Zavřeli za sebou dveře a umřeli. Václav Cílek popsal migrační krizi jinýma očima

ROZHOVOR: Dlouhodobě varuje před nebezpečnými jevy, které mohou ohrozit náš svět. Jeho prognózy se začínají naplňovat a občas z nich propadne depresi. „Pak musím najít v sobě nějaký pevný bod, nějakou odvahu. Je to periodický zápas najít v sobě tu odvahu. To je ta záležitost, kterou tato civilizace nebo tento národ bude potřebovat,“ řekl serveru PrahaIN.cz Václav Cílek, klimatolog, exředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR a spisovatel.

Už před mnoha lety jste varoval před některými jevy, například v oblasti změn klimatu. Jaké prožíváte pocity, když se vaše slova začínají kousek po kousku naplňovat?

Čtu ty trendy a člověk nikdy neví, jestli se neplete. Některé, například ty klimatické, o kterých tak neradi slyšíme, jsou málo platné, reálné a nějakým způsobem se to naplňuje. Často si vzpomenu na Mervyna Kinga, bývalého guvernéra britské banky, který říkal, že když stavíte věž z kostek, tak jste překvapení dvakrát. Poprvé, jak vysoko ji postavíte a podruhé, když se rychle zřítí. Předpokládal jsem, že situace může být horší, ale doopravdy ta setrvačnost je poměrně velká. Tak v tom je trošičku naděje, zejména pro starší lidi jako jsme my.

Jinak čtu pořád ty prognózy, zprávy a vlastně funguji tak, že se většinou podívám, co píše deník The Guardian, co říká Al Jazeera a k tomu si najdu primární zdroje. Z hlediska klimatu nechodí žádné dobré zprávy. Ale ta změna klimatu znamená to, že je horší zásobování léky a má to celou řadu sociálních dopadů jako takových. Takže je to tak, že jednou za čas opravdu propadnu doopravdy depresi. Pak musím najít v sobě nějaký pevný bod, nějakou odvahu. Je to periodický zápas najít v sobě tu odvahu. To je ta záležitost, kterou tato civilizace nebo tento národ bude potřebovat. To znamená přestat se bavit o strachu, ale o odvaze.

Část veřejnosti na tyto otázky nereaguje, a to včetně některých politiků. Bojí se těchto otázek, proto je odsunují?

Já to také někdy odsunuji. Buď se jedná o to, že všichni máme tolik problémů, třeba jak zaplatit složenky. Nebo co s námi bude, až začne reorganizace a místo vás novinářů nastoupí umělá inteligence. To znamená, že většina lidí už nemá kapacitu na další stresy. Další věc je ta, že my jsme naučení evolučně reagovat na okamžité ohrožení a nejsme naučení reagovat na ohrožení budoucí. Co se týče politiků, tak jsem s tolika přišel za uplynulé roky do kontaktu. Jsou dvojího typu. Buďto jsou to komunální politici, kteří žijí na určitém místě, a problémy vnímají, s těmi se dá mluvit. Pak je to ta vyšší vrstva politiků, které už to vůbec nezajímá. V soukromém rozhovoru to přiznají, vědí o tom a jsou poměrně chytří.

Dostali se do určité pozice, protože plnili zadání. Myslím si, že je to dnes čím dál tím častější. Už na tyto věci nemají energii, čas a zájem, protože politik na vyšší úrovni má co dělat, aby se udržel čtyři roky u moci. A většina politiků dnes žije krátkou dobu. Pak musí řešit problémy ve vlastní straně, která je většinou rozdělená alespoň na dvě frakce. No a pak musíte řešit pletichy s ostatními stranami a se sponzory volební kampaně. Zaměstnání vrcholného politika je být zvolen a znovuzvolen. V tomto jsou čím dál tím víc profesionální a nemají kapacitu na nějakou budoucnost nebo na další uvažování.

V minulosti jste varoval, že jsou oblasti, ve kterých třeba deset let nepršelo a že se jednoho dne může zvednout mnohamilionová vlna lidí, kteří půjdou tam, kde jsou podmínky pro život lepší. Jak reálný je tento scénář?

