-->

Za sopkou nemusíme jezdit daleko do zahraničí, stačí se projít metropolí

04. 12. 202221:31
Za sopkou nemusíme jezdit daleko do zahraničí, stačí se projít metropolí
foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz (stejně jako ostatní)/Takto je z Hemrových skal k vidění sídliště Stodůlky

Milovníci sopek jezdí obdivovat hřmící vulkány na Island, do Itálie, do tichomořského pásu. Jenže málokdo uvěří, že k prohlédnutí si sopky stačí jedna jízdenka pražské hromadné dopravy, případně pevně uvázané boty. Jen vám nesmí vadit, že přijedete se zpožděním 430 milionů let po posledním výbuchu.

Tento vulkán se jmenuje Novoveská podmořská silurská sopka a kráter měl obdivuhodné rozměry. Jícen sopky měl na šířku 4500 metrů a na délku 2200 metrů. Jak už z názvu vyplývá, roztavené horniny byly chrleny na dno teplého a mělkého moře. Nicméně pod vlivem pozdějších geologických posunů se dostaly lávové horniny na povrch a dnes se po nich můžeme projít.

Místo se nazývá Hemrovy skály. Lokalitě dal název majitel blízkého statku, který však vstoupil do dějin mnohem později než samotná sopka.

Nejvyšší vrchol Hemrových skal

Nejvyšší vrchol Hemrových skal. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Každopádně pro nás je důležitý fakt, že když vystoupáme na vrchol tohoto ostrohu, otevře se před námi krásný pohled do tří stran. A další nespornou devizou samotného místa je skutečnost, že na rozdíl od ostatních částí nedalekého Prokopského údolí, na Hemrových skalách stále ještě není turisty narváno.

Rozpoutalo se zde peklo z výhně sopečného popela

Geologové a seismlogové zjistili, že začátek všeho lze spatřit v přírodní puklině, která se objevila na mořském dně. Tudy proudila ven horká láva, která se na sebe postupně kupila a chladla. Stejně tak, jak se rozšiřoval podmořský jícen, stoupala i masa nakupené a vodou zchlazené lávy. Nakonec dosáhla výšky 200 metrů a vykoukla nad vodní hladinu. Odborníci dokonce spočítali, že zde byl ze zemského jádra vyvržen více než jeden kilometr krychlový vyvřelin.

Co však odborníky na zemskou prehistorii zaujalo, bylo ohromné množství sopečného popela, které se dostalo nad vodní hladinu. V průběhu následujících let tento popel klesal dolů a velmi přispěl k tomu, že zdejší teplé moře bylo kvůli velkému spadu ještě zahuštěno a změlčeno.

A tato vzniklá kaše způsobila to, že dodnes můžeme na Hemrových skalách najít zkameněliny původních živočichů a rostlin doslova na každém kroku. Bez nadsázky zde vznikla jedna z nejdůležitějších světových lokalit nálezu zkamenělin.

Za dnešní podobu tohoto pozoruhodného místa však může hlavně eroze, která postupně odnášela sedimenty, které se usadily na stěnách sopečné stěny. Vznikl tak vysoký ostroh, ze kterého můžeme obdivovat okolní krajinu, ale i výhled na moderní část metropole – Butovice.

Na Hemrových skalách najdeme polopoušť

Toto drolivé místo, které neudrží přebytečnou vláhu, však vyhovuje řadě vzácných rostlin, které v metropoli jinde nenajdeme. Navíc zdejší klima je i specifické v tom, že za slunečního svitu se povrch skal rozpálí a v noci prudce zchladne. Vznikl tu tak biotop skalní stepi a na některých malých částech dokonce polopoušť. Proto se tu usídlila ve velkém tařice skalní, polopouštní druhy mateřídoušek nebo vzácný žlutě kvetoucí devaterník šedý.

Pohled do údolí z Hemrových skal

Pohled do údolí z Hemrových skal. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Ochranáři však musí na Hemrových skalách bojovat s výskytem borovice černé, ale hlavně s akátem, který doslova zdejší rostlinné druhy devastuje.

Starý pražský sad byl první chráněný v metropoli

Ještě z jednoho úhlu pohledu jsou však Hemrovy skály unikátní. Když se podíváme do pozemkových knih, zjistíme, že zdejší pozemek dlouhá desetiletí patřil rodovému majetku Schwarzenbergů. O toto právo přišel rod v roce 1923. Tehdy se přilehlé pole, které najdeme hned u výchozu na skalní lokalitu, změnilo v zahradu a později v sad.

A právě v té době vstoupil do hry muž s jménem Hemr, podle kterého nese oblast jméno. Vysázel velký sad, který během téměř jednoho století zestárl a skoro zemřel. Nicméně přestárlé a umírající dřevo dalo domov unikátním druhům brouků. Proto tu najdeme jednoho z nejkrásnějších českých brouků – krasce třešňového.

I když v tomto případě je vhodné hovořit asi v minulém čase. Na přelomu 20. a 21. století byl zdejší starý sad vykácen a krasec třešňový prostě zmizel. Zánik tohoto vzácného druhu však přiměl pražský magistrát k tomu, aby se začal o staré pražské sady zajímat a právě Hemrův sad byl první, který získal oficiální ochranu.

Zákoutí se šípky na Hemrových skálách

Zákoutí se šípky na Hemrových skálách. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

O deset let později zde byl znovu ovocný sad vysazen. Ovoce ale nebylo hlavní důvod, proč se magistrát takto rozhodl. Nejdůležitějšími důvody jsou připomínka „starých dobrých časů“ a ochrana bezobratlých živočichů. Proto byly znovu vysazeny vysokokmeny, které se dnes už běžně nevysazují. Vysokokmeny nasazují korunu ve výšce 180-200 centimetrů nad zemí. Jedná se o stejné stromy, které česali naši předci v poválečném období. A jde i o stejné odrůdy oblíbené v minulých letech – Burlat, Germersdorfská, Hedelfingenská, Karešova, Kaštánka, Napoleonova a Troprichterova. Právě v těchto stromech si časem našli dobrou adresu třeba motýli ploskoroh pestrý nebo štětconoš trnkový. Častým obyvatelem sadu je i noční živočich myšice lesní.

A dobrá zpráva na závěr. Pokud využijete k návštěvě Hemrových skal období, kdy ovoce dozrává, nikdo vás nebude plísnit za to, že si zde třešně natrháte. Právě proto tu jsou.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných