foto: Google maps/Záporožská jaderná elektrárna na východě Ukrajiny
V neděli jsme si připomněli osmdesáté výročí definitivního konce odbojové skupiny Tři králové. Smrtí Václava Morávka v divoké přestřelce na Prašném mostě se uzavřela historie týmu, který v pražských ulicích definoval pojem „partyzánská válka“. Taková, o které hodně slyšíme i teď z Ukrajiny.
Ve válečné terminologii se tomu říká „guerillová válka“, čeština to překládá tím termínem u nás známým spíše z Nízkých Tater roku 1944. Přitom ještě před SNP tento druh vedení války získal značné tradice v protektorátě a v Praze v něm dosáhlo takřka dokonalosti sehrané trio prvorepublikových důstojníků - Mašín, Balabán a Morávek.
Tři králové se jim také říkalo. Josef Balabán - podplukovník dělostřelectva prvorepublikové armády a veterán ruských legií. Josef Mašín, rovněž podplukovník, degradovaný poté co se pokusil při německé okupaci roku 1939 vyhodit do povětří sklad zbraní. Oba čtyřicátníci. A s nimi o deset let mladší kapitán Václav Morávek, taktéž dělostřelec.
Všichni tři přečkali první velkou nacistickou čistku v armádě na přelomu let 1939 a 1940. Rekvalifikovali se na zpravodajce a za pomoci radisty Františka Petlána dokázali exilové vládě do Londýna předat množství užitečných informací, získaných především od poměrně vysoce postaveného úředníka protektorátní správy Paula Thümmela.
Druhou částí jejich práce byla klasická guerilla - záškodnictví, sabotáže. Vrcholným kouskem byly dva výbuchy v Berlíně, na které rozmístil nálože Ctibor Novák, Mašínův švagr, který se nechal zaměstnat na Hlavním říšském bezpečnostním úřadě jako překladatel do češtiny.
30. prosince 1940 provedli neúspěšný atentát na Heinricha Himmlera. V první polovině roku 1941 se jim povedlo několik dalších akcí, až byl v dubnu dopaden Balabán, v květnu potom Mašín. V obou případech to byla oboustranně velmi divoká akce. Mašín byl zatčen v bytě v Nuslích, zrovna když s telegrafistou vysílali důležitou depeši do Londýna. Z bytu se pokusil prostřílet, přitom byl sám zasažen, ale definitivně jej zastavil až pád ze schodů, při kterém se mu noha zaklínila pod zábradlím a zlomila v bérci.
Při výsleších se jako jeden z mála s gestapáky fyzicky pral, pokusil se i o útěk z lazaretu. Popraven byl v červnu 1942 na střelnici v Kobylisích.
Děkuji ti, dobytku
Václav Morávek, který zůstal na svobodě poslední z této trojice, byl také ze všech největší „střelec“. S uvozovkami i bez. Jednak byl několikanásobným přeborníkem ve střelbě, a jednak jeho kousky působily až ztřeštěným dojmem. Osobně například kolportoval do poštovní schránky pražského velitelství Gestapa všechna čísla ilegálního časopisu V boj. Právě Morávek byl také tvůrcem asi nejbláznivějšího kousku celého tria. V převleku nakráčel do hotelu Zlatá husa na Václavském náměstí a dokonce si tam nechal připálit cigaretu od Oskara Fleischera, elitního německého vyšetřovatele, kterého povolali do Prahy právě kvůli zadržení Tří králů.
Pak mu Morávek pošle dopis (samozřejmě německy, byl excelentní germanista a právě on komunikoval s krtkem Thümmelem): „Oskare, ty bídáku. Vsadil jsem se, že si od tebe připálím cigaretku, a tímto ti oznamují, že jsem sázku s Mašínem a Balabánem vyhrál. Není to tak dlouho, co jsi mi úslužně připálil, děkuji ti, dobytku. Ty řezníku českých vlastenců, dávej si pozor, abychom ti příště nepustili žilou. Se srdečným pozdravem a milou vzpomínkou Morávek. P.S.: Balabán s Mašínem pozdravují taktéž.
Zkrátka takové české protektorátní „idi na chuj“.
Dalibor Vácha napsal o „třech králích“ knížku M+B+M, kde je podobných bohatýrských historek skoro na tři sta stránek.