Dvě věci. Plyny, které způsobují změnu klimatu, už byly uvolněné. Už jsou v systému oceánských proudů. Trvá přibližně dvacet let, než veškerý uvolněný CO2 se tepelně projeví. To znamená, že my se té změně prostě nevyhneme, protože už je v potrubí. Takže nám nebude zbývat nic jiného než adaptace a posléze nějaká úsporná opatření.

U migračních vln je to složitější. Poprvé jsem se s tímto jevem setkal v Egyptě před deseti, patnácti lety, kdy se celé egyptské rodiny skládaly na to, aby obvykle mladý muž odjel do ciziny, často do Francie, a tam připravil něco jako základ, kam by se mohl vystěhovat zbytek rodiny, to je ten fungující systém Noemovy archy. Stejně tak se při poslední velké krizi všichni divili, že jsou to mladí muži s mobilními telefony, kteří jsou lepší než můj mobilní telefon. A je to logické, protože na něj musela složit celé rodina. My máme představu, že když se někde zhorší situace, tak se lidé dají na pochod. Když jsme byli v Súdánu a bavili jsme se s lidmi z Červeného kříže, tak nám vyprávěli, co se dělo, když udeřilo sucho. Došlo k tomu, že většina lidí neměla kam odejít. Oni totiž často nemají ani pasy. Tak za sebou zavřeli dveře a tiše umřeli.

Migrace způsobená klimatem bude mít zřejmě charakter několika různých typů chování. Pravděpodobně bude převládat to, že lidé za sebou opět zavřou dveře a zemřou, budou-li starší, nebo svedou válku. V Dárfúru v Súdánu to tehdy byl válečný konflikt mezi zemědělci a pastevci. Když bylo málo vody, tak ji pastevci potřebovali pro dobytek, zemědělci na zavlažování polí. V takových situacích záleží také na tom, zda jsou zemědělci křesťani, nebo muslimové, nebo vyznávají animistické náboženství a kdo jsou pastevci. Pak se to maskuje tak, že jde o náboženský konflikt.

Myslím, že těch migračních vln můžeme zažít hodně. Už před dvaceti lety vyšla kniha profesorky Kelly M. Greenhillové Migrace jako zbraň. Může dojít k pokusům, že se třeba otevře afghánská trasa přes Rusko, i když to teď zbrzdila válka na Ukrajině, anebo přes Černé moře, nejenom přes Středozemní. Může dojít k tomu, což si myslím, je pravděpodobné, že migrace opět zasáhne západní Evropu. My pak budeme muset uzavřít hranici s Německem, protože ta vlna se bude přesouvat k nám. Teď ještě nejsme ten dobrý cíl. V okamžiku, kdy jde o život, tak ale dobrý migrační cíl budeme.

Existuje časová osa, která ukazuje, kdy tyto scénáře začnou být akutní hrozbou?

To zatím sami nevíme. Těch scénářů je ve hře několik. Vypadá to tak, že ty klimatické změny akcelerují. Dalších deset let ukáže počasí, ale i sociální aspekty, co se stane. Co se týká sociálních aspektů, tak ten základní je ten, že se třeba urodí trošku méně potravin. O deset, patnáct procent. To rozhodí ceny, a to pak povede k různým typům nepokojů.

Uvedete nějaký příklad?

Lidstvo využívá osmdesát procent zemědělské půdy, kterou má k dispozici. To znamená, že další velký prostor už není. To, co vnímám jako podstatné, je to, že například Čína je zhruba soběstačná ve výrobě potravin. Když ale přijde sušší výkyv, tak snadno máte o deset procent nižší výnosy, ale těch deset procent je sto milionů lidí. To znamená, že stačí, aby se v Číně urodilo o deset procent rýže méně, a spotřebuje těch deset procent z veškerého exportu rýže na světě.

Muslimové v Německu opakovaně na demonstracích požadují vytvoření chalífátu. Vyhrocená situace je ve Švédsku. Jak hodnotíte současnou migraci a situaci v Evropě? Nedostala se už na pokraj civilizační a náboženské války?

