Zákazník večerky tykal Vietnamci. Jeho reakce ho vyhnala bez rozloučení z prodejny

Vietnamské večerky jsou v Praze téměř na každém kroku. A i přesto, že o nich většinou platí, že jsou předražené, do nich asi každý už někdy zavítal.

Zcela náhodou naše redakce navštívila jednu menší takovou večerku ve Středočeském kraji. Potřebovali jsme dokoupit maličkosti a v našem okolí nebylo kde jinde. Když jsme do prodejny vstoupili, zaujal nás rozhovor prodavače se zákazníkem. Na první pohled slušně oblečený čtyřicátník. Kupoval energetický nápoj v plechovce, který byl vystavený za pultem.

„Dej mi ten modrej. Ne, ten vedle, musíš šáhnout ještě výš,“ slyšeli jsme. „Tenhle chceš?“ zeptal se rázně prodavač.

To se ale zákazníkovi nelíbilo. „Co mi tykáte? Se snad neznáme,“ naštvaným hlasem odpověděl zákazník.

Vzal si plechovku, zaplatil a odešel.

Vzhledem k tomu, že jsme si podobného chování, kdy někteří zákazníci vietnamským prodavačům automaticky tykají, všimli už několikrát, jsme se prodavače zeptali.

„Uráží mě to, nejsme kamarádi. Dřeme od rána do večera, nemáme volno, krám je otevřený dennodenně. Když někdo něco potřebuje, jsme tu pořád. Trocha respektu vůči nám by přece neuškodila. Kolikrát jsem o řadu let starší než ti, co mi tykají,“ řekl nám.

Konstantní práce

Rozhodně prý ale nejde konstatovat, že by se tak chovala většina.

„Jsme na malém městě, s řadou zákazníků se už známe. Většina je slušná. Samozřejmě se ale najdou i ti, co si myslí, že jsou něco víc,“ říká.

Zajímalo nás také, jaký nejhorší zážitek v obchodě zažil. „Přišel trochu podnapilý pán a chtěl lahvové pivo. Když jsem mu ho podal, začal mi nadávat, že to mám drahé, že jsem zloděj, protože to nakoupíme levně a pak okrádáme lidi. Začal sprostě hulákat na manželku, která byla vzadu, že si na nás posvítí,“ přiblížil.

Na závěr poprosil, ať neuvádíme město, ve kterém večerku provozuje.

„Říká se o nás, že si necháme všechno líbit, že je nám jedno, když si na nás v obchodě dovolují. Jsme na malém městě, nechci, aby to přilákalo další, co budou zkoušet moji trpělivost,“ dodal závěrem.

Večerku provozuje šestým rokem, pronajímá na ni spodní patro menšího bytového domu. V přední části má obchod a v zadní žije s manželkou a dcerou. Krám je otevřený každý den. „Za celou dobu jsme s manželkou nikde nebyli,“ dodává.

Nestěžuje si ale, bere to jako hotovou věc.