DO MAPY: Denně procházíme či projíždíme ulicí, jejíž název vnímáme jen okrajově, jako pouhou pomůcku při orientaci v městské džungli. Přitom pojmenování ulic po význačných lidech je způsobem, jakým společnost vyjadřuje úctu svým hrdinům, odbojářům, vědcům, umělcům či politikům. Odhadem asi polovina názvů ulic připomíná tyto osobnosti, jejichž osudy a obdivuhodné činy chceme připomenout, případně se zmíníme o dalších zajímavostech.
Kukulova ulice propojuje Smíchov s Břevnovem. Prochází severně kolem Fakultní nemocnice Motol a Homolka a je na ní stanice metra trasy A. Ulice vznikla v roce 1972 v souvislosti s výstavbou v okolí areálu nemocnice, jak uvádí webový portál Pražský uličník.
Ulice je pojmenovaná po Otakaru Kukulovi (1867–1925), významném lékaři, přednostovi chirurgické kliniky a primárním chirurgovi ve Všeobecné nemocnici v Praze. Na lékařské fakultě Univerzity Karlovy vychoval celou generaci českých lékařů a chirurgů. Jeho specializací byla urologie a břišní chirurgie. Byl nejen vynikající operatér, ale také velmi společenský člověk, vlastenec a vášnivý automobilista. S rodinou bydlel v domě na rohu dnešního Janáčkova nábřeží čp. 452/2 a ulice Vítězná čp. 126/1 u mostu Legií. Je pochován na Vyšehradě.
MUDr. Kukula byl také dlouholetým předsedou Spolku lékařů českých, a tak když na podzim 1912 vypukla první balkánská válka, v níž Srbsko, Řecko, Bulharsko a Černá Hora sdružené do Balkánského svazu vyhlásily válku slábnoucí Osmanské říši s cílem zmocnit se jejího území na Balkáně, rozhodl se pomoci obyvatelstvu postiženému válkou. Ostatně k armádě měl blízko, jeho o rok mladší bratr Emanuel byl povoláním voják, velitel jezdecké brigády. Otakar Kukula se postavil do čela Pomocného lékařského sboru složeného z českých lékařů, který začal připravovat výjezdy do zemí zasažených válečným konfliktem. Jak je patrné z dokumentů Vojenského historického ústavu, bylo velkým štěstím, že sbor vedl právě profesor Kukula, který ve funkci předsedy uplatnil nejen své organizační schopnosti a profesní znalosti v oboru vojenského zdravotnictví, ale také konexe, jež vzhledem ke svému postavení v čele chirurgické kliniky měl. Díky němu se do mise zapojili i mladí kvalifikovaní lékaři, pro něž a ostatní zdravotníky pak pořádal přednášky a kurzy o válečné chirurgii.
Členové Pomocného lékařského sboru začali do jednotlivých států Balkánského svazu přijíždět už na konci roku 1912. Zájem o účast ve sboru byl mezi českými lékaři až překvapivě velký. Svaz lékařů ze státních nemocnic se dokonce rozhodl, že na misi se postupně vystřídají všichni lékaři z krajských všeobecných nemocnic. Sbor pracoval po celou dobu trvání první i druhé balkánské války a postupem času byl vnímán jako hlavní organizační orgán celé české mise, na který se s žádostí o pomoc přímo obracely jak válčící státy, tak i jednotlivá města. Společně s lékařskými výpravami jiných evropských národů ošetřovali raněné, řídili nemocnice a poskytovali lékařskou pomoc i obyvatelstvu postiženému válkou na obou stranách konfliktu.
Celá lékařská mise měla mezi českou odbornou i laickou veřejností značný ohlas. Byla chápána jako dobrovolná akce českého národa ve prospěch Slovanů na Balkáně a jako humanitární akt. Pro lékaře pak představovala cennou praxi. Mohli si vyměňovat zkušenosti se zástupci dalších zahraničních misí působících na Balkáně. Poznatky pak plně využili za první světové války, jež vypukla v roce 1914.
Z Kukulovy ulice se vchází ze severu do areálu Fakultní nemocnice v Motole a Nemocnice Na Homolce, které se oficiálně spojily 1. ledna 2026. Více než osmdesátiletá historie této největší české nemocnice je barvitá od samého počátku až do dnešních dnů, kdy jsou kriminalisty vyšetřováni manažeři firem, které zde provádějí stavební práce. Čelí podezření z předražování zakázek a ovlivňování výsledků výběrových řízení v rozsáhlé korupční kauze, v níž je obviněn exředitel Miloslav Ludvík a provozně-technický náměstek Pavel Budinský z poškození finančních zájmů Evropské unie, dotačního podvodu, přijetí úplatku, podplácení, nepřímého úplatkářství a legalizace výnosů z trestné činnosti.
Vraťme se ale na začátek. Záměr postavit novou nemocnici vznikl ve 30. letech 20. století. Po obsazení Sudet a poté i okupaci okleštěného území Československa nacisty byl projekt nuceně osekán a bylo rozhodnuto vybudovat v Motole provizorní barákovou nemocnici, jak připomíná článek k 80. výročí založení tohoto zdravotnického zařízení, která přijala první pacienty v lednu 1943. Za okupace měly být objekty využívány jako vojenský lazaret, ale nestalo se tak, protože nacistům nevyhovovalo, že pavilony jsou postaveny z dřevotřísky. Uvažovalo se tehdy o tom, že zdravotnické zařízení v provizorní podobě bude v provozu maximálně 10 let. Přesto jeho některé budovy sloužily pro léčebné účely až do roku 1997 a stojí tu dodnes.
Novodobou historií výstavby nemocnice v Motole se vine jako červená nit neustálý stavební ruch, který trvá dodnes, ať už jde o rekonstrukci budov, či výstavbu nových. S tím se pojí četné technické a organizační problémy, změny projektů či neustále se zvyšující náklady na stavební práce.
Připomeňme si ještě jedno datum, a to 2. května 2000, kdy byl ředitelem nemocnice jmenován Miloslav Ludvík, který ji s roční přestávkou vedl až do února 2025. S jeho působením je spojena rozsáhlá stavební činnost, mimo rekonstrukce a dostavba Motolského onkologického centra za 4,5 miliardy korun, která je dotovaná z Národního plánu obnovy. Vzhledem k tomu, že z peněz EU jde na tuto akci přes 3,7 miliardy korun, vyšetřuje se v tzv. kauze Motol poškození finančních zájmů Evropské unie.