foto: Rudolf Komár pro PrahaIN.cz/Život na ulici
PŘÍBĚH: Tuhá zima je náročná pro osoby bez domova, které se nemají kde zahřát. Metropole s příchodem mrazivého období připravila několik stovek noclehů. Médii přesto proběhlo několik zpráv o těch, kteří mráz na ulici nepřežili. Skupině lidí bez domova chtěla pomoci naše čtenářka Kristýna, jejich odpověď ale vstřebává ještě teď.
Kristýna žije se svou rodinou nedaleko stanice metra Roztyly a jen kousek od jejich bytu bivakuje skupina bezdomovců. V jejich „městečku“ stojí několik stanů, na šňůrách tam věší prádlo a všude kolem se povalují různé věci. „Každý den okolo nich jezdím a je mi jich teď v zimě líto,“ popisuje Kristýna.
Pracuje ve firmě, která se zabývá správou nemovitostí. V minulých dnech společnost vyklízela byt po zemřelých nájemnících, z něhož se muselo veškeré vybavení vyhodit. V bytě byl prý nábytek, nádobí, oblečení, matrace, ručníky či teplé deky. Spousta věcí byla úplně nová. Podle Kristýny šlo o vybavení, které by právě lidé bez domova mohli využít.
„Bylo mi líto to vyhodit, když by se to ještě mohlo zužitkovat. Sebraly jsme s kolegyní odvahu a šly jsme se bezdomovců zeptat, zda by o to neměli zájem. Nemyslela jsem, že jim budu stěhovat postele nebo nábytek, ale čekala jsem, že třeba o deky, peřiny nebo oblečení by mohli mít zájem a mohli by mít radost,“ vypráví.
Přicházela s dobrým úmyslem
To se ovšem mýlila. Když k nim zamířila, nejdřív měla strach, protože na ni hleděli jako na nepřítele. Poté, co se dozvěděli, že nepřichází řešit jejich bydlení, ale nabízí pomoc, začali poslouchat. Jejich reakce ji však překvapila. „Nepotřebujeme věci, potřebujeme peníze,“ dozvěděla se. Chvíli nevěděla, jak reagovat. Tón, kterým s ní hovořili, ji prý spíš vystrašil.
„Řekla jsem, že peníze jim dávat rozhodně nebudu, ale jestli něco potřebují, že jim to koupím,“ popisuje Kristýna. S jedním mužem se pak vydala do blízkého supermarketu.
„Nebudu lhát, úplně příjemné mi to nebylo, ale co už. Do auta jsem ho brát nechtěla, šli jsme pěšky do nejbližší večerky,“ říká. Čekala, že půjde o nákup potravin, že koupí pečivo, nějaké trvanlivé potraviny, konzervy nebo salámy.
„Jenže on zamířil rovnou k alkoholu a začal do košíku dávat láhve vodky. Řekla jsem, že alkohol jim rozhodně kupovat nebudu. On se na mě otočil, skoro mi vynadal, proč jsem ho sem vůbec tahala, hodil nákupní košík na zem a odešel,“ popisuje svůj nepříjemný zážitek z obchodu.
Jejich výstup viděli i další zákazníci, všichni se ženy ptali, zda nepotřebuje pomoc. Když jim řekla, co se stalo, kroutili hlavou. „Taky jsem jednou žebrákovi, který sedává před supermarketem, koupila jídlo. Řekl mi, že nemá hlad,“ zmínila další žena.
„Pro dobrotu na žebrotu. Vím, že všichni nejsou stejní, to určitě ne, ale tohle chování si budu ještě dlouho pamatovat,“ uzavírá Kristýna. Peřiny, deky a ručníky z bytu nakonec přece jen našly uplatnění. Její další kroky totiž mířily do útulku pro psy, kde tyto věci přijali s vděkem.