Země, kam se dřív nesmělo, dnes vítá turisty. Vítejte v Uzbekistánu

REPORTÁŽ: Redakce PrahaIN.cz zamířila v průběhu letošního dubna do Uzbekistánu, země ve Střední Asii, která se zahraničním turistům teprve pomalu otevírá. Rozhodně má ale co nabídnout. Na své si přijdou milovníci historie a památek, ale i nedotčené přírody.

Uzbekistán své hranice před zahraničními turisty mnoho let přísně střežil. Změnilo se to až po nástupu prezidenta Šavkata Mirzijojeva do funkce v roce 2016. Dnes se země snaží turisty naopak přilákat. Například absencí vízové povinnosti pro pobyt do 30 dní, ale i stále rostoucí kvalitou nabízených služeb či zpřístupňováním historických památek, z nichž je hned několik zapsáno na seznamu UNESCO.

Uzbekistán sousedí s Kyrgyzstánem, Tádžikistánem, Afghánistánem, Turkmenistánem a Kazachstánem. I přes zdánlivou blízkost válečných konfliktů jsme se celou dobu cítili bezpečně. Naopak nás velice potěšila pohostinnost a otevřenost místních obyvatel, kteří turisty na svém území vítají a snaží se jim vyjít co nejvíce vstříc.

Úředním jazykem je uzbečtina. Valná většina obyvatel však mluví rusky a často jsme se domluvili také anglicky. S komunikací tak nikde nebyl problém. Potřeba je však například zmínit, že vstupné do řady památek je dvojí. Zahraniční turisté přitom platí někdy i trojnásobek toho, co obyvatelé Uzbekistánu.

Architektura je rozmanitá a kombinuje řadu stylů

Valná většina místních se hlásí k islámu, což spolu s faktem, že byla země součástí Sovětského svazu, nabízí zajímavou kombinaci architektury i kultury. Vedle islámských medres, mešit či středověkých budov se tak ve městech nachází široké bulváry, sochy státníků a významných osobností, rozlehlé zelené parky, brutalistní architektura i moderní městské čtvrti, které mají připomínat západní metropole.

Nejpatrnější je tento trend v hlavním městě země a někdejší důležité zastávce na hedvábné stezce, Taškentu. Ten se v průběhu historie stal součástí mnoha říší a několikrát byl kompletně zbořen a pak znovu obnoven. Naposledy ho v roce 1966 silně poškodilo zemětřesení. Jediným dochovaným historickým komplexem památek je proto Khazrati Imam, který tvoří například Barakchánova medresa, mešita Tillya Sheikh či stará medresa Moji Muborak. Hlavní dominantou je však moderní mešita Chozreti Imam, která byla dokončena v roce 2007.

Velkým zážitkem byla návštěva městského trhu, který se na stejném místě v centru starého města nachází už více než tisíc let. Jde o několikapatrové tržiště, kde je možné zakoupit téměř vše. Od čerstvého pečiva v čele s typickým chlebem pečeným ve speciální peci, přes ovoce, zeleninu, koření a maso až po keramiku, oblečení a látky nebo například elektroniku. Podobné tržnice jsme později navštívili také ve městech Buchara a Samarkand, ovšem ten taškentský je zdaleka největší.

V Samarkandu jsou památky na každém kroku

Přesto stojí za návštěvu i další města. Jedním z vůbec nejnavštěvovanějších je již zmiňovaný Samarkand, který se nachází nedaleko hranic s Tádžikistánem a patří mezi nejstarší trvale osídlená města světa. Jde zároveň o jedno z nejvýznamnějších historických center Střední Asie a památkami se to v něm jen hemží.

Historické jádro města je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO pod názvem „Samarkand – křižovatka kultur“. Dominantou je monumentální náměstí Registán s trojicí medres, které se zároveň staly symbolem celé země. Za zmínku dále stojí mauzoleum Gur-e-Amir, mešita Bibi-Khanym nebo nekropole Shah-i-Zinda.

Popularitě města odpovídá i množství turistů, kterých bylo na náš vkus i zkušenosti z ostatních lokalit v Uzbekistánu možná až moc. Mnohem více bylo oproti hlavnímu městu také restaurací, kaváren a dalších podniků, které cílí na turisty. V tomto ohledu se Samarkand již pomalu přibližuje přeplněným historickým centrům evropských měst.

Buchara nabízí klidnější atmosféru

Mnohem klidnější atmosféru nabízí Buchara, která se nachází asi 270 kilometrů jihozápadně od Samarkandu na okraji pouště Kyzylkum. Její historické jádro tvořené úzkými uličkami, pevností, cihlovými medresami, mešitami i kupolemi bývalých tržišť bylo rovněž zapsáno na seznam UNESCO.

Buchara je poměrně kompaktní a patří k nejzachovalejším historickým městům celé Střední Asie. Její srdce tvoří 45 metrů vysoký Minaret Kaljan z roku 1127, který byl podle pověsti natolik impozantní, že ho Čingischán při dobytí města nechal stát. Za návštěvu stojí také stejnojmenná mešita, medresa Mir-i-Arab, medresa Abdulaziz Khan nebo Pevnost Ark, která je nejstarším světským objektem ve městě a po staletí sloužila jako sídlo vládců, správní centrum, vojenská pevnost i místo výkonu soudní pravomoci.

Poušť, koupání i hory

Kromě měst jsme v průběhu návštěvy Uzbekistánu samozřejmě neopomněli ani návštěvu zmiňované pouště Kyzylkum, kde jsme okusili noc v jurtě a vykoupali se v jezeře Ajdarkul, které je dlouhé neuvěřitelných 250 kilometrů. Na pár dní jsme zamířili také do pohoří Nuratau s vrcholky ve výšce přes 2 tisíce metrů nad mořem, kde jsme si užili téměř nedotčenou přírodu a na vlastní kůži poznali život na uzbeckém venkově.

Návštěvu této země, jejíž historie rozhodně není jednoduchá, můžeme vřele doporučit. Ačkoli je turistům otevřená teprve zhruba deset let, nabídku služeb a související infrastruktury postupně rozvíjí a návštěvníkům se snaží vyjít maximálně vstříc.