foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Kolobřeh v Polsku (červen 2024)
REPORTÁŽ: Zhruba za sedm hodin se reportér serveru PrahaIN.cz dostal k moři. Cesta byla příjemná, byť dlouhá. A ačkoli jsme vyrazili ve všední den, v úterý, žádný zádrhel jsme nepotkali.
Cílem bylo přímořské město Kolobřeh v Západním Pomořansku. Vyrazili jsme z metropole kolem desáté dopolední a bosou nohu smočili v Baltském moři těsně po 17:00. Víc jsme si netroufli.
Moře mělo na konci června tak patnáct, šestnáct stupňů a tou dobou se v něm nekoupal nikdo. Až druhý den jsme se dozvěděli, že nejen v úterý, ale i řadu týdnů předtím se lázeňští hosté plavání ve studených vodách vyhýbají.
„Výjimku asi v polovině června způsobila skupinka Čechů. Ti tam naskákali a vydrželi minimálně deset minut,“ řekl nám recepční. Jeho vyprávění tím ale nekončilo. „Zrovna šlo kolem hodně hostů, kteří v tom moři byli předtím, ale jen na kraji. Když viděli ty Čechy, hned je fotili a domlouvali se, že z nich udělají evropskou atrakci a průkopníky otužování,“ zasmál se recepční.
Jako u nás. Foto: PrahaIN.cz
Zmíněná skupina, jak jsme se dozvěděli, pocházela z Liberce a v Kolobřehu byla na týdenní dovolené. Recepční nám taktéž vysvětlil, že Balt je sice krásný a písčitý, ale velmi, velmi chladný. Několikrát při té příležitosti opakoval „zimna woda“.
Daná oblast je přesto velmi žádaná. Od konce června do přelomu srpna a září odjíždějí například z Bohumína již tradičně přímé noční rychlíky Wydmi a Pirat provozované Českými drahami v kooperaci s PKP Intercity do tamních letovisek, jako jsou Sopoty, Hel, Leba nebo právě Kolobřeh. Informaci nám potvrdil ještě před odjezdem do Polska Petr Šťáhlavský, mluvčí ČD.
Otázkou zůstává, co lze v takovém Kolobřehu dělat. Město má přibližně padesát tisíc obyvatel a jeho výsadou je nejen lázeňství, ale i bouřlivá historie. Na konci druhé světové války bylo téměř celé zničeno v bojích Wehrmachtu s útočící Rudou a Polskou armádou. Dominantou, jež nelze přehlédnout, je místní maják.
Dva otužilci, jinak nikdo. Ani plavčíci. Foto: PrahaIN.cz
Jinak jsme to hlavní viděli za dva dny.
Lidé byli vstřícní, milí, ceny jsou podobné těm našim. Klasikou zůstávají pirohy a také chválíme vynikající Fish & Chips. Ubytovací služby jsou nadstandardní a jistou výhodou je jazyková blízkost. Řada místních vůbec nevládne angličtinou, ale němčinou. Každopádně i naše mateřština nebude v základních sentencích problém.
„Jak się masz?“ asi pochopí každý.
Kolobřeh určitě doporučíme pro kratší pobyty. Po třech dnech zde totiž nebudete mít co dělat. Už v pátek odpoledne jsme byli znovu v Praze.
Abychom nezapomněli. Na pláži sice nejsou plavčíci, zato jsme byli upozorněni na možný výskyt tuleňů. Na mohutné ploutvonožce jsme ovšem nenarazili. Naštěstí.