Zcela uzavřený trh práce: Elita shání majordomy, dveřníky i komorníky. Na Saturnina zapomeňte

Na parkovišti u čerpací stanice na Proseku zastavuje malý, luxusní automobil. Z vozu vystupuje nenápadný čtyřicátník v tričku a v džínách. Otevírá zadní dveře, s nepatrnou úklonou galantně pomůže vystoupit dámě v pokročilém věku a mizí v útrobách kavárny, která je součástí benzínky. Téměř nikdo nezaregistruje, že muž má na rukou bílé rukavice.

„Oni sem jezdí už dlouho. Je to prý jakási paní hraběnka se svým řidičem. Prý tady má dva velké domy a jednou měsíčně přijíždí do Prahy k příbuzným. Vždy u nás tankují. Víc ale o ní nevíme,“ řekla serveru PrahaIN.cz jedna z pokladních.

Pokud se někdo domnívá, že jde o kuriózní pozůstatek z minulých dob, mýlí se. V Česku už dvacet let rok od roku roste poptávka po lidech, kteří pracují jako osobní kuchaři, služebné, komorníci, osobní řidiči, hospodyně, majordomové nebo chůvy. Výběr domácího personálu probíhá velmi diskrétně.

Diskrétní zóna

Naprostá většina jednání probíhá téměř výhradně na základě osobních doporučení přátel a známých. Mezi těmito lidmi a jejich zaměstnavateli se totiž vytváří velmi osobní a blízké vztahy. A disponují i velmi osobními a důvěrnými informacemi. Proto je kromě odbornosti vysoce ceněna profesionální diskrétnost.

Na klasické pracovní agentury se proto v této oblasti neobrací téměř nikdo, a pokud ano, znamená to, že zadavatel nepatří do českého prostředí, ve kterém může doporučení na tyto pracovníky získat.

To potvrzuje i Klára Grunsberg, která klientům zajišťuje elitní personál. Zároveň podotýká, že kvalitních a vyškolených komorníků, hospodyní, osobních řidičů, dveřníků, vychovatelek i rodinných chův je v Čechách chronický nedostatek. „Tyto profese u nás kdysi zlikvidoval komunistický režim a dodnes je to poznat. Dovoluji si říct, že v Čechách se personál na požadované úrovni nevyskytuje vůbec. Proto všechny osoby, které přijímáme, odborně vyškolíme, než je pošleme do rodin. Kritéria jsou mimořádně přísná. Odmítáme osmdesát procent lidí, kteří se nám hlásí a mají zájem pracovat v některém z oborů, které nabízíme,“ řekla redakci PrahaIN.cz.

Češi bohatnou, sloužících je málo

Vyškolený personál musí dokonale ovládat několik jazyků, dodržovat přísnou diskrétnost a musí znát společenskou etiketu. „Naši lidé jsou potom na stejné úrovni, jako by prošli praxí u britské královské rodiny. Je jich skutečně velký nedostatek. Zajišťujeme například hospodyně, osobní tajemníky, komorné a majordomy pro některé šlechtické rody, které se vrátily do Čech a jsou ze zahraničí na podobné služby zvyklí. Zároveň ale poptávka roste i mezi českými občany. Řada lidí zbohatla, pořídila si rezidence, přestěhovali se do Karibiku nebo třeba na Floridu. Najednou zjistili, že aby se svému byznysu mohli dál v klidu věnovat, tak tyto lidi potřebují, aby jim řídili domácnosti. Zájem je opravdu velký,“ upozornila Klára Grunsberg.

Společnost, které je spolumajitelkou, vznikla v roce 1997. Na území České republiky je jediná, která zajišťuje domácí personál pro klienty v požadovaném rozsahu. „Tato práce není pro každého. V naší firmě to funguje tak, že na základě doporučení najdeme pro klienta požadovaného pracovníka. Poté, co se přesvědčíme, že splňuje všechny požadavky, kontaktujeme klienta a ten nám zaplatí zprostředkovatelský poplatek. Tím naše role končí a pracovník pak v rodině už pracuje sám na sebe,“ vysvětlila Klára Grunsberg.

Neviditelný komorník

Profesi komorníka společnost na svých stránkách představuje následně: „Komorník je zaměstnanec ve větších domech, kde je domácnost někdy rozdělena na různá oddělení. Má pod patronací jídelnu či vinný sklep a večírky. Komorníci často vykonávají funkci osobního asistenta, který cestuje se svým zaměstnavatelem po celém světě, stará se o jeho agendu a účetnictví, plánuje oficiální večeře, připravuje cestovní plány a mnoho dalších věcí.“

Výdělek komorníka se pohybuje od padesáti do sedmdesáti tisíc čistého. Hospodyně pobírá odměnu okolo čtyřiceti tisíc.

Jak se zde dále uvádí: „Komorník rozumí pojmům jako soukromí a důvěryhodnost. Ví, co znamená být neviditelný, a přece stále k dispozici. Bere domácí telefon, vítá u dveří hosty a dohlíží na přijetí návštěvníků. Rozumí společenské etiketě a pomáhá s plánováním a organizováním večírků a rodinných akcí. Dohlíží na správné prostření stolů a přípravy zábavy. Servíruje jídlo a pití a vykonává práce spojené s obsluhou. Vyzná se v druzích vína i alkoholu a dohlíží na vinný sklep a bar. Může také sloužit jako osobní asistent nebo komorník pána domu. Vykonává lehčí domovnické práce. Podle potřeb koordinuje i práci ostatních zaměstnanců.“

Elitní vychovatelka

Velmi přísná kritéria musí splňovat dámy, které se chtějí ucházet o místo rodinné vychovatelky a přichází pracovat do rodiny. Požadavky jsou striktní: Musí být rodilou mluvčí a disponovat vynikajícími referencemi z předchozích míst. Zároveň musí mít zkušenosti s výukou dětí rodičů, kteří si kladou velmi přísné podmínky. Vychovatelky mají na starost děti od 3 let. Učí je vybraný jazyk, společenskému tanci, výtvarné výchově a hře na hudební nástroje. Vychovatelka většinou bydlí ve vlastním pokoji v domě klientů. Pracuje na plný úvazek osm až deset hodin denně po celý týden. Kvalifikovaná vychovatelka si v Čechách vydělá okolo padesáti tisíc čistého.