Po zadržení Mašína (Morávek se z konspiračního bytu zachrání po hromosvodu, přičemž přijde o jeden prst) se zaměřuje už dominantně na zpravodajskou činnost. Rozhádá se však s dalšími odbojáři, kteří jej považují za až moc velkého šílence, který všechny kolem sebe ohrožuje. V říjnu byl zatčen jeho zdroj Thümmel a i když se kolem něj smyčka utahovala velice pomalu, nakonec jej gestapo dostalo. Před Vánoci se ještě z prvního pokusu o zatčení dokázal prostřílet. V lednu navázal kontakt s parašutisty, vyslanými z Londýna k likvidaci Heydricha.
21. března měl mít na Ořechovce schůzku s jedním z německých agentů, kteří pomáhali československému odboji. Doprovázel jej na ni jeden z jeho spolupracovníků. U Prašného mostu na místě jejich srazu viděl z tramvaje jeho zatýkání gestapem, načež se pokusil kolegu osvobodit. V divoké přestřelce schytal celkem šest ran a nakonec na místě zemřel.
Zaútoč a zmiz
Tři králové, ačkoliv nikdo z nich nebyl cvičen pro tento druh boje, v českých podmínkách v podstatě definovali guerillový boj.
„Způsob boje se vyznačuje malými skupinkami bojovníků, kteří operují v nepřehledném terénu (často minimálně formálně kontrolovaném nepřítelem), kde je snadná možnost provést taktiku zaútoč a zmiz. Po útoku se partyzánská skupina rychle přemístí a zmizí ve známém terénu dříve, než přijedou další jednotky, které by mohly skupinu ohrozit. Další hlavní náplní partyzánů je provádění sabotáží a špionáže. Neprostupný a nepřehledný terén může být nahrazen též hustě obydlenou oblastí, kde útočníci splynou s obyvatelstvem,“ definuje Wikipedie.
Lapidárnější definici měl klasik mezinárodních vztahů Henry Kissinger: „Konvenční armáda prohraje, pokud nevyhraje. Guerrilla vyhraje, pokud neprohraje“.
Termín guerrillová válka se poprvé objevil při Napoleonově tažení do Španělska, kde se odhodlaní domorodci ve městech stavěli okupační armádě na odpor právě tímto způsobem. „Guerrilla“ je španělská zdrobnělina od „guerra“ - válka.
Od druhé světové války se stala „malá válka“ součástí prakticky všech vojenských konfliktů. Proslavili ji vietnamští odhodlaní bojovníci na kolech i mudžahedíni při sovětském tažení do Afghánistánu.
Vystřel a zapomeň
Nejlepší tradice guerrillové války nám může připomenout i současné ruské tažení na Ukrajinu. Příběhy ruských generálů, kteří zuřivě cosi vysvětlovali tankistům v koloně a najedou je sejmula odkudsi přiletivší střela se staly koloritem této zatím velmi nepovedené ofenzívy.
A pokud se ruské armádě podaří dostat do ukrajinských měst, čeká ji to nejspíš v ještě stokrát ostřejším provedení. Městská zástavba je pro tenhle typ války ideálním terénem.
Pokrok ve vojenské technice navíc ještě více podporuje tento způsob boje. O jakých zbraních se v souvislosti s ukrajinskou anabází mluví nejčastěji? Kromě tureckých bezpilotních letadel Bayraktar jsou to nejrůznější druhy dronů, které může partyzán řídit i na kilometrové vzdálenosti. A také americký Javelin.
Právě tento přenosný protitankový komplet je snem každého partyzána. Sami konstruktéři popisují jeho princip jako „vystřel a zapomeň“, což je pro taktiku „zaútoč a zmiz“ naprostý ideál. Metrové dělo si vezmete do ruky (unesete v jedné), nahodíte na rameno, přes zaměřovač uložíte data cíle do paměti střely a ta už si ho pak najde sama přes termovizní senzor. Včetně takových vychytávek, jako že dopadá shora, protože tam mají tanky nejslabší pancíř. A partyzán zase zmizí do lesa či do sklepa…
Dovedete si představit, jakou radost by z téhle „hračky“ měl štábní kapitán Morávek?