Podívejte se, lidé ve Francii, kteří jsou rozumní, tak říkají, že Francie už nemá šanci. Že problém je ten, že vlády před sebou hrnou problémy místo toho, aby je řešily. Situace je naprosto jasná, kdo žil nějakou dobu na Blízkém východě, tak to zná. Pokud máte jako hlavní hodnotu rodinu a náboženství, no tak nemáte důvod v Evropě, která se vykašlala na rodinu a Boha, prostě přebírat místní kulturu. V tom případě se snažíte uchránit si tu vlastní.

K čemu dojde? Jste ve skupině podobných lidí. Najednou zjišťujete, že vás ta společnost úplně nepřijala, nechcete se zbavit svojí identity a začnete bojovat o vliv, protože pocházíte s polopouštní oblasti, tak jste hodně tvrdý, mnohem tvrdší než většina Evropanů. Vždy jsme si to uvědomovali u Arabů, ale ono je to vlastně i u Číňanů. Takže do naší rozměklé kultury přichází tato skupina lidí, Arabové z Blízkého východu nemají žádný důvod k tomu, aby přijímali naši evropskou kulturu. To je první věc. Druhá věc je, že jsou mnohem tvrdší než my a evropské vlády se prakticky všechny bojí konfliktu. A místo řešení situace před sebou hrnou tyto problémy. To vytváří další prostor pro další komunity, aby se tady etablovaly.

Pokud ale nejsou demokraté ve vládách schopni tento proces zastavit, otevírá se tak prostor pro extrémisty. Souhlasíte?

Samozřejmě. To vidíte všude v Evropě. Už před několika lety Petr Robejšek (politolog a ekonom) říkal, že se ani tak nebojí té migrační vlny, ale bojí se vzrůstu tvrdé německé pravice. Přesně k tomu dochází i ve Francii, ve Švédsku, všude kolem. Nedivme se.

Jaký je podle vás výhled v našem evropském prostoru včetně české oblasti. Jste pesimista?

Mám to tak, že se potřebuji zorientovat ve světě a ten mě zajímá. Pak se stane, že o tom někde mluvím a z toho vyústí nějaké rozhovory. Osobně nemám žádnou velkou potřebu být v médiích. Pokud se mě někdo zeptá, dávám odpovědi. Co je dobré pro Čechy? Vždy byly trošku v pozici kolonie. Dokonce za Rakouska-Uherska české země odváděly 70 až 80 procent veškerých vybraných daní, z toho je například postavená Vídeň.

Hodně lidí tedy vidí jakýsi druh spravedlnosti nebo karmy v tom, že se lidé z Konga například vrací do Belgie, nebo lidé ze severní Afriky, třeba Alžírska, se vrací do Francie. Což byla poměrně dlouhou dobu krutá země v zacházení s Alžířany. Osud České republiky bude v tomto případě odlišný. Zaplať pán Bůh za všechny pracovité a loajální Vietnamce, zaplať pán Bůh za Ukrajince, kteří jsou odlišní. My tady vlastně fungujeme jako Paříž nebo New York. Stejně jsou na tom i Poláci, zatímco západní státy už takto nefungují. Jsem pořád spokojený, že jsem v Čechách a že lidé jsou tady relativně rozumní.

Státní zřízení nebo úroveň každodenní demokracie je poměrně vysoká. My se tady můžeme spolu normálně bavit. Moji němečtí kolegové se ale o těchto věcech bavit nechtějí, protože se skutečně bojí v rámci svých zaměstnání o těchto věcech diskutovat. Zároveň ta klimatická situace pro střední Evropu je relativně dobrá. Myslím si, že budeme postižení všemi druhy chronických problémů, včetně toho, že budeme mít u moci politiky, ale ne státníky. Politik sleduje zájem své politické strany, státník sleduje zájem státu. Pozitivní je situace v komunální politice, která se zlepšuje.

Jak může vývoj na Slovensku zasáhnout naši zemi? Může se přenést i do České republiky?

Je to trochu jánošíkovská země, takže řeší své zbojnické problémy jiným způsobem. My říkáme mafiánským. Přenést se to k nám může velmi snadno. Podobné věci, jako se vyprávěly o Ficovi na Slovensku, tak se u nás vyprávějí o panu Babišovi. Proto v současné situaci, jaká je, bych zvýšil ochranku Andreje Babiše.