Zachránili opuštěnou kočku. Místo díků se dočkali lynče na internetu

Sociální sítě, zejména různé sousedské skupiny, zaplavují příspěvky týkající se nalezených a zachráněných koček. Nezřídka se však pod nimi objevují nesouhlasné a mnohdy až agresivní komentáře, ve kterých si zachránce často vyslechne, že záchrana určitě nebyla nutná a že svým zásahem celou situaci spíš zkomplikoval.

Lidé, kteří se snažili pomoci opuštěné kočce, se tak často dočkávají nezaslouženého lynče. Čtou komentáře o tom, že chudáci majitelé teď kvůli nim přišli o kočku, že je mnoho koček, které jsou zvyklé se pohybovat venku a že ta zachráněná byla určitě jednou z nich, nebo že se nemají plést do věcí, o kterých nic nevědí. Platí tedy známé pořekadlo: pro dobrotu na žebrotu.

„Je skvělé, že lidé nejsou lhostejní. I záchrana má ale svoje pravidla, navíc ne každá kočka si přeje být kočkou čistě domácí,“ uvedla pro PrahaIN.cz Kateřina Štiblická, kočičí behavioristka. V Praze prý její klienti kočky ven pouští podstatně méně často než ve zbytku republiky. Šance, že je nalezená kočka opravdu ztracená, je tedy vyšší.

Kritika směřuje na útulek

Nejvíce alergičtí jsou kritici v případě, že nálezce zavolá policii. Ta odchycené kočky standardně umisťuje do útulku v Dolních Měcholupech. Podle řady majitelů koček je to vůbec to nejhorší, co lze kočce provést a na sociálních sítích to dávají jasně najevo.

Na druhou stranu, pokud se kočka majitelům opravdu ztratila, budou za její nalezení a umístění do útulku jistě rádi. Nejtěžší otázkou pro nálezce zdánlivě opuštěné kočky tak zůstává, zda kočka opravdu potřebuje pomoci.

„Obecně kočku žijící venku od té domácí poznáte těžko. Osobně vnímám jako důležité zaměřit se na zdravotní stav zvířete – kvalitu srsti, zda je kočka pohublá či zda kulhá. Pak potřebuje pomoci, ať už majitele má, či je to „venkovka“. Nepodceňujte také lokální komunity takzvaných krmiček – většinou jsou to starší dámy, které mají perfektní přehled o statusu koček. Můžeme ale říct, že v Praze je méně pravděpodobné, že je dané zvíře třeba jen na cestě domů z lovecké vycházky,“ pokračovala Štiblická.

Takzvané venkovní kočky, které jsou zvyklé se vracet domů, bývají přátelské k lidem. Často mívají také obojek s nějakým kontaktem, na který je možné zavolat a celé situaci přijít na kloub. Tedy jednoduše zjistit, zda je kočka ztracená, anebo jen na procházce. Naopak divoké kočky nejsou na lidi příliš zvyklé a jejich umístění do útulku by nedávalo smysl.

Pokud je prý kočka ve vážném stavu, je prioritou ji dostat k veterináři. Vše ostatní se vyřeší později. Na odchyt koček je dále podle slov Štiblické nutné mít speciální odchytový kurz, proto všem nálezcům radí zavolat městskou policii. „Buďto přijedou sami, nebo někoho doporučí. Lidé se také často obrací na různé kočičí spolky a depozita. Tam vám jistě napoví třeba to, že je třeba dát o nálezu kočky vědět, než ji prohlásíte za svou – právě proto, aby ji původní majitel mohl najít,“ pokračovala Štiblická.

Do útulku bylo vloni umístěno přes tisíc koček

V loňském roce Městská policie hlavního města Prahy (MPP) do útulků přijala celkem 1.127 koček a 963 psů. Jak redakci sdělila tisková mluvčí Irena Seifertová, nejvíce odchytů bylo realizováno v druhé polovině roku, konkrétně od června do listopadu.

„Většinou se jedná o kočky, které na nás relativně dobře reagují a dá se s nimi dobře manipulovat, tedy usuzujeme, že se jedná o zvířata, která byla v minulosti v péči lidí. Nejvíce koček odchytáváme v blízkosti bytových domů, jedná se především o vnitrobloky. V okrajových částech Prahy, kde je převážně zástavba rodinných domů, je naše aktivita v této oblasti výrazně nižší,“ doplnila k odchytům koček Seifertová.

Také ona radí, že pokud nemá nálezce zkušenosti s odchytem koček, neměl by se do toho v žádném případě pouštět. Zranění způsobená kočkou bývají totiž bolestivá a hrozí také nákaza infekčním onemocněním, pokud je zvíře nemocné.

Na volně žijící kočky se zaměřuje speciální program

„Pokud se jedná o zatoulanou (nikoliv volně žijící) kočku, doporučujeme kontaktovat dispečink našeho útulku pro opuštěná zvířata (222 025 929), stejně tak je možné obrátit se na bezplatnou tísňovou linku 156, kde operátoři zajistí, aby na místo vyjela naše odchytová služba,“ dodala tisková mluvčí ke správnému postupu při nálezu kočky.

I v případě nalezení volně žijící kočky, která svůj domov prokazatelně nemá, prý existuje řešení. „Odchyt volně žijících koček probíhá v rámci takzvaného kastračního programu na základě žádosti dané městské části. Samotný odchyt probíhá tak, že se zvířata odchytí do sklopných klecí a po sterilizaci a očkování se v místě odchytu vypustí zpět, což je plně v souladu s doporučením Ústřední komise na ochranu zvířat,“ uzavřela Seifertová.

Pouštět kočku ven je nebezpečné

Majitelům, kteří kočky dobrovolně pouštějí ven, kočičí behavioristka vzkazuje, že by to dělat neměli: „A aby se smířili s tím, že se může stát cokoli. Příběhů, které začaly větou „Nikdy předtím jsem ji silnici přecházet neviděla“ či „Myslela jsem, že se kočka ve vnitrobloku nemůže nikam zaběhnout“, jsem bohužel slyšela spoustu.“

Venkovní procházky prý pro kočky rozhodně nejsou bezpečné. Hrozí srážka s autem, potrhání psem nebo uvíznutí v motorovém prostoru aut, kde řada koček v zimě hledá teplo. Pokud už kočka opravdu musí chodit ven a je na to zvyklá, důležitý je čip. Podobně jako u psa. „Případný nálezce ji pak může mnohem snadněji „spárovat“ s vámi. Kastraci a alespoň očkování považuji za naprostou samozřejmost i u koček, které nikdy ven nechodí. Skvělé se mi zdají také GPS obojky, které aspoň trošku napoví, kde se kočka pohybuje,“ vyjmenovala možnou ochranu koček Kateřina Štiblická.

Lidé jsou schopni ublížit

Nebezpeční pak mohou být pro kočky i lidé. Zejména ti, kteří kočky nesnáší a jsou schopni jim i ublížit. „Kočky neloví jenom myši a hmyz, ale taky ptáky. Můžou být nemocné a kadí (což nutně neznamená, že od nich něco chytnete). Největším problémem jsou ale dle mého názoru mýty a nenávist ke kočkám. Lidé, kteří ke kočkám vztah nemají a obtěžují je, obvykle navrhují naprosto šílená řešení typu plynování koček, otravy, odstřel a další hrůzy, které přirozeně budí rezistenci lidí, kteří kočky milují,“ dodala Štiblická.

Situace koček v ulicích je dle jejích slov tristní a vážná. „Opravdu potřebujeme táhnout za jeden provaz. A právě milovníci koček pro ně udělají cokoli – je třeba s touto komunitou pracovat, ne ji poštvávat proti sobě, a všem bude líp,“ uzavřela situaci Kateřina Štiblická.