Velmi specifické požadavky musí splňovat i majordomus, tedy správce panství nebo rezidence. Jeho výdělek se pohybuje okolo sedmdesáti tisíc. Na svých bedrech nese značnou zátěž.

„Je odpovědný za všeobecné vedení a chod domácnosti nebo residence. V první řadě dohlíží na to, aby veškerý personál, který je zde zaměstnaný, prováděl své úkoly správně a efektivně. Jeho práce je vysoce náročná. Jeho hlavním úkolem je zajišťovat, aby všechny práce v domě byly včas a co nejlépe vykonány, a z tohoto důvodu mu musejí být podřízeni všichni tamní zaměstnanci,“ představuje společnost pozici majordoma.

Kuchař následuje svého pána

Pokud má klient zájem, firma může opatřit i vysoce kvalifikovaného kuchaře. Jeho pracovní povinnosti na někoho můžou působit až exoticky. „Osobní kuchař pracuje v soukromé rezidenci klientů. S klientem může také cestovat na jeho pracovní pobyty nebo rodinné dovolené. Osobní kuchaři jezdí s klienty do jejich letních a zimních rezidencí, na jejich jachty nebo služební cesty. Jsou odpovědní za nákup, plánování jídelníčku, vaření pro rodinu klienta nebo jeho hostů. Osobní kuchaři jsou odpovědní za vynikající výkon při vaření a skvělou prezentaci předkládaného jídla. Samozřejmostí je také dodržování hygienických postupů, udržování čistoty v kuchyni a dohled při správném skladování potravin.“

Plat se pohybuje od šedesáti do sedmdesáti tisíc čistého.

Nejsou lidi

Nyní eviduje firma celkem sedmnáct pracovních pozic. Na plný úvazek mohou okamžitě nastoupit do služby čtyři rodinné chůvy. Sedm pozic je připraveno pro hospodyně na plný i zkrácený úvazek. Majordoma (správce) hledá majitel rezidence nedaleko Prahy v obci Nupaky, která leží necelých sedmnáct kilometrů od hlavního města. Druhého majordoma na plný úvazek hledají k okamžitému nástupu v rezidenční čtvrti na Praze 5.

Redakce PrahaIN.cz objevila další podobnou agenturu, která se pohybuje v dané oblasti. Soustředí se ale spíš na hlídání dětí. Jejich pracovníci příliš sdílní nejsou. Přísná diskrétnost totiž platí i tady. „Nemůžeme poskytnout žádné bližší informace. Nemohu vás ani spojit s našimi majiteli, neboť máme zákaz přepojovat na ně telefonické hovory. Písemné i telefonické informace poskytujeme pouze zájemcům o naše služby,“ řekla naší redakci pracovnice agentury. Nechtěla se ani představit.

Všechno je jinak

Komunistická propaganda kdysi popisovala zoufalé osudy lidí, které nouze donutila sloužit příslušníkům bohatých vrstev. Podle temně laděných textů byli kdysi služky, komorníci, švadleny, chůvy, osobní řidiči a majordomové vystaveni řádění sadistických milostpaní, zvrhlým choutkám šlechticů a bezohledných kapitalistů.

„Skutečnost byla naprosto jiná. Kvalifikovaný domácí personál byl vždy svými zaměstnavateli vysoce ceněn za své služby a tomu odpovídaly i jejich nadprůměrné příjmy. Ve šlechtických nebo podnikatelských rodinách byli komorníci, chůvy i služky považováni doslova za součást domácností. Po mnohaleté službě požívali úctu rodin, pro které pracovali a vysoce oceňována byla i jejich naprostá diskrétnost,“ řekla naší redakci Klára Grunsberg. „Stejné je to i nyní a vidíme to. Lidé, kteří slouží svým klientům, jsou považování téměř za členy rodiny. Jejich práce je baví a prací žijí. Koneckonců mohu posloužit příkladem z naší rodiny. Urnu s popelem komorníka mojí babičky, uložili kdysi moji rodiče do jejího hrobu. A nikdo se nad tím nepozastavoval,“ podotýká Klára Grunsberg.

Na pavlači

Zajímavé svědectví přinesl Pavel Landovský v knižně vydaném rozhovoru (Soukromá vzpoura) s Karlem Hvížďalou. Herec popisoval, jak v domě, kde bydlel s rodiči, žil i bývalý komorník, který v dobách první republiky pracoval pro nejmenovaný šlechtický rod. Jednou ročně připravil na pavlači setkání své bývalé „paní“ s jejími přítelkyněmi. „Oblékl si starý žaket, ze své penze koupil nejlevnější víno, salám a udělal jednohubky. Všechno platil sám, protože hraběnce všechno sebrali a neměla ani důchod. Staré dámy si povídaly u kávy, společně si hrály na staré, dobré časy a on byl šťastný, že mu dávají příkazy a může je obsluhovat,“ vzpomínal Pavel Landovský.