Ze strachu lhal o tom, že je Bělorus. Dostal za to nevídaný tringelt

Igor Goncharenok je Bělorus z Brest Litovsku na polské hranici. U našich severních sousedů žil posledních pět let, utekl po perzekucích spojených s protesty proti režimu. Od konce loňského roku žije v Praze. Denně rozváží lidem jídlo prostřednictvím jedné z aplikací. A stydí se za svůj původ. Přiznává, že jej často raději zamlčí, hlavně ze strachu z reakce zákazníků.

„Praha je krásné město a lidé jsou tu velmi kulturně založení, rád bych tu už zůstal,“ řekl PrahaIN.cz Igor Goncharenok s tím, že zpět do rodné země se nechystá. „To by se u nás muselo stát něco na způsob vaší Sametové revoluce. S Ruskem v zádech to ale na pád režimu nevypadá,“ poznamenal Bělorus, který je původní profesí středoškolský pedagog.

Učit Ukrajince zatím nebude

Právě s ohledem na své pedagogické vzdělání chtěl nabídnout své schopnosti pro vzdělávání ukrajinských dětí, které se dostaly do České republiky. „Zatím byly reakce spíše vlažné, ale myslím si, že za čas bude potřeba opravdu každý, kdo se s uprchlíky z Ukrajiny alespoň nějak dohovoří,“ říká Goncharenok, který se v Praze živí jako kurýr, rozváží jídlo pro jednu z aplikací.

Na dotaz redakce PrahaIN.cz, jaké jsou reakce zákazníků na jeho běloruský původ, následovalo delší zamyšlení. „Vím, že mám patrný ruský přízvuk a lidé v této době nějak moc nerozlišují. Teď je v kurzu podpora Ukrajiny a na všechno ruské, tedy i běloruské se kouká tak trochu s despektem,“ říká Bělorus s tím, že vyloženě negativní rakce se zatím od zákazníků nedočkal.

Lhal jsem a teď se stydím

Přiznal také, že když byl napřímo dotázán jedním ze zákazníků, odkud pochází, raději svůj původ zapřel. „Měl jsem prostě strach, bál jsem se, že mě lidé odsoudí za to, že náš režim podporuje ruskou agresi na Ukrajině. Ani nevím proč, ale automaticky jsem řekl, že jsem Ukrajinec. Češi většinou ruský, běloruský nebo ukrajinský jazyk ani nerozeznají, takže se zákazník vůbec nedivil. Dokonce jsem dostal nevídaný tringelt,“ popsal Goncharenok.

Z jeho slov je ale patrné, že toto není historka, kterou by rád dával k dobru. „Stydím se za to, nechci lidem lhát a taky už jsem nikdy takový přešlap neopakoval. Bylo to v těch emotivních prvních dnech války a celé to na mě tak nějak dolehlo,“ vysvětlil s tím, že často raději o svém původu pomlčí. „Když na mě lidé koukají skrz prsty jen proto, že jsem z Běloruska, nanejvýš jim řeknu, že jsem z rodné země utekl právě proto, co tam vláda dělá,“ dodal.

Práce je dost a platy slušné

A jak se vlastně lidem z Běloruska v Praze žije? Podle všeho mnohem lépe než v domovině. „Jen pro představu, v Bělorusku bych si jako učitel na technické škole (obdoba české střední průmyslové školy pozn. aut.) vydělal asi deset tisíc korun za měsíc. To se bavíme o maximu možného. V Praze je sice draho, ale na spolubydlení si tu člověk vydělá poměrně snadno. Práce je dost a placená je slušně,“ popsal Goncharenok. Zopakoval také, že si váží kulturního odkazu našeho hlavního města. „Praha byla kulturní metropolí už ve středověku, v Bělorusku v té době nebylo nic obdobného. Sám pocházím z Brestu, což je město staré přes tisíc let. Většina kulturního odkazu u nás zničily buď nájezdy Tatarů nebo jiné války. A co nedokázaly zničit armády středověku, dokázali bolševici za sovětské éry dokonat,“ dodal.